Wooden Crosses
Režie:
Raymond BernardRecenze (5)
Slabý hodnocení mě nijak netěší, nemůžu ale jinak. Kdysi možná působivý a hluboce smutící, mně to ale přišlo příliš úmorný v nicnedění, nepřehledný, těžce předpotopní a selhalo čímkoli zaháčkovat. Snad s výjimkou pár minut pěkných válečných scenérek. Spíš tak nudně "studijní", než jakkoli divácky příjemná záležitost. Narozdíl od jiných WW1 dobovek... ()
Při sledování tohoto filmu jsem si uvědomil, že se stále točí filmy válečné, ale už ne tolik protiválečné. Děj prostý - skupina vojáků prožívá nasazení na frontě střídané obdobími odpočinku v zázemí, leč Smrt si vybírá svůj díl, a to někdy dost trýznivě a zdlouhavě. Dosti nepateticky a naturalisticky natočeno. Zvláště noční scény na frontě jsou nepříjemně působivé. Klaustrofobie krytů a zákopů, které se otřásají se pod dělostřeleckým bombardováním či nepřehledné pole válečné osvětlené jen záblesky výbuchů, kdy není jasno, kde číhá nepřítel. Díky černobílému materiálu vypadají mnohé pasaže z bojů jako dokumentární film. ()
Neprávem zapomenutý film, který opět dokazuje, že Francouzi válečné filmy prostě umí. Stylem vyprávění mi hrozně připomněl podobné dílo, Na západní frontě klid. Krásně mi to ucelilo obraz o bojích na západní frontě mezi Němci a Francouzi. Film je završený neskutečně mrazivou scénou, kdy vidíme hlavní postavu umírající na svoje zranění na jakémsi hřbitově. Film doporučím hlavně tomu, kdo chce vidět peklo 1.světové války ze západní fronty. ()
Mrazivý film - směs brutálního realismu ve kterém se odráží špína, klaustrofobie, úzkost, strach ze smrti a další nepříjemné pocity, které prožívali vojáci v této válce. Je to takový protipól Remarkova Na Západní frontě klid jen z druhé strany - ony francouzské, v konečném důsledku to vyjde na stejno. Mladí kluci natěšení na dobrodružství se s patriotskou písní na rtech vydají do totálního pekla a živoření v blátě, nějakou dobu přežijí, ale na konec skončí rozpáraní v území nikoho volající všechny svaté a nejvíce svou matku. Tyhle děsivé události bychom nikdy neměli zapomenout. ()
Nápodoba zákopové války nepatří k mým oblíbeným filmovým kratochvílím ; z těch nemnoha, které jsem zhlédl, na mě "Dřevěné kříže" zapůsobily asi nejsilněji. Přesvědčivý protiválečný postoj, úctyhodný realismus, výtvarno na vysoké úrovni.... Film trvá déle, než jsem očekával, ale má k tomu dobré důvody. Natáčelo se na skutečných bojištích, při vyhrabávání zákopů filmaři narazili na nepohřbené mrtvoly. V úloze vojína Vieublého Antonin Artaud. ()