Drii Winter
Drei Winter
Kúsok neba
A Piece of Sky
A Piece of Sky
A Piece of Sky
A Piece of Sky
VOD (1)
Obsahy(1)
Ačkoli Marco pochází z nížin, je to statný chlapík. Nyní pracuje jako pomocník u horského farmáře Aloise v odlehlé švýcarské alpské vesnici a dokonce i u stolu štamgastů v místním hostinci se lidé pomalu učí oceňovat tohoto člověka, který si objednává pouze ledový čaj. Anna je místní vesnická dívka, která má z předchozího vztahu dceru Julii. Někteří pochybují, zda tento nový vztah bude fungovat – nikoli však Marco nebo Anna. Vezmou se. Jejich láska je něžná a krásná. Sice ji nedokážou plně pochopit, ale vyjadřují ji prostými slovy. Důvěra mezi nimi roste a jejich něha přetrvává. Štěstí, které cítí při každém doteku, překonává jen teplo, které je cítit při pohlazení krávy. Ale brzy se stává, že Marco stále častěji ztrácí kontrolu nad svými impulsy... Lidstvo a příroda se ve filmu Michaela Kocha jedinečným způsobem prolínají. Jeho dílo, poháněné kongeniální normálností neprofesionálního hereckého obsazení, sleduje rytmus ročních období s klidnou přesvědčivostí, která je navzdory okolnostem prosta hysterie – i když tělo i duše jsou plné napětí. (Film Europe)
(více)Recenze (14)
Festivalová deprese, jak se patří. V dlouhých, statických a často informačně neuspokojivých záběrech vidíme rakouský venkov, fotogenický i krutý zároveň. V tomto prostředí se ocitá cizinec, obalený tukem, svaly a dobrosrdečností, což zaujme místní svobodnou matku. Ta pracuje jako pošťačka i servírka, stará se o malou dceru a stejně jako u většiny ostatních obyvatel odlehlé alpské vesnice je i její život určován ročními obdobími. Postupem času však do spokojeného vztahu zasáhne mužova nemoc a snímek se tak dostává do poloh Hanekeho Lásky či Trierova Prolomit vlny. Stejně jako o horskou půdu je potřeba pečovat i o vlastní mysl: Smířit se s existencí obřích nepohyblivých balvanů, tu a tam přemístit menší kamínky, které překáží, a dávat si pozor na sesuvy půdy. Koloběh života hospodářských zvířat navíc člověku dává každodenní perspektivu nevyhnutelné smrti. I v těchto omezených, a přitom stále dostatek prostoru umožňujících podmínkách (jak podtrhuje i zúžený obraz) však lze zažít lásku. Náročná podívaná se spoustou prchavých záběrů z venkovského života se divákovi odmění emočně drtivým závěrem. Není zač. ()
Film zkoumá (přesně naopak než Hanekeho Láska, která sleduje složitý závěr celoživotního důvěrného vztahu a jeho vyrovnávání se se ztrátou důstojnosti a soběstačnosti ve stáří způsobenou selháváním těla i mysli a neschopností se o sebe, i o sebe navzájem, dobře postarat) svazek, do něhož vstoupili oba neznámí příliš rychle, ještě napůl jako cizinci, a takoví si už i zůstanou, až do konce, což ale nic nemění na poutu, jež mezi nimi vzniklo a kterému Anna nakonec nemůže nedostát, přestože ve vztahu právě chybí jistota i důvěra - nestačila se vytvořit, Anna od začátku tápe, co Marcovo chování znamená, pátravě ho sleduje, řeší to s přítelkyní - nicméně se musí vypořádat s vědomím, že dala slib a vnitřně v sobě nalézá vlastní jistotu, že ho nechce či nedokáže porušit.... To je jedinečná povaha vztahové situace, kterou nám snímek předkládá, a je mi velice sympatická. **** Aha moment: U mě se dostavil ke konci filmu, kdy jsem si uvědomila, že oni oba už při odjezdu z nemocnice, už po operaci, věděli, že to nedopadlo dobře ("Já jsem ti to říkal." - a její úsměv přecházející ve štkavý pláč), a když se pak smáli v autě za prozpěvování písničky What Is Love (Baby Don't Hurt Me No More), věděli, že jejich vztah čeká už jen těžká terminální fáze, dokončení něčeho, co ani pořádně nezačali, a jen ještě nevěděli, jakým to proběhne způsobem a že na to vůbec nejsou připravení. Samozřejmě že nebyli, nemohli být. ***** Film mimochodem nemá šťastně zvolený český ani anglický název. Originál znamená "tři zimy", neboli tři léta, jara, tři roky, a jde tu právě o tohle vymezení, jak v koloběhu ročních období, jež tu řídí osudy zvířat i lidí, tak v délce jejich vztahu tolik nepoměrné ke křivce dramatického oblouku, který za tu dobu od začátku do konce vykreslí. ***** Po Marcově prvním roce v horách se vezmou, aniž by si mohli být jistí, že ví, do čeho jdou, na což poukazují starostliví Annini přátelé (vážně jsi si tentokrát jistá, Anno?), a další dva roky sledujeme jejich těžkosti dané nejen Marcovou nemocí, ale i vzájemnou nejistotou, co od sebe mohou čekat a žádat. Třetí rok Marco umírá a Anna je na konci opět sama s dcerkou a před další kapitolou svého života, který se zatím odehrává v nenaplněných vztazích. **** Film je v mnohém působivý, scény odklízení sesouvajících se kamenů, shazování balíků sena lanovkou, z mlhy se vynořujících hor, senoseče v prudkém svahu, připouštění jalovice, odvozu krávy na jatka atd. mi zůstanou vypálené v paměti už asi napořád. Nicméně je přese všechno zároveň nepřesvědčivý - je mi rozumově průzračně jasné, o co režisérovi šlo, a imponuje mi to, ale shodli jsme se všichni tři, že během sledování nás o tom většinou nedokázal přesvědčit. Záběry byly především příliš často neúnosně protahované, sbor (byť chápu jeho anticipační funkci) byl příliš často k nevydržení, k neposlouchání, a příliš často jsem se přistihovala, že jen trpně čekám, až nějaký záběr skončí a snímek se posune k dalšímu... **** (Be2Can, Malý sál Lucerny s Lí a R.) *~ ()
Toto je presne ten typ filmu, ktorý na konci nechá vo mne víriť nezodpovedané otázky. Navyše som bol počas jeho sledovania niekoľkokrát pekne našponovaný. Dlhé, statické zábery mám osobne rád, ale niekoho to môže brutálne nudiť a snímku nedocení tak, ako ja. Pre mňa to bol slušný zážitok, ktorý vo mne vyvolával okrem iného i pocity ako vysrať sa na toto všetko tu a odísť žiť do hôr, pásť kravy, alebo ovce a nájsť si tam oddanú, milujúcu sedliačku, ktorá ráno roznáša poštu a večer točí pivo v krčme. ()
Dlouhé, centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší). Ale jinak je tu pečlivě vykreslené a vyobrazené drama nejen o lásce, nemoci a těžkostech života pod alpskými velikány. A aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité. ()
[KVIFF 2022] První a jediný film, ze kterého jsem letos odešel. Asi zbytečně, ale na mě už to bylo moc. Alpy miluji, ale ani dvou minutové čumění na zelenou trávu nic nezachrání od toho, abych dal baladu o životě na horách. Kdyby to nebylo dlouhé jak rok a v tak horší čas, asi bych to zvládl. Takt budu jen vzpomínat. Zajímavé provedení, zajímavé lokace a asi i celý příběh, ale ta statika všeho je záživná jako sraní v Amazonii v monzunové sezóně. ()
Dramo krute, jak ty strme alpske kopce. KVIFF56 ()
málo dialogů- což je zřejmě dáno tím,že režisér pracoval s více neherci. Buď se budou hejbat ,anebo mluvit.Obojí by asi v celovečerním filmu bylo dosti náročné..Na rozdíl od kina jsem si na ovladači děj posunula dopředu.Ty dlouhé ,nic neříkající záběry už trhaly žíly. Nevzpomínám si ,kdy jsem viděla německý film takhle ukazující těžký život vysoko v strmých horách, Kdy Marco při milování v přírodě s Annou skoro stáli. Film se vymykal z řady proto,že ostatní filmy s podobnou tématikou byly spíš jak reklama turistické kanceláře.Anna je vevztahu podrobena zkoušce ,kterou žádná máma nechce zažít.Ale zachová si chladnou hlavu... ()
Táhlé komorní drama s neodpovídající stopáží, horské prostředí zde nehraje větší roli, děj by se mohl odehrávat kdekoli na venkově. Vnímám naprosto nevyužitý potenciál obou (ne nezajímavých) hlavních postav, o jejich minulosti nevíme téměř nic, přicházíme až k hotovému - svatbě. Poslední hodina filmu už se vysloveně vleče, zbytek postav téměř zmizí z děje, interakcí s ostatními vesničany je minimum. Zde jsem čekal víc, film rozhodně nevyužil všechny možnosti a když už se režisér snažil o přidání cizího prvku, snaha nepochopitelně vyšuměla do ztracena. 40 % (viděno v rámci Das Filmfest) ()
Tiché drama dvou zbloudilých duší, jež se střetnou v malebných horách a najdou jeden v druhém dlouho postrádaný bezpečný přístav. Zdánlivě pevné zázemí se však brzy začne bortit jako zvětralá skála a jejich nový start do života nabourá balvan v podobě nepříjemné zprávy, jejíhož možného příchodu už se nějaký čas tiše obávali. Vysněný start do nového života tak vystřídá neřízený sled událostí a nepřijemných změn, které oběma vyrvou společnou budoucnost z náruče a uvrhnou je zpět na křižovatku osudu, ze které není návratu. Dechberoucí panoramata z prostředí Alp, podmanivé statické scény a výseky z tamních pomalých životů doprovázené skvělým smyčcovým podkresem, který se člověku vryje pod kůži. ()
V jednoduchosti je krása, ktorú Michael Koch previedol na filmové plátno a nemusel sa ani veľmi unúvať nad vymýšľaním nadmerne zložitej dejovej linky. Práve naopak. Pomerne jednoduchý dej je tu vyobrazený klasicky artovým štýlom, ktorý ale nenudí a divák si určite príde na svoje. Vzťahy, jednoduchý život a nádherná príroda na pozadí jednej tragédie. Otázkou stále ostáva tá nepochopiteľne dlhá stopáž filmu miestami vyplnená nekonečnou prázdnotou, ale to už je o inej diskusii. 75 % ()
Když jsem se po třech hodinách filmu podíval na hodiny, zjistil jsem, že uběhla pouze hodina. Film jede v pomalém až téměř dokumentárním tempu, ale právě to zachycení obyčejného života ve švýcarských Alpách z něj činí zajímavý snímek. Film táhne také herecký výkon hlavní hrdinky. ()
Film, který nás zavede do malé vesničky uprostřed Alp, a přesto nám nedává pocit kýčových záběrů na hory, slunce a sníh. Film má neskutečnou vlastnost a to, že plyne. Je jako řeka, která má spád, a pomalu nám ukazuje nové skutečnosti. Celý film je velmi rurální a to je to, co mu dodává neskutečné kouzlo. Je zde vidět, že i bez obrovských efektů, se dá zapůsobit na divákovi emoce. Celý příběh, přestože je prostý, působí ve filmu vyjímečně a scény jsou nečekané. Jako další kladný bod filmu pročítám vhodně zvolenou hudbu(například scéna v autě kdy si zpívají). K tomu se váže i koncept sboru v horách, který ze začátku působí lehce neohrabaně a matoucím dojmem, ale na konci filmu má význam. ()