A ciascuno il suo
We Still Kill the Old Way
Režie:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Luis BacalovHrají:
Gian Maria Volonté, Irene Papas, Gabriele Ferzetti, Salvo Randone, Luigi Pistilli, Laura Nucci, Mario Scaccia, Leopoldo Trieste, Valentino MacchiObsahy(2)
Za vraždou z vášně v přímořské vesnici odhaluje mladý profesor politický atentát. Každému, co mu patří začíná lovem, při němž je zastřelen záletnický lékárník Arturo Manno a jeho přítel, doktor Antonio Roscio. Zatímco maloměšťácké smýšlení chápe násilný čin jako vraždu z vášně, levicový profesor Laurana, ztvárněný charismatickým Gianem M. Volontem, vede pátrání na vlastní pěst jiným směrem. Laurana postupně rozmotává spletitou síť poměrů a intrik, které vesnici vládnou, a za na první pohled obyčejným mordem odhaluje politické pohnutky. Sám se přitom dostává do hledáčku atentátníků a podléhá nebezpečnému šarmu femme fatale Luise Rosciové, vdově po zavražděném Mannovi.
Morální patron a klasik italského filmu, Elio Petri, získal za svůj snímek Každému, co mu patří cenu za scénář na canneském festivalu roku 1967. O čtyři léta později obdrží Petri Oscara za nejlepší cizojazyčný film s Podivným vyšetřováním. Nedlouho nato, roku 1973, si už tentokráte z Cannes Petri odnáší hlavní cenu za snímek Dělnická třída jde do ráje. Každému, co mu patří dobově zastupuje odvážnou kritickou sondu, namířenou nejen proti mafii a zkorumpovaným politikům, nýbrž také církevním představitelům. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Zlatá Palma - výběr ()
Gian Maria Volonté byl herecký chameleón každým coulem. Rok před tímhle filmem ztvárnil s naprostou bravurou arcipadoucha, před kterým se všichni klepou a tady naopak ušlápnutého profesura literatury, který je nevědomky ve vleku lidí, jenž s ním při jeho pátrání hrají nekalou hru. Film to není špatný, ale na cenami ověnčeném scénáři nevidím nic mimořádného, emocionálně mě to dost minulo, vyjma konce, kdy se to všechno vyhrotí a na ten závěrečný mord nezapomenete. Jestli je film něčím zajímavý, jsou to reálie Sicílie konce 60.let, její architektura, krásná krajina a lidé i dusná atmosféra sicilského maloměsta, kde každý zná každého. A pak hudba Bakalova, ta se opravdu povedla. ()
Znamenitý a báječný otvírák filmového festivalu v Cannes v roce 1967, kde tento mafiánský film-politická detektivka, získal cenu za nejlepší scénář (Jean Curtelin a Ugo Pirro). A opravdu velmi dobrý scénář (předlohou byl román Leonarda Sciascia) a inteligentní příběh jsou těmi hlavními prvky tohoto čistého, velmi realistického a společenskokritického snímku s šikovnou melodramatickou vsuvkou, odehrávajicího se na sklonku šedesátých let na Sicilii, která byla, jak je známo, baštou mafie, zkorumpovaných politiků a dokonce i církve! Film je rovněž nádherně obsazen, hlavní roli samotářského intelektuálního levicového profesora, který pomalu proniká do tajů atentátu na své dva přátele, vytvořil nezapomenutelný živelný herec Gianmaria Volonté (známý ze spaghetti westernů a poliziotteschi filmů), vdovu jedné z obětí pak dobrá femme fatale Irene Papasová, další významnější role si zahráli Gabriele Ferzetti nebo Luigi Pistilli. V neposlední řadě nesmím opomenout samotného vynikajícího režiséra Elia Petriho vyznačujícího se právě různými sociálně-společensko-politicko-dramatickými snímky, nádhernou práci kameramana a úplně naposledy opět nádherný Bacalův hudební doprovod! Ten konec mne skutečně zamrazil a zamrzel, ale jinak jde skutečně o fantastický, velký film (jeden z nejlepších na téma mafie), který je neprávem zapomenutý a televizními stanicemi opomíjený... ()
"Ani neznáme jméno toho váženého občana, kterého jsem měl udat." Život na Sicílii je hodně svůj a každej svéprávnej člověk chápe, že vraždu by měla odborně odložit policie. Pátrání na vlastní pěst je totiž nebezpečný, protože by se mohla objevit pravda a to nikdo nechce. Já jsem za snímky tohoto typu rád, protože jasně ukazujou, že politikům, mafii, církvi a vychytralým ženám se nedá věřit. To ví každej sicilián, teda kromě profesora Laurany. Ten hledá pravdu a spravedlnost. Takže fanděme klaďasovi a doufejme, že si přečte Dona Quijota dřív, než padouchy přestane bavit posílat výhružný dopisy. Já mám tyhle Petriho píchání do vosích hnízd prostě rád. ()
Monumentální scéna pohřbu s jakoby mimochodným, zasvěcujícím slovním komentářem navozuje zdání přehlednosti skrze to, co je řečeno mezi dvěma policajty i viděno policejní skrytou kamerou. Nejde však o oči a slova spravedlnosti, ale těch, kteří se jí ujali jako zaměstnání (někdo to dělat musí…). Tatáž scéna přehlednost podrývá, když (pocitově) přibližuje podpovrchový chaos, interní pravidla hry pohřbená příliš hluboko na to, aby se dala spatřit na povrchu. Jak to dělá? Zvláštně působícími přestřihy, jízdami a křižujícími se záběry. __ Následné zmizení (zdání) spravedlnosti ze scény, odchod toho, kdo se dívá a vytváří pocit, že je možné mít přehled, působí tak přirozeně, že si ho v podstatě není možné všimnout, protože tohle „místo", odkud se dívat, zkrátka neexistuje. Nákaza je zahloubená dovnitř tkáně, nelze ji vyříznout, je natolik srostlá se životem, že jedno jsou. Imunitní systém, zkonstruovaný z fasády práva, peněz a z reálného zločinu, už se postará o zbytek, tedy o kohokoli a cokoli, co by se pokusilo poklidnou symbiózu narušit. __ Setkání dvou přátel, profesorů, v palermském parku, které rozjíždí ryze italskou sekvenci pro našince nepochopitelné řeči gest těl i slov, rozmachů, odvrácení, výšky intonace a důrazu, vyráží dech… __ Zpečetěné kinematografické svědectví o jakési jiné jižní (polo)ostrovní zemi, kde lidi žijí jinak, vášeň má nějak blíž ke smrti, a černá tolik sluší. Kdo ví, jestli je to všechno tím dusným horkem, nebo čím vlastně... ()
Levičáci a Volonté....pojmy ve svět.filmu jasně se spojující a "jdoucí v pravdě"..!!! ()
Výhražné listy sa skladajú z písmen z novín, ktoré si v miestnej komunite objednáva iba cirkev. Políciu to ale zvlášť nezaujíma, čo dotiahol Petri do dokonalosti tým, že v jeho filme takmer vôbec nevystupuje a nezasahuje do vyšetrovania. A tak sa doňho púšťa mladý ambiciózny profesor, žijúci so svojou matkou a babkou nie v príliš harmonickej domácnosti. O čo nakoniec pôjde, nie je pre našinca vôbec jednoduché z videného vydedukovať, ale táto nejednoznačnosť rozprávania sa skvele hodila k prostrediu, okolnostiam a dobe, v ktorej sa tento komplot odohráva. Sicília tu určite nie je zobrazovaná ako z turistických žurnálov a prevažne mastné ksichty postarších chlapíkov ťahajúcich za povrázky vám ju môžu ešte viac znechutiť. Moje hodnotenie ovplyvnil skvele vypointovaný, dvojitý záver. Film sa tak zacykluje rovnakou scénou do uzavretého kruhu, ktorá symbolizuje nemožnosť z neho uniknúť. ()
Přišlo mi to jako adaptace rozsáhlejšího románu. Tedy jsem měl dojem, že těch postav je tu moc a občas jsem v nich měl zmatek. V každém případě je zajímavé sledovat dusnou sicilskou vesnici, kde každý zná každého, z pohledu možná jediné místní postavy, o které to neplatí. Gian Maria Volonté je jako poněkud naivní profesor výborný, totéž platí o kameře a hudbě. Jeden z prvních italských filmů o mafii každopádně za vidění stojí (70%). ()
Jednoznačně to slabší z italské krimi mafio scény. Nechápu dramaturgii ČT, která si tenhle nemastný neslaný snímek vybere do vysílání a ještě k němu vyrobí tak slabý dabing. Hned několik dabérů asi tak o generaci nesedí na postavy. Pokud neměli na Kavčích horách dostatek starých hlasů, měli k tomu holt nasadit titulky. Laurana je špatný hlavní hrdina, nevýrazná postava, a žádná další důležitá ve filmu není. ()
Originálna mafiánsko-politická detektívka. V tejto charakteristike je vyjadrené všetko, čo film ponúka. Dej je však až na záver značne komorný a poctivým sposobom zobrazuje situáciu talianskeho juhu konca 60-tych rokov minulého storočia. Za zmienku stojí aj herecký výkon Gian Maria Volontého. ()
Moc mě to nebavilo. Hodně zdlouhavý úvod tady nemá žádnou větší funkci pro vcítění se do postav, a postavy Volontého mi bylo líto, jak měl jasné řešení před nosem, ale to víte, Sicílie, horké hlavy a všichni myslí spíš penisem (a břichem). Vůbec mi přijdou lidi jižní Itálie a Sicílie takoví divní - něco jako Japonci: udělají si nějaké normy, které nikdo nedodržuje, ale za jejichž porušení jsou schopni se vyvraždit, každý je něčí bratranec nebo sestřenice, až se v těch pokrevních svazcích divák ztrácí, každopádně ví, že nasrat třeba dědečka je riskantní, protože jeho syn může být advokátem a bratranec kněz z pistolí, a jak se budou cítit jako rodina uraženi, zle skončíte. Film je opět depresivně bezvýchodný, a hlavní postava sice sympatická svou snahou přijít věcem na kloub, ale jako by tam nežil a netušil, že namočit si čumák přijde jednoho zle. Ani krajina a kamera mne moc nezaujaly a Irene Papas mi přišla jako přeceňovaná vamp - jednu dobu hrála pořád stejné role navenek chladných, ale uvnitř chtivých vdov. Ve filmu mi taky vadilo, jak rychle z něj zmizela policie. ()
Tak tohle bylo tvrdé drama, které bez obalu ukázalo život v Itálii a vliv mafie na všechny složky státu a jednotlivé lidi, kteří před pravdou zavírají oči. Kdo oči otevře, musí z kola ven. Gian Maria Volonté byl v roli profesora Paola Laurana strhující. ()
Gangsterská napolitánská detektivka, opírající se o dobrý scénář a dobrou zápletku. Gian Maria Volonté, přestože to není jeho vrcholná role, hraje přesvědčivě naivního profesora, který se pustí do boje proti všem - protože všichni ostatní jsou mafiáni. Mafiáni (a politici a církevnící a ...) samozřejmě nejsou většina, ale jsou to ti, kteří jednají, zatímco skutečná většina jsou ti, kteří mlčí a mezi elitu se nepletou. Profesor Lauran je jako levičácký hledač pravdy, kterého (z oné elity) nikdo neodmítá, ale také nikdo nepodpoří, který tak působí - nebo se plete - tam, kde nemá a požaduje to, co je tu nemístné a nepatřičné, odsouzen doslova k roztrhání těla. Na anonymu totiž nedocenil, že pod slovem Morte se na rubu skrývalo další varování: "A ciascuno il suo - Každému, co mu patří". ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Najlepší scenár (Elio Petri, Ugo Pirro) ()
Za reziserov kvalitnych poliziotteschi filmov povazujem aj Umberta Lenziho, aj Stelvia Massiho. No a tuna reziser Elio Petri natocil dalsie genialne poliziotteschi - film zacina volne a to vrazdou lekarnika. Nasledne sa rozbieha vysetrovanie, a nie hocijake - splet udalosti je zamotana, vladnu intrigy a myslim ze aj klamstva. A nie je to obycajna vrazda, je za tym mnoho viac. Perfektna Petriho rezia je samozrejmostou, film ma perfektnu kameru, tempo neda oddychnut a nepolavi ani v strede. Dialogy su masakrozne dobre - fakt tak perfektne rozhovory som uz dlho nepocul. Herci su potom kapitola sama o sebe, hlavne najlepsia bola trojica hercov. Zacnem prvym, Gian Maria Volonte /Mam Strach 1977, Podivne Vysetrovani 1970, Atentat v Parizi/ v roli vysetrovatela, druhym tahunom bol Gabrielle Ferzetti /Gli Intoccabili, On Her Majesty Secret Service, Tenkrat na Zapade/ a tretim dolezitym clovekom bol Salvo Randone /Delnicka Trida jde do raje, Desata Obet 1965 a Gli Intoccabili/. K tomu este slusna zenska Irene Papas.Kultove poliziotteschi, ktore nase SK a CZ telky trestuhodne obchadzaju . 100 % ()
Co zena chce, to dostane. Napriklad takova Irena hm.. pardon Luisa ()
Maskovaná hra černých brýlí. Podívat se do očí tmy znamená už nevyjít z jejích dveří bez újmy. Když sousedíte s řádem stínů, raději mějte zámek na ústech. Kdo platnost jejich zákonů pokouší, tomu kmotří ostří co proto naloží. ()
Svět jako začarovaný kruh, ve kterém není jasno, kdo je zločinec a kdo vážený občan. Všichni totiž hrají stejnou spikleneckou hru a kdo nechce přijmout jejich pravidla, musí z kola ven. Itálie se s problémem zločinnosti, korupce a naprosto nekompretentních politiků, kteří pracují ve službách zločineckých organizací, potýká dodnes. Začarovaný kruh, zpodobněný v tomto filmu je prostě jen odrazem dnešní skutečnosti. A to i navzdory čtyřiceti letům od vzniku filmu. 90% hvězdiček ()
Taková ta vcelku standardní italská detektivka, jak se tenkrát točily. ()
A takto vedia Taliani nakrútiť poriadny mafiánsky snímok. ()