Le Tourbillon de la vie
The Vortex of Life
Čo by bolo, keby…
Režie:
Olivier TreinerKamera:
Laurent TangyHudba:
Raphaël TreinerHrají:
Lou de Laâge, Raphaël Personnaz, Isabelle Carré, Grégory Gadebois, Esther Garrel, Denis Podalydès, Sébastien Pouderoux, Aliocha Schneider, Camille Claris (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V Paříži se píše rok 2052 a Julie má dnes 80. narozeniny. Je spokojená a šťastná, jak krásný život zatím prožila a trochu si zavzpomíná. Najednou jí přepadne myšlenka, co by se bývalo stalo, kdyby ji tenkrát osud zavál jiným směrem. Od jejích sedmnáctých narozenin až do teď byl její život plný malých, ale zásadních náhod. Každý tento moment jí otočil osud o 180 stupňů. Co by se bývalo stalo, kdyby zapomněla pas, kdyby si stoupla v knihkupectví do jiné řady, kdyby tentokrát řídila skútr ona…? Byl její život plný náhod, nebo byla její cesta předem napsaná? Stejně jako jedinečný snímek Ladič pian, za nějž dostal režisér Olivier Treiner v roce 2012 Césara, se tento filmový drahokam točí kolem hudby. Julie byla významná klavíristka (nebo snad nebyla?). Hudba provází celý film a je jeho nedílnou a nezapomenutelnou součástí. Díky tomuto snímku si uvědomíte, jak zásadní roli hudba ve filmu hraje. (Bohemia MP)
(více)Recenze (27)
Ten 80 % limit je mojim prekliatím. Je výrazom mojej pohodlnosti, vďaka ktorej namiesto zodpovedného hľadania a posudzovania, ktorý film stojí za moje pozretie si nechám radiť od väčšiny užívateľov ČSFD. Tá väčšina mi ponúkla film o klaviristke Júlii. Nepoznal som režiséra, hercov a po polhodine som zistil, že ide o akýsi experiment, ktorému nerozumiem a ani nemám potrebu mu porozumieť. Takže konštatujem, že film ma nenaštval, ale ani nezaujal a podiel trojkových hodnotení v mojej štatistike utešene rastie, čo ma neteší, ale ani neznepokojuje. Len dúfam, že aj pri súčasnej biede sa mi podarí naďabiť na film, ktorý ma nadchne. Alebo aspoň poteší. ()
Příjemné překvapení. ()
Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami. ()
Hovorí sa, že v živote sa nehrá na "keby", ale vo filme sa môže. Na "keby" hraje celý film a robí to veľmi dobre. Spočiatku som v tom mal dosť zmätok, ale časom som pochopil, ako film treba pozerať. A úplné jasno asi budem mať až pri druhom pozretí. (Alebo treťom?) Myslel som si, že alternatívne verzie životov a vesmírov sú určené len pre žáner sci-fi, ale aj v romantickom sa nestratili. Pomohla tomu aj sympatická herečka, ktorá ani na sekundu nezíde z obrazu, a jej rôzne verzie si môžeme vychutnávať, akoby sme videli naraz množstvo filmov o jednom živote. O celkom rôznych životoch a v každom je niečo mimoriadne. Plus super hudba. –––– Teď vím, že za mě rozhodla náhoda. Několik vteřin, které všechno změnili. –––– Nepodělejte to, prosím vás! Kolik času ještě máte na to, abyste byli šťastní? ()
Jak už to tak bývá, žádná z životních cest Julie není bez větších a menších zádrhelů, žádná není čistě pozitivní, čehož si na filmu cením. Juliiny cesty velmi často ovlivňují partneři, což mi přijde smysluplné, děje se to téměř každému. Pojetí Oliviera Treinera je spíše romantické (ještě podpořené kamerou a výbornou hudbou), vztahy jsou tím místy až příliš zidealizované, i když zase nemůžu říct, že by se tohle v reálném životě nedělo. Těch linií je navíc dost, takže prostor na nějaký detailnější rozbor zkrátka nebyl, čímž se občas do dramatických částí vztahu skáče až příliš rychle. Škoda, že toho víc nezůstalo v náznacích, konkrétně vztahové části by to prospělo. Závěr mi k předešlé náladě filmu vůbec nesedl, je pouze úplně zbytečným dovětkem, jenž ten příjemný filmový pocit sráží. Lou de Laâge však výborná, žádná z jejich Julií není stejná, žádná není zaměnitelná. 75% ()
Film o různých možnostech příběhu a paralelních vesmírech. Alternativní reality jsou tu dobře poskládané a propojené. Lou de Laâge zahraje každé své alternativní já vždy jinak a výborně zachytí, jak by v paralelní realitě byla trochu jinou osobností podle toho, jak ji formovaly okolnosti. Je to milý film, dvě hodiny v kině utekly jako voda, nicméně, na intenzivní filmový zážitek tomu něco chybělo a závěr byl příliš sentimentální. ()
Akoby „another“ romantický film s prvkami drámy, avšak vyšperkovaný prezentáciou alternatívnych príbehov (v ktorých dominuje pekná piano muzika a klasické tóny). Tie vznikajú na základe toho, ako sa hlavná hrdinka rozhoduje v daných situáciách (napríklad šoférovanie motorky). Vedenie jednotlivých príbehov nie je chaotický, režisérsky je to solídne zvládnutý. Záver pekný a dojemný. Lou de Laâge odvádza presvedčivý výkon (bol som prekvapený, že ako jej slušia vlasy typu „blond“). P.S.: Celkom solídny (v podstate vydarený) režisérsky debut. Osobné hodnotenie: 81% (****) ()
Nečekaně příjemný film s výborným výkonem Lou de Laage, předtsavitelky hlavní role. Snad až na poslední scénu naprosto uvěřitelné proměny v jednotlivých vláknech možného vývoje života Julie. Takové filmy mě vždy naplní nadějí, že se nebudou točit už jen stupidní blockbustery a festivalové vyšinutosti. ()
Další den Festivalu francouzského filmu, další velmi silný filmový zážitek... Tentokrát jiný než v Navždy mladí, ale ne menší. Lou de Laâge je v několiknásobné roli stejné, ale přesto jiné Julie naprosto excelentní, k tomu moc hezká hudba, prostředí, správně nastavený mix melancholie, romantiky a jisté osudovosti, a k tomu něco navíc, co v mých očích mají jen francouzské filmy a písmenkama to nějak úplně nedokážu vyjádřit. Jen z anotace jsem čekal trochu jiný způsob vyprávění, což mi v konečném součtu vůbec nevadilo, spíše naopak. Tady by se mohl Doctor Strange učit, jak pracovat s multivesmírem a alternativními realitami... Silné čtyři oriony... ()
Julie, co by kdyby je vlastně klasické romantické drama, v němž jsou některé zvraty přímo učebnicové. Odlišuje jej ovšem větvení příběhu v různé „paralelní“ verze, které však ukazují že život nemusí být vždy šťastný jak v momentě, kdy se splní něco po čem toužíme, ale vlastně i když se to pokazí. A že na spoustu věcí vlastně nemáme vliv a stanou se, ať se snažíme sebevíc. Pocit, že ze zajímavého nápadu se dalo vytěžit trochu víc vyvažují skvělé herecké výkony a fakt, že to celé vlastně skvěle funguje. Milovníky klasické hudby potěší příjemný soundtrack, nesoucí se v tónech klavíru. Trochu zamrzí nepřehlednost některých částí příběhu a fakt, že vlastně sledujeme jen několik podobných filmů v jednom. Všechny životní cesty však mají navzdory odlišnosti společnou obtížnost a tu větší, tu menší zákruty. Takže se rozhodně nedá hovořit o nějakém sladkobolném kýči. Přesto však onu depresivnost poměrně vyvažuje příjemný, byť trošku kostrbatý závěr. Lou de Laâge je v hraní různých verzí jedné ženy skvělá a přirozená a rozhodně by za svůj výkon zasloužila nějaké ocenění. Ideální romantické drama, které v momentálním šedém blockbusterovém oparu působí tak trochu jako zjevení… ()
Taková velice šikovně natočená a zahraná citová ždímačka o tom, jak život je jen jedna dlouhá série náhod a nikdy nemůžete dostat úplně všechno, po čem toužíte. Naopak spíš dostanete hojně naloženo toho, o co vůbec nestojíte. Závěr zbytečně sentimentální. ()
Náhody a rozhodnutí utváří několik paralelních Juliiných životů. Po slibném začátku následuje mučení sentimentem, vztahovými problémy, umírající matkou, nenaplněnými sny. Jedinou cestou k znovunalezení štěstí je nový/jiný partner. Scény na hraně sebeparodie korunuje naprosto přepálený závěr, v němž se namaskovaná Lou de Laâge zmateně potácí, jakože je stará. ()
Výborně natočené po technické stránce, perfektně propojené různé varianty příběhu, to se mi líbilo. Velmi dobré herecké výkony, dobře nazvučené, výborná hudba. Byl jsem spokojený. Na plný počet to ale nebylo.... škoda, že vy ženské dokážete všechno tak strašně zkomplikovat. ()
Rakovina 3x jinak… Hodne jsme se ztracel a malo bavil… ()
Herecky velmi přesvědčivá, přirozená mozaika horských drah honeb za štěstí a jejich ambivalencí. Ano, trochu schematizující, některé dialogy až toporně vyjadřují myšlenky hrdinů a hrdinek s takovou přesností, k jaké by se nedopracovali ani na talentové zkoušce ze slohu. Závěrečná scéna je pak vlastně jediným úletem do Alenky z říše divů, ale jednak báječně přesakuje do titulků a především, takových Alenek jsou běžné filmy plné a na Julii obecně naopak oceňuju, jak v rámci polorealistického scénáře funguje nenásilně, bez vyhrocených poloh a nemožných dramatických zápletek. Šlo by vyčítat i to, jak život Julie starosvětsky určují hlavně muži, které potká, potažmo její otec. A mě to fakt trochu irituje. Nicméně je to vlastnost žánru (pokud by Julie nebyla lesba a v bledě modrém totožně její život určovaly partnerky) a je to pořád dost realita, i v tom smyslu, že většina z nás nejsou ani mimořádně nadané pianistky a koho si vzít a jak se vyrovnat s rodiči, jsou fakt major životní rozhodnutí. Celkově, trochu paradoxně, je Julie prostě příběhem bez extrémů a velkých experimentů, který na tom dobrém z filmařiny osloví nejedno srdce a vykouzlí něco slz. Good job ()
To bylo hezkééé a milé. Maličko jakoby to šlo kolem scénáře filmu Osudový dotek, jen tohle je o moc jemnější verze s pro mě neprofláknutými herci. Ženám se tohle téma "co by kdyby" musí prostě líbit:-) ()
Totální sra****, kterého blba napadlo, udělat filmy, kde se prolíná několik dějů, ano, dá se to sledovat, pokud jste sjetí 1/10 za hudbu. ()
Totální bomba. Konečně Inception ve kterém je akce říznutá němotou a Šarlatovým písmenem. Zahráno a zrežírováno jedna báseň. ()
Jednu hvězdičku dávám za hudbu, jinak to je film, ve kterém se po 5 minutách ztratíte. ()
Mám rád filmy, kde se střídají časové linie, příběh se odehrává v časové smyčce, nebo má film jiné hrátky s časem. Vždy mi to přijde zajímavé, elegantní a nutí mě to přemýšlet, jak moc náročné natáčení bylo. Tyto filmy stojí na detailech, precizním střihu, přesné režii a šikovně napsaném scénáři. A všechny tyto aspekty se u tohoto filmu sešli. Režiséra Oliviera Treinera jsem neznal, a byl pro mě velkou neznámou, jelikož nikdy žádný film nenatočil - dostal velkou a důležitou cenu za svůj krátkometrážní film Ladič pian. Nicméně po tomto filmu si jeho jméno dost dobře zapíšu do paměti, protože Treiner natočil hodně dobrý a kvalitní film, za který by se nemusel stydět kdejaký zkušenější režisér. Treinerova režie překypuje energií a nápady. Cítím z ní velkou lehkost a jisté sebevědomí, které je vidět při práci s herci a výstavbě příběhu a motivací. Treiner si pohlídal vizuální stránku filmu, a krásně si s ní pohrál. Ať už jde o perfektní kameru, práci s detaily, atmosféru, kontrast, barevnou paletu nebo opakovaní scén a vnitřní dynamiku. Velkou oporu má zde ve skvělém střihu, o který se postaraly Camille Delprat a Valérie Deseine. Deseine a Delprat májí cit pro přesný střih a scény, kdy se hraje na piano jsou fantasticky sestříhané a mají v sobě tolik energie a emocí. Každá scéna s pianem dokáže dokonale říci všechno podstatné a důležité. Přesně nám poví, jak se hlavní hrdinka cítí, a co se jí ho honí hlavou. Delprat a Deseine na tomto filmu odvedly skvělou práci a díky nim je srozumitelný a přehledný, tedy za předpokladu, pokud jste pozorný a nebojíte se přemýšlet. Osobně mi sedl scénář od Camille Treiner, na kterém se podílel i režisér. Je to dobře napsané a odvyprávěné. Je poznat, že scénáristé mají nějaké životní zkušenosti a nebojí se o životě přemýšlet více směry. Co se týče vyprávění, tak tam jsem si hodně moc užil momenty, kdy se příběh začne větvit a vytvoří se "nová dějová linka". Dost silně ve mě rezonovali okamžiky, kdy všechny "linky" ovlivní jistá událost a každá z verzí hrdinky, to prožívá dost podobně, a zároveň každá jinak. Scénář má z mého pohledu velmi dobré dialogy, které jsou přirozené a uvěřitelné. Moc hezky funguje to, jak se postavy vyvíjejí, mění se a jaké činí rozhodnutí. Vše se drží v uvěřitelné rovině, která působí jako z běžného života. Film může mít skvělý scénář, režisér může být sebešikovnější, ale pokud nemá kvalitní herce, kteří dokáží prodat film, tak je to celé lehce zbytečné. Naštěstí si režisér Treiner sehnal velmi dobré obsazení, které odehraje všechno, co je třeba. Lou de Laâge podala skvělý výkon. Laâge má ve filmu spoustu poloh a každou zahrála uvěřitelně, živě a pokaždé jinak, ale zároveň nikdy nezmizí původní osoba, ze které se vychází. Pro herečku to musela být velká výzva a Laâge to zvládla parádně. Dost se mi líbil výkon Raphaëla Personnaza, protože je hodně sympatický a své postavě dodal ten správný šarm, díky kterému hned pochopíme proč si získal srdce naší hrdinky. Dále se mi líbil herecký výkon Isabelle Carré, i přestože nemá tolik, přesto si ukradne pár scén pro sebe. Totéž platí i pro Grégory Gadebois, jehož herecký projev je v závěru snímku hodně silný a dojemný, a Gadebois to zahraje na pána. Jsem moc rád, že jsem se k filmu dostal, jelikož tohle téma mám ve filmech hodně rád. Na film se kouká moc hezky, je inteligentní a zábavný. Velký plusem je samozřejmě samotná zápletka, která nutí k přemýšlení, co bychom sami ve svých životech udělali jinak, a byli bychom šťastnější? Takže pokud máte chuť zajímavý a trochu náročnější snímek, tak je Julie, co by bylo kdyby... dobrá volba. () (méně) (více)