Děti Nagana

Že by? Je fajn, že se Češi pouštějí do takového stylu filmaření, ale bez hereckých výkonů to nejde. Je vidět, že Dan Pánek s režií teprve začíná, ale jako jeden z jeho prvních celovečeráků to není špatný. Jen prostě naučit děti hrát a má vyhráno (a pohrát si s dialogy) jediný kdo to tak nějak zachraňoval byl Hynek Čermák. Některé zápletky by bylo dobré rozvést víc, nebo je nedávat vůbec. S kamerou či tempem při zápase jsem problém neměl. Hrozně se mi líbily záběry z pohledu hokejky nebo gólmana. Podtrženo sečteno, je to film na který se za pár let rád podívám až ho budou dávat na ČT2. (26.02.2023)

Velice příjemná rodinná záležitost, která svojí atmosférou hodně zvolňuje a nutí diváka odpočívat. Zároveň ale notně přidává na nostalgickou tóninu, protože už dle názvu všichni, kteří Nagano zažili, prožili a užili, musí vědět, co takový příběh znamená. Pokud Vám bylo osm jako mě, tak pochopíte prakticky vše, co se zde děje. A jelikož se to tvůrcům povedlo na výbornou, tak nemůžu jinak, než jim poděkovat za hezký exkurz do minulosti a do doby, kdy bylo divoce, ale v jeden moment pro národ velice hezky. (26.09.2023)

"Na Senators nikdy nesázej! Nemám je rád!" Senátorům fandím od roku 1993, kdy se vrátili do NHL, takže touto větou kleslo hodnocení o 20%. Nagano je něco, co nejde ani zopakovat (opravdu poprvé nejlepší hokejisté světa proti sobě a na neutrální půdě! Turnaj století, není něco, co jme si vymysleli my, měla to být přehlídka hráčů z NHL a finále bylo předurčeno pro USA-CAN, ale oběma jsme vystavili stopku my...), ani k ničemu jinému českému přirovnat (pravda, několik legendárních sportovců by se našlo, ale na Nagano to prostě nestačí)! Jak velká věc to byla, dokazuje o 20 let později dokument Pásky z Nagana a na nich zachycen všeříkající pohled z druhé strany. Film se veze na té nostalgické vlně a oblibě hokeje (tady přesněji hokejbalu) obecně a popisuje příběh jednoho, kterého Nagano inspirovalo. Je to fajn natočeno a v pohodě to utíká. I když je to na mnoha místech předvídatelné, nevadilo to. Ale fakt mě celou dobu skoro vytáčelo, že se Dom snaží chytat kšiltovkou! Tu blbou lapačku mu taky mohli z něčeho spíchnout. Je to dost důležitá součást výstroje golmana... Ale bylo to fajn. (23.09.2023)

Tak teď jsem se právě vrátil o několik desítek let nazpět časem a to dokonce ještě před rok 1998, kdy Dominik Hašek z kolektivního udělal individuální sport. Nejenom, že mi před očima proběhly mé adolescentní mače v hokeji, kopané, vybíjené nebo líném tenise, ale look Dětí Nagana ve mne evokoval vzpomínky na mnou oblíbenou osmdesátkovou tvorbu pro mlážež….na první dobrou plácnu třeba snímek Malý velký hokejista z roku 82. Škoda jen, že současní mladí herci z daleka nedosahují charizmatu svých dnes již dospělých předchůdců a hlavně jsem moc nepobral, proč Dan Pánek kouše do tolika jablek (vztah hlavního hrdiny s nevlastním otcem, sportovní minulost jeho dědy a jak to měl s postavou hranou Hynkem Čermákem, domácí násilí na dětech), když neměl v plánu žádné dojíst. Jinak příběh klasická Davidogoliáština aneb lapačkou z kšiltovky vychytám i Jardu Jágra a tak tři hvězdy za ty vzpomínky na bezstarostné dětství. (15.05.2023)

Mohl bych to přijmout jako takový ten hezký milý filmík, pro rodinku, nostalgicky, krása, nádhera. Ale nepřijmu, protože ani tak to nefunguje. To si taky vyžaduje mistrovské vnímání reality a převedení určitého životního náhledu, toho zidealizovaného, či bezstarostného, na filmové plátno. Obrovsky důležitá věc je práce s dětma, buď je budu brát jako dramatické herce, co hrajou velké životní chvíle, jak někde na divadle, ale pak už to chce jó skill, i režie i dětí, nebo děti budou prostě dětma, a městečko bude městečkem, a hraní si na ulici a nedělání si z toho nic, bude takové jaké je. Snažit se to pořád nějak zdramatizovat a udělat z toho zážitek je něco, co já už nezbaštím. Mám rád pohodičku a malý velký příběh o obyč lidech, ale ještě raději mám rád přirozenost. Když ta tam není, co z toho. (30.01.2024)