Il caso Mattei
The Mattei Affair
The Mattei Case
Režie:
Francesco RosiKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Piero PiccioniHrají:
Gian Maria Volonté, Francesco Rosi, Peter Baldwin, Renato Romano, Dario Michaelis, Accursio Di Leo, Aldo Barberito, Franco Graziosi, Stavros Tornes (více)Obsahy(1)
Enrico Mattei začínal svou kariéru jako prostý dělník v severní Itálii. Po válce byl za své působení v odboji odměněn postem ředitele státního podniku, který se zabýval těžbou ropy a zemního plynu. Při vrtech v Pádské nížině narazil na obrovské naleziště plynu, tím se proslavil a stal se z něho podnikatel. Založil si soukromou firmu na těžbu ENI a úspěšně konkuroval i naftařským společnostem z USA. Začal se „míchat“ do vysoké politiky, měl problémy i s mafií. Jeho osud se naplňuje, když 27. října 1962 sedá do svého soukromého letadla. (MVanis)
(více)Recenze (12)
Zlatá Palma ()
Nesmlouvavé a značně nedivácké mistrovské dílo, jehož percepční náročnost ještě zvyšuje ztížená orientace v tehdejším italském politickém prostředí. Přirovnání k Občanu Kaneovi sedí jen z části, protože tady v centru zájmu nestojí záhadná emocionální zátěž nebo vztah ústřední postavy s osudovými ženami, ale čistá politika filtrovaná skrze nejrůznější druhy médií a výpovědí. Všechno, co ve filmu vidíme, je nějakým způsobem mediované, zkreslené a nespolehlivé; nelineárnost vyprávění je důsledně motivována pátráním novináře, který o Matteim točí film, nebo zkrátka vyšetřováním okolo osudového leteckého neštěstí. Hutnou atmosféru neproniknutelných politických intrik, spojenou s bezmocí z nemožnosti uhájit si vlastní pozici vůči nadnárodním velmocenským a korporátním zájmům, pak dále umocňuje temná monotónní zvuková stopa složená z hluboce tepajícího ambientu a hlasitých industriálních ruchů (syčení metanu, hluk letadel a strojů). Hodně odosobněné procedurální drama, které asi zdaleka nesedne každému, ale svojí podpovrchovou naléhavostí strhne nejednoho pozorného diváka. ()
Samotné téma úspěšného podnikatele, který se nebojí bojovat s větrnými mlýny, by bylo zajímavé, avšak zpracování této látky mi přišlo docela rutinní, nepříliš vzrušivé. Volonté mi na klaďase neseděl (uznávám, můj vlastní problém), filmu v mých očích škodil také fakt, že divák o začátku věděl, že hlavní hrdina zemře, a v neposlední řadě pouze opakovací závěr moje nadšení z Případu Mattei také nijak nezvýšil, hodnotím proto tedy téměř čistým průměrem. ()
Film, jehož výjimečné kvality jsou mimo diskusi ať už pro skvělý scénář, špičkovou režii nebo nadčasový výkon Giana Marii Volonté v hlavní roli, zůstává stále na periférii zájmu soudobé české společnosti toto fórum nevyjímaje. Rossi dokázal povýšit časové téma do výjimečné úrovně klasického nadčasového díla, které i po půlstoletí poutá pozornost tragickým protagonistovým koncem. Letecké neštěstí (z Matteiho bylo posbíráno do rakve zhruba 10 kg fragmentárních tělesných pozůstatků) bylo již tenkrát obestřeno tajemstvím, což také film, natáčený po 8 letech, neopomíná zdůraznit. Vysvětlení, které mezi řádky nabízí, má mnoho do sebe: státní manager, který odmítl být poplatný korupci, nestyděl se jezdit do Moskvy (Chruščov ho označoval za přítele SSSR) a sliboval sicilským venkovanům, že ustanou gastarbeiterské cesty jejich blízkých do Německa a jiných zemí západní Evropy, byl až příliš nutkavým terčem. Neustálé prolínání trojího pásma časových rovin tomuto pohledu a vyznění napomáhá až nečekaně zdařilým způsobem. Otazník nad smrtí tohoto šlechetného Itala se tak mění v zážitek, na který se nezapomíná ani po desetiletích a který je také dnes pro ty, kteří chtějí vidět a slyšet, až nečekaně živý. ()
...perfektní a pravdivé.. ()
Kvalitný doku životopis oprostený od emócií. Celkovo skôr na štyri hviezdy, ale tie davové scény a scény z ťažby a plošín sú neskutočne natočené. 90% ()
Francesco Rosi v "Případu Mattei" neklade důraz na ideologii, jen na argumentaci: předkládá závažné otázky, využívá retrospektivy, kombinuje dokumentární strohost s psychologickým portrétem naftařského magnáta, aby na pozadí dobové atmosféry vytvořil věrohodný obraz muže, který se stal obětí vlastních ambicí i politických a mocenských intrik a zároveň tak předznamenal styl italského angažovaného filmu následujících let. Byl to nakonec Rosi, kdo od "Salvatore Giuliana" formálně určil podobu politických dramat té doby. Dojem přirozeně umocňuje vynikající herecký výkon Gian Maria Volontého. ()
ocenenia : MFF Cannes 1972 - Zlatá Palma (?) (spolu s filmom "La Classe operaia va in paradiso") ()
Jeden z tych tazko sfilmovatelnych filmov, hlavne ked clovek nepozna zlozite krizovatky a serpentiny talianskej politiky. Avsak pre zasvateneho, ktory aspon vie jak rychlo sa striedali talianski premieri, je to takmer perfektna podivana. Hlavne si clovek vela doplni z talianskej vysokej politiky. : 92 % ()
Gian Maria Volonté jako uhrančivý a charismatický podnikatel Enrico Mattei, který rozehraje příliš vysokou hru, kterou nemůže vyhrát. Režisér používá investigativní styl vyprávění, čímž film místy nabírá až dokumentárního charakteru. Ale právě to dodává filmu na síle a autentičnosti, které jen těžko nechají diváka chladným. ()
Fakt svinstvo, co dodat... ()