Reklama

Reklama

Julie, co by bylo kdyby…

  • Francie Le Tourbillon de la vie (více)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

V Paříži se píše rok 2052 a Julie má dnes 80. narozeniny. Je spokojená a šťastná, jak krásný život zatím prožila a trochu si zavzpomíná. Najednou jí přepadne myšlenka, co by se bývalo stalo, kdyby ji tenkrát osud zavál jiným směrem. Od jejích sedmnáctých narozenin až do teď byl její život plný malých, ale zásadních náhod. Každý tento moment jí otočil osud o 180 stupňů. Co by se bývalo stalo, kdyby zapomněla pas, kdyby si stoupla v knihkupectví do jiné řady, kdyby tentokrát řídila skútr ona…? Byl její život plný náhod, nebo byla její cesta předem napsaná? Stejně jako jedinečný snímek Ladič pian, za nějž dostal režisér Olivier Treiner v roce 2012 Césara, se tento filmový drahokam točí kolem hudby. Julie byla významná klavíristka (nebo snad nebyla?). Hudba provází celý film a je jeho nedílnou a nezapomenutelnou součástí. Díky tomuto snímku si uvědomíte, jak zásadní roli hudba ve filmu hraje. (Bohemia MP)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (27)

BOURQUE 

všechny recenze uživatele

Akoby „another“ romantický film s prvkami drámy, avšak vyšperkovaný prezentáciou alternatívnych príbehov (v ktorých dominuje pekná piano muzika a klasické tóny). Tie vznikajú na základe toho, ako sa hlavná hrdinka rozhoduje v daných situáciách (napríklad šoférovanie motorky). Vedenie jednotlivých príbehov nie je chaotický, režisérsky je to solídne zvládnutý. Záver pekný a dojemný. Lou de Laâge odvádza presvedčivý výkon (bol som prekvapený, že ako jej slušia vlasy typu „blond“). P.S.: Celkom solídny (v podstate vydarený) režisérsky debut. Osobné hodnotenie: 81% (****) ()

Renfield 

všechny recenze uživatele

Jak už to tak bývá, žádná z životních cest Julie není bez větších a menších zádrhelů, žádná není čistě pozitivní, čehož si na filmu cením. Juliiny cesty velmi často ovlivňují partneři, což mi přijde smysluplné, děje se to téměř každému. Pojetí Oliviera Treinera je spíše romantické (ještě podpořené kamerou a výbornou hudbou), vztahy jsou tím místy až příliš zidealizované, i když zase nemůžu říct, že by se tohle v reálném životě nedělo. Těch linií je navíc dost, takže prostor na nějaký detailnější rozbor zkrátka nebyl, čímž se občas do dramatických částí vztahu skáče až příliš rychle. Škoda, že toho víc nezůstalo v náznacích, konkrétně vztahové části by to prospělo. Závěr mi k předešlé náladě filmu vůbec nesedl, je pouze úplně zbytečným dovětkem, jenž ten příjemný filmový pocit sráží. Lou de Laâge však výborná, žádná z jejich Julií není stejná, žádná není zaměnitelná. 75% ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Ten 80 % limit je mojim prekliatím.  Je výrazom mojej pohodlnosti, vďaka ktorej namiesto zodpovedného hľadania a posudzovania, ktorý film stojí za moje pozretie si nechám radiť od väčšiny  užívateľov ČSFD. Tá väčšina mi ponúkla film o klaviristke Júlii.  Nepoznal som režiséra, hercov a po polhodine som zistil, že ide o akýsi experiment, ktorému nerozumiem a ani nemám potrebu mu porozumieť. Takže konštatujem, že film ma nenaštval, ale ani nezaujal a podiel trojkových hodnotení v mojej štatistike utešene rastie, čo ma neteší, ale ani neznepokojuje. Len dúfam, že aj pri súčasnej biede sa mi podarí naďabiť na film, ktorý ma nadchne. Alebo aspoň poteší. ()

hroubek 

všechny recenze uživatele

Mám rád filmy, kde se střídají časové linie, příběh se odehrává v časové smyčce, nebo má film jiné hrátky s časem. Vždy mi to přijde zajímavé, elegantní a nutí mě to přemýšlet, jak moc náročné natáčení bylo. Tyto filmy stojí na detailech, precizním střihu, přesné režii a šikovně napsaném scénáři. A všechny tyto aspekty se u tohoto filmu sešli. Režiséra Oliviera Treinera jsem neznal, a byl pro mě velkou neznámou, jelikož nikdy žádný film nenatočil - dostal velkou a důležitou cenu za svůj krátkometrážní film Ladič pian. Nicméně po tomto filmu si jeho jméno dost dobře zapíšu do paměti, protože Treiner natočil hodně dobrý a kvalitní film, za který by se nemusel stydět kdejaký zkušenější režisér. Treinerova režie překypuje energií a nápady. Cítím z ní velkou lehkost a jisté sebevědomí, které je vidět při práci s herci a výstavbě příběhu a motivací. Treiner si pohlídal vizuální stránku filmu, a krásně si s ní pohrál. Ať už jde o perfektní kameru, práci s detaily, atmosféru, kontrast, barevnou paletu nebo opakovaní scén a vnitřní dynamiku. Velkou oporu má zde ve skvělém střihu, o který se postaraly Camille Delprat a Valérie Deseine. Deseine a Delprat májí cit pro přesný střih a scény, kdy se hraje na piano jsou fantasticky sestříhané a mají v sobě tolik energie a emocí. Každá scéna s pianem dokáže dokonale říci všechno podstatné a důležité. Přesně nám poví, jak se hlavní hrdinka cítí, a co se jí ho honí hlavou. Delprat a Deseine na tomto filmu odvedly skvělou práci a díky nim je srozumitelný a přehledný, tedy za předpokladu, pokud jste pozorný a nebojíte se přemýšlet. Osobně mi sedl scénář od Camille Treiner, na kterém se podílel i režisér. Je to dobře napsané a odvyprávěné. Je poznat, že scénáristé mají nějaké životní zkušenosti a nebojí se o životě přemýšlet více směry. Co se týče vyprávění, tak tam jsem si hodně moc užil momenty, kdy se příběh začne větvit a vytvoří se "nová dějová linka". Dost silně ve mě rezonovali okamžiky, kdy všechny "linky" ovlivní jistá událost a každá z verzí hrdinky, to prožívá dost podobně, a zároveň každá jinak. Scénář má z mého pohledu velmi dobré dialogy, které jsou přirozené a uvěřitelné. Moc hezky funguje to, jak se postavy vyvíjejí, mění se a jaké činí rozhodnutí. Vše se drží v uvěřitelné rovině, která působí jako z běžného života. Film může mít skvělý scénář, režisér může být sebešikovnější, ale pokud nemá kvalitní herce, kteří dokáží prodat film, tak je to celé lehce zbytečné. Naštěstí si režisér Treiner sehnal velmi dobré obsazení, které odehraje všechno, co je třeba. Lou de Laâge podala skvělý výkon. Laâge má ve filmu spoustu poloh a každou zahrála uvěřitelně, živě a pokaždé jinak, ale zároveň nikdy nezmizí původní osoba, ze které se vychází. Pro herečku to musela být velká výzva a Laâge to zvládla parádně. Dost se mi líbil výkon Raphaëla Personnaza, protože je hodně sympatický a své postavě dodal ten správný šarm, díky kterému hned pochopíme proč si získal srdce naší hrdinky. Dále se mi líbil herecký výkon Isabelle Carré, i přestože nemá tolik, přesto si ukradne pár scén pro sebe. Totéž platí i pro Grégory Gadebois, jehož herecký projev je v závěru snímku hodně silný a dojemný, a Gadebois to zahraje na pána. Jsem moc rád, že jsem se k filmu dostal, jelikož tohle téma mám ve filmech hodně rád. Na film se kouká moc hezky, je inteligentní a zábavný. Velký plusem je samozřejmě samotná zápletka, která nutí k přemýšlení, co bychom sami ve svých životech udělali jinak, a byli bychom šťastnější? Takže pokud máte chuť zajímavý a trochu náročnější snímek, tak je Julie, co by bylo kdyby... dobrá volba. () (méně) (více)

Mikah 

všechny recenze uživatele

Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (1)

  • Natáčanie filmu sa začalo 1. marca 2021 a skončilo sa 1. mája 2021 v Paríži vo Francúzsku. (Arsenal83)

Reklama

Reklama