Bídníci

3/3 Drsný přepis krutého románu. První evropská zvuková adaptace patří mezi výrazné velkofilmy 30. let, v mnoha úrovních jde až na dřeň. Stopáž je samozřejmě velkorysá, ale i četné jiné přepisy si při pokusu o krácení těch 2000 stran tak či onak vylámaly zuby. Herecké výkony odpovídají a mnohdy i překračují tehdejší francouzský standard. Vrcholem je hned v první části příběh ubohé Fantiny (zobrazení právě této postavy je vždycky výzva, Hugo nám o ní podává skutečně mnoho informací, zde je navíc možnost poznat Fantinu ještě před jejím setkáním s osudem, proto je pohled na její smrt tak bolestný). Odporní Thénardierovi kralují druhému dílu, přičemž jejich povahové rysy snadno zastíní svrab a hnus jejich postav, prostředí i obydlí. A samozřejmě díl třetí zobrazuje drama na barikádě i pod ní. Ten vynaložený čas stál za to. (20.11.2020)

Naprosto nechápu, jak je možné, že se mezi tak skvělou a výborně hrající partu vloudily představitelky Fantiny a dospělé Cosetty. Obě měly velmi chudobný herecký rejstřík a v něm dvě polohy, afekt a ještě větší afekt. Obě děti, jak Cosette tak Gavroche, byly velmi dobré. Škoda, že se ty dvě čůzy od nich něco nepřiučily. Výborná byla i Demazis coby Eponina, z mírně nudného Vanelova Javerta se postupně vyklubal jeden z nejodpornějších Javertů světové kinematografie. Ocenění si zaslouží hudba i kamera. Nejblíže tomuto zpracování má Hosseinovo z roku 1982, akcentuje stejné detaily, hodně se věnuje bitvě na barikádě a vše soustředí na hlavního hrdinu. Musím konstatovat, že i v tomto případě je to velice dobře. Baur byl opravdu vynikající a svým výkonem setřel i pachuť z omylu při výběru představitelek dvou hlavních ženských postav. S každým novým jménem Jeana Valjeana byl před kamerou nový Baur, Baur velmi silný v kramflecích a ovládající celou scénu. (21.01.2015)

Duchem i narativní strukturou věrná adaptace Hugova literárního evergreenu zaujme především hereckými výkony. Ústřední Jean Valjean Harryho Baura a inspektor Javert Charlese Vanela patří mezi ty herecké kreace, na něž se nezapomíná: Baur zvládá s přehledem a věrohodně všechny polohy, které jeho postava nabízí (v tomto případě tedy různě syté odstíny tragiky), Vanel se báječně zhostil Hugova policejního fanatika. Obecně je film silný především v intimních momentech, naopak masové scény (vyskytující se zejména v závěrečné části, která se odehrává za nezdařené červnové revoluce 1832) se svou přemrštěně patetickou estetikou oživlých ilustrací učebnice dějepisu dnes působí vyčpěle. Na filmu rovněž zaujme vnitrozáběrová kompozice, i "expresionisticky" pokřivené úhly mnohých záběrů. Honeggerův hudební doprovod je více než zdařilý a inteligentně korespondující s obrazovou složkou (viz. např. jedna scéna na barikádách podkreslená variacemi na Marseillaisu). (01.01.2009)

I přes tu délku to uteklo jako voda a ani sem se u toho nenudil, takže v pohodě. Chápu, že se do toho moc lidí nepohrne, aby to vidělo, ale jde většinou jen o to, to zkusit, nic víc.... (14.01.2013)

Jakožto divák nezasvěcen do knižní předlohy, ty tendence tu ale párkrát byli, a jelikož to byla první verze Hugova románu Bídníci převedená do filmové podoby kterou jsem měl tu čest shlédnout, nemám tudíž s čím srovnávat, což je možná dobře. Teď už ale k hodnocení: Je až neuvěřitelné jak působivý tento snímek je, těměř pět hodin dlouhý přesto vůbec nenudí (tedy kromě třetí části kde se bojuje, tam je to už trochu moc zdlouhavé ), už jen za to si zasluhuje absolutorium, film který ve Vás míchá pocity radosti, smutku, napětí, dobrodružství, romantiky a všeho dalšího co si jen vzpomenete. Velikou přednosti filmu jsou také herecké výkony všech zůčastněných, krásná hudba na pozadí dramatických pasáží a samozřejmě také krásný jazyk jakým francouzština jistě je. 90%. (28.01.2010)

Velkoryse pojatá adaptace Bídníků (společnost Pathé tento román převáděla na filmové plátno od roku 1912 téměř pravidelně) R. Bernarda nechává své další následovnice v hlubokém stínu, počínaje robustním hereckým výkonem H. Baura v roli Jeana Valjeana, přes zachování všech důležitých postav včetně jejich vzájemných vztahů až po bravurní inscenování počátku revolučních událostí roku 1832 (na barikádách to pak už místy vypadá trochu strnule). Škoda, že tyto sekvence nestudoval O. Vávra, než se o něco podobného pokusil s chabým výsledkem ve finále své Filosofské historie. Jediným rušivějším momentem je přehrávání představitelky šestnáctileté Cosetty, zato holčička, která ji hraje jako osmiletou, vám možná vyrve slzu z oka. (03.05.2009)

V roce 1934 se málokdo z širších vrstev, natož z chudiny, dokázal prokousat mnohosetstránkovou knihou, ve které Hugo prokládá děj filosofickými úvahami, historickými exkursy a sociologickým pozorováním. Film měl fungovat především jako osvěta, předkládající literární zlato Francie širokým masám. Můžeme mu vytýkat mnohé: Baurovu zdlouhavou exhibici v roli nepravého Valjeana (natahující neuměrně první díl) či heroizaci vzbouřenců (zdá se, že hlavní dovedností revolucionáře je operní zpěv na barikádě), při které se potlačuje Hugův realismus (otec vztyčující vlajku na barikádě má v knize přesně propracovanou charakteristiku). Na druhé straně zaujme "reportérská" ruční kamera při revoluci, až expresionistické snímání situací v domě, kde bydlí Marius a Thenadier, či stylizace Cosetty do hloupé a rozmazlené fifiny (scéna v Luxemburské zahradě). I hlavní myšlenka je dobře vyjádřena: Starý zákon - Javert - tedy vláda trestu proti Novému zákonu - Valjean - odpuštění a nový život. A potěší i čistá a jednoduchá francouzština, kterou je radost poslouchat. (05.06.2009)

Úžasné spracovanie knihy, ktorú som vždy chcel prečítať, ale kvôli hrúbke som sa k nej nikdy nedostal (raz to možno napravím), ba by som povedal, že najlepšie. No ale k filmu - bol to excelentný herecký koncert za ktorý by dnes hlavný predstaviteľ dostal zrejme Oskara. Mnoho vecí vás vo filme dojme už len tým, že sa dejú a ďalšie už príde samo. Vďaka Levným Knihám sa fakt človek dostane k úžasným skvostom svetovej filmografie. (10.05.2010)

Veľkolepé dielo, ktoré aj po takmer trištvrte storočia nestráca nič na svojej kráse.Dramatické,romantické i vtipné.Milo prekvapujúci tu boli aj herci.Pár rokov od derniér nemých filmov sú ich výkony vskutku fantastické.Je až s podiv, že v spomínanom roku vzniku dokázali niečo podobné,s ohromnou filmárskou kvalitou natočiť.Je paradoxom ,že až takmer päťhodinová dĺžka v tak obsiahlom diele nenudí ani na chvíľu. (15.09.2009)

Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři. (25.07.2011)

První dvě části výborné. Škoda, že jsem se nedostal k té třetí na barikádách. Už vím, kde se tvůrci inspirovali s filmem s Gabinem. Duo Bauer Vanel je skvělé. Pánové hrají výborně. Až se nechce věřit, že film je tak stár. No jde to poynat, hlavně díky účesům a malování hereček. Ale opravdu výborný film. Mohli by tento skvost někdy dávat v televizi. (02.01.2013)

Hotový zápas Titánů, jednoho z masa a kostí a druhého z kamene, otvírá Bernardovo velkolepé melodrama podle Huga ; následuje kromě jiného Karkulčina cesta lesem (scénu prý o pár let později napodobil Disney ve "Sněhurce a sedmi trpaslících"), rvačky a revoluce točené z ruky a Titánova cesta kanály s Karkulčiným milým na zádech. Pětihodinovému dílu (při premiéře se tři samostatné části promítaly zároveň v různých kinech ; celek bylo možno zhlédnout za jediný den) vládne šerosvit, neúcta k vertikálám a horizontálám, vpravdě homérská zevrubnost líčení (ty čmáranice na zdech předměstských barabizen !) a dodnes nepřekonaný Harry Baur, jehož Valjeana ani nenapadne zpívat - proč taky. Pár taktů střídmě nasazované Honeggerovy hudby vydá za celý Hooperův muzikál. (14.03.2016)