Šikovný krejčí

Peyami je člověkem prchajícím před realitou, Esvet osobou snášející její kruté rány. Dva lidé poznamenaní nástrahami života mají společnou jedinou věc, Dimitriho, Peyamiho nejlepšího přítele a Esvetina tyranského snoubence. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi pojednává o snaze mladé dívky uprchnout před fyzickými a psychickými útrapami života, do něhož byla zaprodána, a talentovaném krejčím, který po smrti svého dědečka musí náhle převzít odpovědnost za svého nesvéprávného otce. Neočekávaný návrat Mustafy do Peyamiho uspořádaného života způsobuje šikovnému krejčímu neutuchající bolest, pro Esvet však představuje možnou vstupenku ke svobodě… Musím přiznat, že mě překvapila míra dramatičnosti, s jakou je příběh Krejčího vyprávěn. Seriál se zaobírá dosti vážnými tématy a po celou svoji stopáž se úspěšně vyhýbá jejich zlehčování či zesměšňování. Ústřední čtveřice herců čelila náročným výzvám; blázen, psychopat, týraná žena a muž na pokraji psychického zhroucení; všichni ale odvedli překvapivě kvalitní práci. Za vypíchnutí stojí zejména Olgun Simsek, při jehož sledování doslova zapomínáte, že sledujete herce, a nikoliv prostoduchého prosťáčka. Herecký nováček Sifanur Gül držela se svými kolegy krok, a i přes mé počáteční nesympatie mě během několika minut přesvědčila, že je pro danou roli ideální volbou. Cagatay Ulusoy již tradičně dokazuje, že je hereckým chameleonem, kterému sluší i seriózní poloha. Jeho ztvárnění úzkostných stavů je velmi realistické. Salih Bademci místy přehrává, charakter jeho postavy mu to ale dovoluje, a je pravdou, že ději v určitých scénách dodává i relativně humornou stránku… Na snímku mě na první pohled zaujala kamera, která zde často využívá nezvykle dlouhé nepřetržité záběrování a blízké snímání emocí v očích herců. Kamerové triky využívané k vizuálnímu umocnění Peyamiho nálad, kdykoliv cítí vztek či úzkost, považuji taktéž za velice nápaditý prvek, který si okamžitě získá divákovu pozornost. Zajímavě to doplňuje už tak specifickou stylistiku celého seriálu, který leč se odehrává plně v současnosti, divákovi předává jakýsi nádech minulosti. Řekla bych, že tento aspekt je hodně podpořen motivem elegance, jež je zde soustavně vyzdvihován, a který v publiku vyvolává pocit jakési až hrůzu nahánějící nostalgie. Vytrhujícím prvkem z obecné serióznosti tohoto příběhu je grafické znázornění Peyamiho myšlenkových pochodů za využití různorodých diagramů, kdykoliv pracuje na svých módních návrzích. Nejde o rušivý element, diváka ale daný prvek skrz nesoulad s touto starobylou atmosférou vytrhne z děje. Překrásné exteriéry, barevné kostýmy a silný hudební podkres však drobné nedostatky zcela zastiňují… Seriál má objektivně vzato slabší začátek, postupem času ale kvalitativně roste, a to až do finální epizody, kterou osobně hodnotím jako nejpodařenější. Tato epizoda je totiž téměř z poloviny tvořena jedinou scénou, což je další dosti zajímavý vypravěčský prvek. Může to být způsobeno faktem, že tento seriál nebyl původně pro Netflix vůbec určen, ale po dlouhé době cítím, že jsme jako diváci dostali něco svěžího, osobitého a na turecké poměry dosti profesionálního. Mohu jedině doporučit… (02.05.2023) (méně) (více)