Reklama

Reklama

Dreaming Walls: Hotel Chelsea

  • Belgie Dreaming Walls (více)
Trailer

Obsahy(1)

Legendární newyorský hotel Chelsea býval v 60. letech minulého století útočištěm nejslavnějších undergroundových umělců své doby. Stopy tu zanechala Patti Smith, Janis Joplin, Jim Morrison, Dylan Thomas, Allen Ginsberg, Bob Dylan nebo Jimi Hendrix. O nich ale tento film není. Temně poetický film s pohlcující atmosférou zachycuje možná jejich stíny, především je ale melancholickým portrétem fascinujícího, umírajícího ducha samotného hotelu, jehož udržují při životě jeho současní obyvatelé. Svérázné postavičky roztodivných nájemníků - umělců, pamětníků, šílenců a podivínů, kteří odmítli opustit hotel během jeho téměř desetileté rekonstrukce do podoby fádního „trendy“ místa. Díky nim zůstal Chelsea hotel ještě chvíli zachovaný jako svébytný organismus, v němž stále přežívají sny, přestože jeho zdi už trochu páchnou hnilobou a něco nového se z něj teprve rodí… (Artcam Films)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (4)

Othello 

všechny recenze uživatele

Většina lidí, co k tomuto dokumentu doklopýtá bude zřejmě nešťastná, protože s Hotelem Chelsea se zde nepracuje jako se standardním muzeem význačných umělců časů minulých, nýbrž jako s depresivním dokladem nelítostné gentrifikace, která zde dokazuje obvyklý měšťácký paradox, kdy je obecně přirozené zaštiťovat se nespoutanými postavami staré kontrakultury, ale v reálu je vlastně vedle sebe mít nikdo nechce. Desetiletá, zdánlivě nekonečná přestavba hotelu, ve kterém navzdory žijí osamělé postavy snažící si horko těžko udržet svoji integritu, v sobě má něco z novovlné absurdnosti, možná i díky tomu, že ze všech možných oborů umění zde zůstala už jen ta největší chamraď, tedy výtvarníci a tanečníci. Z těch je polovina překvapivě dobře artikulovaná a polovina nepřekvapivě nekoherentní, přičemž dokument naštěstí přebírá vyprávěcí prostředky spíše té druhé. V roli záporáka se zde navíc objeví Carole fucking Baskin! ()

angel74 

všechny recenze uživatele

„Rodíme se jako originály, umíráme jako kopie.” - Tak to je zcela jistě zajímavá myšlenka. Bohužel však zbytek dokumentu mě příliš neoslovil. Zřejmě nejsem dostatečně umělecky založená, abych si v té zvláštní poetice rochnila. (45%) ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Veľmi minoritný dokument, ktorý ale znalcov môže veľmi potešiť. Prekvapivo nejde o nostalgiu v štýle starých zlatých časov, i keď cítiť, že tie boli lepšie ani nie tak z hľadiska toho, že to v Chelsea žilo, ale že umenie sa bralo ako prejav slobody a bolo takpovediac všade. Teraz je vtesnané niekde medzi dva sadrokartóny na ľubovoľnom poschodí v hoteli. Chápem, ak tu niekto chcel zostať žiť, k čomu patrí aj každodenná oštara z hluku a prachu prerábky. Ale asi to stojí za to. Bohužiaľ cítiť, že v takejto forme ide o materiál na zhruba hodinku a postupne tak opadá divácke nadšenie z netradičnej látky. ()

blondboss 

všechny recenze uživatele

Melancholický dokument rozprávajúci o zašlej sláve jedného newyorského hotelového monumentu. Pre znalých témy je tento snímok možno pekným pripomenutím časnej slávy tohto hotela, ale pre ostatných je to len zmeska príbehov ľudí, ktorí obývajú schátralý komplex, na ktorom sa podpísal zub času. Najhoršie na tomto dokumente je to, že tá téma ma absolútne nezaujala. Na druhej strane je pekné aspoň mrknúť, ako kedysi bývali slávni umelci počas ich ciest. 40 % ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama