Reklama

Reklama

Každému, co mu patří...

  • Itálie A ciascuno il suo (více)
všechny plakáty
Trailer

Za vraždou z vášně v přímořské vesnici odhaluje mladý profesor politický atentát. Každému, co mu patří začíná lovem, při němž je zastřelen záletnický lékárník Arturo Manno a jeho přítel, doktor Antonio Roscio. Zatímco maloměšťácké smýšlení chápe násilný čin jako vraždu z vášně, levicový profesor Laurana, ztvárněný charismatickým Gianem M. Volontem, vede pátrání na vlastní pěst jiným směrem. Laurana postupně rozmotává spletitou síť poměrů a intrik, které vesnici vládnou, a za na první pohled obyčejným mordem odhaluje politické pohnutky. Sám se přitom dostává do hledáčku atentátníků a podléhá nebezpečnému šarmu femme fatale Luise Rosciové, vdově po zavražděném Mannovi.

Morální patron a klasik italského filmu, Elio Petri, získal za svůj snímek Každému, co mu patří cenu za scénář na canneském festivalu roku 1967. O čtyři léta později obdrží Petri Oscara za nejlepší cizojazyčný film s Podivným vyšetřováním. Nedlouho nato, roku 1973, si už tentokráte z Cannes Petri odnáší hlavní cenu za snímek Dělnická třída jde do ráje. Každému, co mu patří dobově zastupuje odvážnou kritickou sondu, namířenou nejen proti mafii a zkorumpovaným politikům, nýbrž také církevním představitelům. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (27)

Lima 

všechny recenze uživatele

Gian Maria Volonté byl herecký chameleón každým coulem. Rok před tímhle filmem ztvárnil s naprostou bravurou arcipadoucha, před kterým se všichni klepou a tady naopak ušlápnutého profesura literatury, který je nevědomky ve vleku lidí, jenž s ním při jeho pátrání hrají nekalou hru. Film to není špatný, ale na cenami ověnčeném scénáři nevidím nic mimořádného, emocionálně mě to dost minulo, vyjma konce, kdy se to všechno vyhrotí a na ten závěrečný mord nezapomenete. Jestli je film něčím zajímavý, jsou to reálie Sicílie konce 60.let, její architektura, krásná krajina a lidé i dusná atmosféra sicilského maloměsta, kde každý zná každého. A pak hudba Bakalova, ta se opravdu povedla. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Moc mě to nebavilo. Hodně zdlouhavý úvod tady nemá žádnou větší funkci pro vcítění se do postav, a postavy Volontého mi bylo líto, jak měl jasné řešení před nosem, ale to víte, Sicílie, horké hlavy a všichni myslí spíš penisem (a břichem). Vůbec mi přijdou lidi jižní Itálie a Sicílie takoví divní - něco jako Japonci: udělají si nějaké normy, které nikdo nedodržuje, ale za jejichž porušení jsou schopni se vyvraždit, každý je něčí bratranec nebo sestřenice, až se v těch pokrevních svazcích divák ztrácí, každopádně ví, že nasrat třeba dědečka je riskantní, protože jeho syn může být advokátem a bratranec kněz z pistolí, a jak se budou cítit jako rodina uraženi, zle skončíte. Film je opět depresivně bezvýchodný, a hlavní postava sice sympatická svou snahou přijít věcem na kloub, ale jako by tam nežil a netušil, že namočit si čumák přijde jednoho zle. Ani krajina a kamera mne moc nezaujaly a Irene Papas mi přišla jako přeceňovaná vamp - jednu dobu hrála pořád stejné role navenek chladných, ale uvnitř chtivých vdov. Ve filmu mi taky vadilo, jak rychle z něj zmizela policie. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Znamenitý a báječný otvírák filmového festivalu v Cannes v roce 1967, kde tento mafiánský film-politická detektivka, získal cenu za nejlepší scénář (Jean Curtelin a Ugo Pirro). A opravdu velmi dobrý scénář (předlohou byl román Leonarda Sciascia) a inteligentní příběh jsou těmi hlavními prvky tohoto čistého, velmi realistického a společenskokritického snímku s šikovnou melodramatickou vsuvkou, odehrávajicího se na sklonku šedesátých let na Sicilii, která byla, jak je známo, baštou mafie, zkorumpovaných politiků a dokonce i církve! Film je rovněž nádherně obsazen, hlavní roli samotářského intelektuálního levicového profesora, který pomalu proniká do tajů atentátu na své dva přátele, vytvořil nezapomenutelný živelný herec Gianmaria Volonté (známý ze spaghetti westernů a poliziotteschi filmů), vdovu jedné z obětí pak dobrá femme fatale Irene Papasová, další významnější role si zahráli Gabriele Ferzetti nebo Luigi Pistilli. V neposlední řadě nesmím opomenout samotného vynikajícího režiséra Elia Petriho vyznačujícího se právě různými sociálně-společensko-politicko-dramatickými snímky, nádhernou práci kameramana a úplně naposledy opět nádherný Bacalův hudební doprovod! Ten konec mne skutečně zamrazil a zamrzel, ale jinak jde skutečně o fantastický, velký film (jeden z nejlepších na téma mafie), který je neprávem zapomenutý a televizními stanicemi opomíjený... ()

lupuscanis 

všechny recenze uživatele

Monumentální scéna pohřbu s jakoby mimochodným, zasvěcujícím slovním komentářem navozuje zdání přehlednosti skrze to, co je řečeno mezi dvěma policajty i viděno policejní skrytou kamerou. Nejde však o oči a slova spravedlnosti, ale těch, kteří se jí ujali jako zaměstnání (někdo to dělat musí…). Tatáž scéna přehlednost podrývá, když (pocitově) přibližuje podpovrchový chaos, interní pravidla hry pohřbená příliš hluboko na to, aby se dala spatřit na povrchu. Jak to dělá? Zvláštně působícími přestřihy, jízdami a křižujícími se záběry. __ Následné zmizení (zdání) spravedlnosti ze scény, odchod toho, kdo se dívá a vytváří pocit, že je možné mít přehled, působí tak přirozeně, že si ho v podstatě není možné všimnout, protože tohle „místo", odkud se dívat, zkrátka neexistuje. Nákaza je zahloubená dovnitř tkáně, nelze ji vyříznout, je natolik srostlá se životem, že jedno jsou. Imunitní systém, zkonstruovaný z fasády práva, peněz a z reálného zločinu, už se postará o zbytek, tedy o kohokoli a cokoli, co by se pokusilo poklidnou symbiózu narušit. __ Setkání dvou přátel, profesorů, v palermském parku, které rozjíždí ryze italskou sekvenci pro našince nepochopitelné řeči gest těl i slov, rozmachů, odvrácení, výšky intonace a důrazu, vyráží dech… __ Zpečetěné kinematografické svědectví o jakési jiné jižní (polo)ostrovní zemi, kde lidi žijí jinak, vášeň má nějak blíž ke smrti, a černá tolik sluší. Kdo ví, jestli je to všechno tím dusným horkem, nebo čím vlastně... ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Ani neznáme jméno toho váženého občana, kterého jsem měl udat." Život na Sicílii je hodně svůj a každej svéprávnej člověk chápe, že vraždu by měla odborně odložit policie. Pátrání na vlastní pěst je totiž nebezpečný, protože by se mohla objevit pravda a to nikdo nechce. Já jsem za snímky tohoto typu rád, protože jasně ukazujou, že politikům, mafii, církvi a vychytralým ženám se nedá věřit. To ví každej sicilián, teda kromě profesora Laurany. Ten hledá pravdu a spravedlnost. Takže fanděme klaďasovi a doufejme, že si přečte Dona Quijota dřív, než padouchy přestane bavit posílat výhružný dopisy. Já mám tyhle Petriho píchání do vosích hnízd prostě rád. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama