Dobrý časy

Klíčové slovo tohohle zázraku je past. *** Např. proto, že přestože zobrazované scény jsou plné pohybu a barev a blikání a chvění, jízdy a míhání, běhu a rvaček, vzdor očekávání nejsou vůbec nepřehledné.... záběry jsou dlouhé a klidné a nechávají diváka (který na tu vějičku nesedne a snaží se) všechno soustředěně přehlédnout, sledovat nerušeně, vtáhnou ho dovnitř úplně plasticky, poskytují ve skutečnosti tolik času a prostoru, že navozují pocit, jako byste opravdu mohli vstoupit dovnitř a filmem se po libosti procházet.... ano, jako na tripu. Ostatně ta láhev s LSD tam nelétá vzduchem pro nic za nic, a také barevnost scén, kontrasty barev, jejich přelévání a proměnlivé harmonie mezi různými věcmi a postavami a prostředím vzbuzují nutkání tomu přiřazovat vlastní život a smysl a podněcují představy o tom, že všechno na sebe navzájem živě, nervně, synergicky reaguje, všechno o sobě a probíhajícím dění ví. Hudba funguje stejně jako barvy, jako empatický tvor, a výstupy mohou být synestetické. ***** Past i proto, že celý film, byť zobrazuje, jak se z ryzího srdce vytoužený záměr kurevsky zoufale nedaří, není to proto, že je absurdní a že si ho vytyčil nýmand a ztroskotanec, ale protože v tomhle "kurevským" světě tvořeným z překážek v podobě druhých živých lidí lapených v systému krysího závodění prostě záměry ryzího srdce a nesobecké touhy nemají šanci, a tak to nakonec není film o zoufalství, ale o lásce. Film o pasti, do které se láska v tomhle "zkurveným" světě dostává. A nakonec a mimo další je to past i proto, že kdo nezůstal až do posledního slova závěrečného songu v titulkách a neposlechl si ho komplet, přišel o kontrapunkt k zobrazovanému ději a nakonec i o celou pointu. Ale to nevadí, protože i takoví se nakonec dostanou na místo, kde si budou dělat, co budou chtít, a kde si budeme moct klidně i hladit krokodýly. (Lucerna, Malý sál) *~ (28.08.2017)

Nejdivnější film letošního roku, kde pětihvězdy kolem okolo mi jsou záhadou. Film má hodně odpudivý až lacinný vizuál, všudypřítomný Pattinson mi přišel hodně nesympatický až slizský, příběh mi nepříjde vůbec zajímavý a byť scénař je nepředvídatelný zdaleka není inteligentním. V půlce jsem uvažoval o vypnutí, nakonec jsem film s problémy dokoukal. Nesedlo mi to. Takový film, kde se zásadního nestane vůbec nic ať to je zvrat, akce či násilí, vše zde absentuje. 40% (06.11.2017)

// Začínám docela ujíždět na filmech téhle nenápadné bratrské dvojce. Jejich umění spočívá v tom natočit film bez děje, ale zato s extrémní dávkou napětí, autentickými postavami, nečekanými zvraty a v tomhle případě i skvělým hudebním podkresem (Uncut Gems byl v tomhle ohledu naopak hell). Už podruhé bych to přirovnal k takové artové hispteřině, která navzdory mým očekáváním zatím pokaždé funguje. Začínám být dost zvědavý na jejich další dílo. 8/10 (10.09.2020)

Není to zrovna konvenční hollywoodský hororový thriller, ale zdá se mi zdá to trochu chaotické. Ale docu-styl je působivý. Je to fiktivní silná pohádka o limitech odpuštění. Nejslavnější a nejčastější hollywoodská věta "musíme odtud vypadnout" tentokrát zazní po hodince a třinácti minutách ve verzi "chci odtud vypadnout".Adrenalinová jízda vždycky všechno raději přežene, než aby ubrala: v hudbě, ve střihu i v dějové konstrukci.Lehce „přes“ působí i sám Pattinson se zlověstným kukučem pod staženou kapucí. A jelikož se on i jeho chráněnec chovají vyloženě hloupě, neexistuje vlastně důvod, proč by měli diváka zajímat, natož aby jim držel palce.Jedinou polidšťující výjimku představuje jejich až dojemná vzájemná oddanost, která má zločincům připisovat pozitivní body, podobně jako následky zřejmě trudného dětství a ještě tvrdšího vězeňského zacházení. Pattinsonova postava je totiž vyložený baron Prášil, vemlouvavý lhář sedmilhář, který snad svým účelovým pohádkám už sám skoro věří, hlavně však o nich dokáže přesvědčit své okolí. A protože cokoli činí, od báchorek až po násilí, dělá výhradně z ušlechtilých pohnutek a ještě to zpravidla poplete, říká si o relativizující nálepku hodného zločince. S každým dalším krokem zapadá hrdina do marasmu hlouběji, přibližuje Dobrý časy k tuctovému modelu. Lehce nad průměr je posouvají studené barvy s náladou přízračnosti. (28.11.2019)

Kinetický sociální thriller, který působí přepáleně od prvního záběru a moc mu nepřidají lobotomizované zvraty, ani sice sympatický, ale necitlivě využitý 80s analog hell soundtrack od Oneohtrix Point Never. Pattinson předvádí nejlepší výkon kariéry, ale řekněme si na rovinu, že jeho postava je tak vnějšková, že se moc nenadře. (27.05.2017)