Rozhodčí

Celkem zajímavý námět je doslova przněn obsahem. Na začátku je faul při fotbalovém zápase a rozdivočelí, zhusta frustrovaní fanoušci, kteří chtějí dát rozhodčímu co proto, protože jejich klub prohrál. Až sem to jde, až na tu nepochopitelně veselou hudbu. A pak začne dějový mazec, počínaje doslova komickou a mimořádně neschopnou dvojicí policajt + policajtka, když nejdou otevřít pancéřované dveře od běžného bytu v bytovém domě - najednou se najde po ruce autogen, obchodní domy jsou otevřené, přestože je noc a nikdo v nich není, že se někdo utopí nebo uhoří je jaksi mimochodem... a když už policie konečně najde hlavního strůjce toho všeho, tak se na zdi náhle objeví telefon a policajt se rozhodne, že si zavolá a utíká se nanovo a ten nejapný závěr tomu nasadil korunu... Jojo, rok vzniku 1984 jasně ukazuje, kam se začala ubírat kvalita filmů a tohle dílo je přímo ryzím produktem... (12.07.2013)

Podivný děj s občasným surrealistickým nádechem, podivné postavy v podání nezáživných herců (s výjimkou Serraulta), bizardně laděné akční scény, spousta totálních WTF momentů bez hlubší logiky a navrch naprosto šílená stylizace úplně se nehodící k atmosféře příběhu... jo, je mi zcela jasné, že jsem se ocitl ve světě dalšího filmu Jeana-Pierra Mockyho. Ve světě, kde bouřlivá nálada futbalových hráčů, fanoušků i rozhodčího po jedném faulu na hřišti překypuje do nekontrolovatelně výbušného jednaní... kde se v noci dostanete bez problémů dovnitř obchodních domů, ale o to větší problém pak nastane u příchodu do vašeho bytu... a kde se střídají komické scény s explicitně zobrazeným brutálním násilím, které vám pan režisér podbarví hudbou jakoby z animované grotesky. Když se ten film nesnažíte brát smrtelně vážně, nečekáte od Mockyho seriózní krimi thriller (jaké sice počátkem 70. let uměl, ale ta doba už zde byla zřejmě pryč) a nesete se uprostřed půlnoci na vlnách šílené podívané od „šílence“ – pro „šílence“, u níž každou chvíli čumíte, co se v tom bizarním kolotoči nepředvídatelných událostí ještě přihodí, je to zážitek i dost zábavný. Havně díky Michelu Serraultovi, který tu jako jediný za něco stojí a navzdory všemu kolem obdařil film excelentním výkonem, dávám 3 hvězdy. // EDIT: Po opakovaném zhlédnutí (červen 2022) mi sice více došlo, co chtěl Mocky tímhle říci a poukázat (asi) hlavně na tragické důsledky konání poblázněného davu na sportovních utkáních, ale funguje mu to spíše na půl a místy se dojmu nevyrovnanosti a nechtěné parodie stejně nemohu zbavit. 60% (20.01.2021)

Skutečně podivný děj se surreálným nádechem, kde jedině Serrault za něco stojí. (14.01.2022)

Jean-Pierre Mocky je mistrem ve stylu filmů s odpornými postavami, groteskní domýšlivosti či drzým a nepříjemným jednáním postav samozřejmě průměrných lidí, kteří se chovají jako zvířata. ♦ Mezi Michelem Serraultem, který hraje psychopata, Eddym Mitchellem coby arogantním rozhodčím, a celou galerií vedlejších postav nemá být žádná z nich spasena, žádná nevzbuzuje empatii. Ani Carole Laure jako snoubenka Eddyho Mitchella. Michel Serrault a jeho parta nestvůr, často fyzicky i psychicky odpudivých, pronásleduje rozhodčího, který je přiměl prohrát svůj zápas. ♦ Ultimátní hon na muže plný tragických vyústění probíhá kolem stadionu, televize, nepoužívané továrny, moderní a bezduché, lidských obydlí, napokon i v útrobách Země, ironickým koncem navrch. ♦ Na rozdíl od jiných filmů, které se snažily ukázat lidskou stránku chuligánů a společenské důvody, kvůli nimž se takoví lidé zapojují do svých často smrtelně nebezpečných činů, je Mockyho film kritikou vnášení násilí do milovaného sportu. Proto vše zobrazuje tak hyperbolicky. Tímto způsobem se ztrácí každá lidská vlastnost postav a zbývá jen jejich zlotřilá stránka. Zatímco Mocky byl charakterizován jako nejanarchičtější z francouzských režisérů, v tomto filmu se staví na stranu řádu, jak dokládá rozhodčí. Michel píská penaltu, protože je to spravedlivé a ne kvůli nějakému negativnímu příklonu k Ricovu týmu. Skutečnost, že se chuligáni chovají tak iracionálně k někomu, kdo je nevinný, posiluje Mockyho inklinaci k rozhodčímu, bez něhož by byl fotbal barbarským sportem, bez jakýchkoli pravidel, která mu dodávají jeho relativní civilnost a činí jej vhodným pro široké publikum. Mockyho film je odsouzením násilí ve fotbale, mentality, která vytváří chuligány a proměňuje lidské stádo v zaslepeně jednající monstrum. ♦ PS: Dílo, které lze doporučit těm, kteří mají radost ze sledování nejošklivější formy násilí – byli jste varováni! (14.12.2022)