Na generálův rozkaz

Syrovostí pohledu a nezkresleností záběru, který jde tvrdě a nesmlouvavě po odvrácené stránce války, té neheroické, film strhuje od prvního okamžiku divákovu pozornost. Že se jedná o první světovou válku, o odheroizování krvavých jatek nesmyslných pozičních bojů a bláhových ztečí, které provozovaly obě válčící strany (stačí připomenout Churchillovo Gallipoli) rovnou měrou, je jeho základní předností. Strhující příběh, vystavěný na zdánlivě nesmyslné tříšti dílčích záběrů, postupně vyjevuje střetnutí dvou nižších důstojníků s velitelem divize, který evidentně ztratil kontakt se skutečností; bohužel ne natolik, aby to mohlo vést ke ztrátě jeho svéprávnosti. Kličkování tváří v tvář nesmyslným rozkazům nepomáhá; dříve nebo později se dostaví klíčová mezní situace, z níž nejde couvat. Nevychází ani jiný tradiční prostředek podřízených a bezmocných: smrt, která vlastně není smrtí na bojovém poli, ale odstraněním krvavého vraha v nesprávné uniformě. Pocit marnosti, který prostupoval hrdiny Remarquova proslulého románu NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID nebo Šolochovovy románové epopeje TICHÝ DON, je v Rossiho pojetí zvláště silný; svůj podíl na tom má i zdravě bezohledná kamera, která se s úspěchem snaží přiblížit toto peklo na zemi co nejvíce z pohledu bezmocného jedince. Jalovost vlasteneckých frází, v italském případě ještě silnější během druhé světové války, ze stříbrného plátna Rossiho zásluhou přímo křičí. Na diváka, na nás, na každého, kdo se hlásí k hlavní zásadě skutečné tolerance: žít a nechat žít. (31.03.2015)

Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (09.07.2010)

Válečné drama UOMINI CONTRO (1970) mě příjemně překvapilo: Rosi odolává tradiční nástraze podobných filmů v podobě příliš abstraktních témat a emocí (hrdinství, zbabělost, nespravedlnost, dehumanizující charakter války) a svůj nelichotivý obraz války staví na tom nejkonkrétnějším, nejpraktičtějším aspektu tragédie války, a to špatném velení [se kterým vojácí a nižší důstojnící nic nenadělají, protože velící důstojnící jsou úplně jinde nejen hiearchicky, ale i ideologicky a třídně, v určitých chvílích se tak nejbližším spojencem vojáka stává jeho nepřítel]. Rosi se ale zejména ukázal být výrazným režisérem se smyslem pro poetickou zkratku (montáže bitev) nebo malý hyperbolický efekt. Obraz vojáků, které polodementní generál, pyšný na starořímskou tradici Itálie, pošle proti kulometům v antickém brnění s masivními válcovými helmami, se nikdy nezvrhne v prvoplánový škleb, místo toho surreálná fraška pouze probublává pod povrchem věcně podaného "záznamu" téhle absurdity - člověk neví, jestli se má smát nebo nevěřit svým očím. Válečné drama, které je filmařsky elegantnější a věcně relevantnější než mnohé dnešní vizuální stroboskopy. (15.03.2008)

Absurdnost válčení je zjevná... (14.09.2018)

Voják, který odmítne běžet vstříc jatkům, voják, jenž uteče z mlýnku na maso k rakouskému nepříteli s voláním "Kamerad" - to jsou učebnicoví zbabělci a dezertéři. A prý je legitimní je se vší vojenskou pompou popravit, s úhledně seřazenou popravčí četou, tváří v tvář popravovaným. Na druhé straně voják volající po zastavení zabíjení mezi těmi, kteří jsou jen oběťmi války, rolníky a dělníky v uniformách, občany (kteří si jsou přeci rovni, tak proč jsou oficíři pány nad životem a smrtí nižších šarží?). A je také zastřelen - zezadu. Mezi oběma případy není rozdílu, oba jsou nespravedlivé, oba odporné. Odpudivost vší staromilské nabubřelé bohorovné ješitnosti a nafouklého nic personifikovaná starým generálem je takřka ukázková. Film je filmařsky a řemeslně dokonale zvládnutý, ale nepřekoná kategorii dokonale zvládnutého průměru. (25.05.2014)

Spred popravčej čaty utečie odsúdený a nik za ním nebeží. Nedostal rozkaz. Takýchto absurdností, najmä zo strany veliteľov, je v Uomini contro viacero. Napokon je to film o nezmyselnosti vojny. Tomu hovorím prienik do hlbín zelených mozgov. Tie hlbiny sú ale duté ako krasové jaskyne. Je málo dobrých filmov o 1. svetovej vojne a toto je navyše jediný o bitkách v Júlskych Alpách na rieke Isonzo, ktorá tvorila frontovú líniu medzi talianskou a rakúsko-uhorskou armádou. Vznikol podľa románu Emília Lussa Rok na náhornej plošine (1938), má protivojnový charakter a pri jeho sledovaní narastá pocit úzkosti. (05.09.2012)

Československá KINO DISTRIBUCE ÚNOR 1977 (Časopis KINO) (01.02.2021)

I ve válce musí mít smrt svůj smysl. Uomini contro pojednává o válce, ve které smrt svůj smysl ztratila. Diletantství, tupost a bezradnost, či neodbornost štábních důstojníků proměnila původně dychtivě vyhlíženou, krátkou a slavnou potyčku ve čtyřletá pekelná jatka. Rigidní lpění na zastaralých taktikách frontálního útoku, upřednostňování bajonetu coby zbraně cti, či vyzdvihování odvahy jenž má překonat kulometná hnízda a ploty z ostnatého drátu, si vyžádaly statisíce zbytečných obětí. Není proto divu že vojáci na čtyřech evropských frontách podléhali beznaději a myšlenkám na vzpouru. Režisér si ukousl pořádné sousto, a už od prvních minut je jasné že se s ním popral impozantním způsobem. Záběr na italské vojáky pochodující za zvuků tísnivé hudby nastolil hutnou atmosféru strachu, jenž se postupem času dále stupňovala až do hypnotické absurdnosti. Pro generála Leoneho je voják jen prostředek k vítězství, nic víc. Kráčí svými zákopy jako antický císař, ve své mysli podoben bohům, a od svých poddaných nepožaduje nic menšího než naprostou poslušnost a ochotu zemřít v jeho jménu. A běda tomu, kdo by otálel s plněním jeho přání. Těžce zkoušení vojáci, deptaní zimou a dobře zakopaným nepřítelem propadají zoufalství a konflikt na sebe nenechá dlouho čekat. Francesco Rosi natočil excelentní válečné drama, ne nepodobné Kubrickovým Stezkám slávy. V porovnání sice trochu ztrácí díky chybějící zdrcující závěrečné scéně, ale i tak si se svým předchůdcem může podat ruku jako rovný s rovným. (14.09.2012)

Velice atmosferický film. Na italské frontě, tam halt veselo nebylo. Zima, vejška, hlad, oheň, miny, sračky, sračky...a k tomu velitel brigády, který je schpen úplně všeho. Absurdní protiválečné dokonale poukazuje na chlapíky, kteří platí daně, válčí a pokládají životy v horském pekle a celý život takto tahají svoji zemi z bryndy.A za co? Za nic. Nikdo ani nepoděkuje. (03.01.2011)

Kategoria vojnove filmy nepatri medzi moje naj, ale to, co ma na nich vzdy fascinovalo je ta uplna a bezhranicna absurdnost. Tento je jeden z tych lepsich a zaujimavejsich. (09.09.2011)

Syrová realita I. světové války na italsko-rakouské horské frontě. Bez příkras, bez patosu. Bezcennost života, zmar, smrt. Děj veškerý žádný, ale to není na škodu. Naopak. lepší TVRip/horší DVDRip (01.08.2014)

Tak to som necakal, ze Taliani vytvoria aj lepsi vojnovy film, ake som doteraz od nich videl. Tento patri medzi to lepsie a este sa aj odohrava pocas prvej svetovej vojny, co je len skvele, pretoze neni mnoho filmov z tohoto obdobia, ako filmy z druhej svetovej vojny. Dej sa odohrava v zakopoch, ved aj to bola taka zakopova vojna, kde pekne idiotsky general nasadzoval svojich talianskych vojakov do nezmyselnych utokov proti Rakusanom. V jednej scene som sa presvedcil, ze svine maju stastie, ako je priklad toho generala, ktory vykukoval spoza maleho otvoru von. Ani za boha, ten rakusky odstrelovac po nom nestrielal, ale jeden vojak vystrcil len maly posraty konarik pred ten otvor, tak uz palil s radostou po nom:) Aj samotne kamerove zabery boli slusne a bolo sa aj na co pozerat. (02.08.2011)

Italská fronta nebyla o nic lepší než ta západní, ba možná i horší. Generál Luigi Cadorna proslul svoji neschopností a poslal stovky tisíc vojáků na zbytečnou smrt. No a tento snímek se zaměřuje na menší úsek fronty v Alpách. Rakušané mají výhodnou pozici na vršku chráněného skalami a ostnatým drátem, se skvělými výhledem a kulomety namířenými přímo na zemi nikoho. Italové dostávají opakovaně rozkazy na tento hřeben zaútočit a jsou po desítkách koseni kulomety. Další skvělý plán spočívá v přestřižení ostnatého drátu za dne a plné viditelnosti. Kdo nechce do jatek nepřátelských kulometů, na toho jsou pro jistotu namířený kulomety z vlastních řad! Generál, úplně mimo realitu, lpí na drobnostech jako aby vojáci neměli trochu rzi na noži... A při nepokojích se uplatňuje antické právo decimování jednotek. Poprava hrozí i zraněným, u kterých je podezření, že si zranění způsobili sami. Divím se, že nikdo nedostal odvahu skutečně postřílet všechny své šílené velitele, při takovém vedení války a obrovských ztrátách. Gian Marie Volonte dobrý jako vždy, Američan Marc Frachette musel mít italské kořeny, vůbec jsem si nevšiml, že by byl snad dabován. Škoda, že si zničil hereckou kariéru a život přepadením banky. Zemřel ve vězení ve věku 27 let. (03.04.2018)

Překvapivě kvalitní a možná asi taky jediný kvalitní film tohoto druhu italské provenience. Při jeho sledování se mi vybaví fakt, že na této frontě podle všeho zahynulo nejvíc Čechů za první světové války a že tahle poněkud opomíjená fronta byla možná snad s výjimkou Verdunu největší peklo první světové války. Velice zajímavě to ve svém komentáři vystihl Ten Druhý, protože pocit stupňující se úzkosti, jak jsem film sledoval, jsem cítil taky. Italové si nikdy na válčení nepotrpěli (a není potřeba jim to ani vyčítat ani se jim pošklebovat), ale tady je ukázáno, že v této válce prostě nebylo kam utéct a vlastně nebylo ani možné se co nejrychleji vzdát (jako třeba za druhé světové války, pokud to zrovna nebylo v třicetistupňovém mrazu u Volgogradu). Tady měl generál přehled a vojáci naskládaní tělo na tělo mohli jen jedno - vyrazit vpřed a dát se zabít nepřítelem a nebo nevyrazit a být zabiti vlastními polními četníky.....věřím, že na rozdíl od drtivé Němců, Francouzů, Rusů a části Rakušanů a Maďarů obyčejní Italové při odjezdu na frontu na začátku války rozhodně neřičeli nadšením a netěšili se, jak obsadí Vídeň. Možná tak pár nácků, okouzlených Marinettim a hlavně D´Annunziem, ale ti se v těch zákopech jen tak neocitli. Škoda jen, že film (o jehož existenci a kvalitách jsme věděl řadu let) jsem nakonec viděl v mizerné kopii a s ještě mizernějšími titulky. No, ale hlavně že chrám a tvrz české kultury - veleslavná Česká televize dává v sobotu večer už popadesáté za rok Televarieté a po necelém roce opakuje Bonda (nic proti němu) a furt dokola Poirota (taky nic proti němu, ale čeho je moc, to začíná nudit......). Přitom je řada kvalitních filmů a starších seriálů, které by si cestu na obrazovku nevýdělečného, z naší televizní daně sponzorovaného média měly najít. (18.01.2015)

Záměrem režiséra "Mužů proti" nebylo poutavě vyprávět příběh (blízký Kubrickovým "Stezkám slávy"), ale stáhnout diváka do zákopů a odsoudit mocenské násilí. V obojím velmi účinné dílo sází na realismus bez podtrhávek a ozdob - výjimku představuje vzrušený hudební doprovod. Rosimu se nadto podařilo vyhnout se pasti, v níž skončil nejeden žánrový blíženec : válka, tak jak ji ukazuje, sotva může někomu připadat přitažlivá. Sporným shledávám obsazení Američana Frechetta. Mír chýším, válku palácům ! (15.12.2014)

Lampasáci jsou idioti všude. Blbějši jsou už jen politici... (30.01.2022)