Ao Aši

Je hodně velká šance, že u prvních pár dílů budete pochybovat, jestli se má na Ao Ashi smysl dívat a stejně tak vám tu dost možná bude něco, nebo spíš někdo hodně vadit. První dojem z hlavního hrdiny totiž není opravdu nic moc a dal by se shrnout do jednoduché věty „Asta z Black Cloveru jde hrát fotbal“. Aoi je ukřičený, přehnaně sebevědomý, extrémně emotivní – prostě hodně špatně snesitelný. Na druhou stranu si ale dost možná všimnete, že vyobrazení celého toho fotbalu je tu vlastně docela působivé, je zde hodně plynulých záběrů na hru a třeba si stejně jako já hned oblíbíte trenéra Fukudu, který se rozhodne Aoimu dát šanci, protože vidí talent, který chlapec nesporně má. A vy ten talent a to, čím je vlastně hlavní hrdina výjimečný, snadno pochopíte taky, i když si budete možná lámat chvíli hlavu, jak přesně toho chtějí využít. Možná si nebudete ze začátku jistí, jestli se vám líbí, jak moc dramatické to v úvodu je a spoustu z těch vypjatých, ukřičených scén budete považovat za přehnané, ale v rámci budování vztahů a všeho kolem to pořád bude dávat smysl a vlastně i fungovat. A tak, pokud seriál nedropnete, budete odměněni a celkový dojem půjde postupně, ale stále hodně stabilně nahoru, až se dostane do momentu, kdy možná budete jako já přesvědčení, že Ao Ashi je výborné sportovní anime a budete se těšit na každý další díl. Jak toho autoři dosáhli? Tak třeba už jen tím, že hlavního hrdinu rychle postaví před realitu, nechají ho několikrát spadnout na hubu a všichni kolem, trenéři i spoluhráči, ho budou stavět před nové problémy a ukazovat mu další nedostatky, z kterých se začne hlavní hrdina postupně učit, až to všechno krásně zapadne do sebe a vy toho kluka, a jak se mění, budete mít regulérně rádi. Aoiho cesta je perfektně vyprávěná, skvěle zachycuje momenty hrdinova tápání i prozření, zoufalství i radosti – zkrátka se dá snadno uvěřit tomu, jak Aoi roste a vyvíjí se. Úžasně se i pracuje s atmosférou v celém týmu, vidíme nedůvěru, různě spory, pramenící z odlišných motivací a přístupu ke hře u jednotlivých hráčů a zároveň i logické kompromisy a sjednocení pro dosažení společného cíle. Je tu i taktizování ze strany trenérů, dobrá ukázka kvalitní práce při výchově mládeže ve stylu „mladí si na to musí přijít sami, ale občas je třeba je prostě tvrdě postrčit“ a i díky vykreslení jednotlivých trenérů, kteří ale občas taky trochu tápou, jestli dělají to nejlepší, můžu s klidem říct, že nejlepší postava z celého seriálu je rozhodně trenér Date Nozomi, který toho místního Snapea sehrál opravdu mistrovsky. Takže se vyvíjí hlavní postava, rozvíjí se celý tým, a i vedlejší postavy dostávají dostatek prostoru, aby nás zaujali a ukázali, jakou mají v rámci celku hodnotu. Ale to pořád není všechno i jednotlivé zápasy jsou kvalitně zpracované a seriál skvěle vybudoval napětí především kolem toho úplně posledního v této sezóně, kdy neopomněl dostatečně představit soupeře, ale i vybudovat obstojné pnutí (a to hned na několika frontách) mezi oběma týmy, takže máte opravdu dojem, že teď vážně o něco jde, a proto to byl prozatímní vrchol celého seriálu. Je i vidět, že Júgo Kobajaši ví o fotbalu hodně, projevuje se to nejen při jednotlivých záběrech na hřiště, používání některých, pro běžného sportovního konzumenta, známých strategií, nebo uvádění slavných fotbalových jmen a čím jsou signifikantní, ale i z těch rozborů a postřehů, které mají vedlejší postavy při sledování zápasu. A tady to funguje úplně jinak než u takového Love All Play, protože seriál vám buď nejdřív celou tu věc ukáže a teprve pak jí i docela podrobně vysvětlí (aby jí pobral i fotbalový laik), nebo použije rozbor situace za pochodu, kdy hlavní postava si v hlavě načrtne plán, který rychle vysvětlí a pak vše provede.  No a na tyhle pasáže je radost se pak dívat, je to jak takové ty highlights z fotbalových utkání včetně rozborů od někoho, kdo tomu rozumí (chybí už jen elektronická tužka). K tomu kvalitní animace, která je hodně vidět nejen během hry, ale třeba i takový poslední opening má některé naprosto neskutečně záběry, třeba ten do vnitřku branky v prvních pár vteřinách… Ve výsledku je Ao Ashi za mě seriál, který se neustále zlepšoval, až se vypracoval na opravdu skvělou show, která ale stále má co nabídnout a já se těším na případné pokračování. Navíc i ten začátek, a to jaký tu Aoi je, má svůj smysl, protože když máte jako úvodní bod pro rozvoj charakteru „uřvané děcko“, tak ten prostor pro zlepšování a jeho vývoj opravdu široký a tady se ho daří využít. Po první sezóně 8/10, ale jestli ta druhá bude a bude pokračovat v podobném duchu a nastaveném trendu, tak by to mohl být brzy i 5* zážitek. (24.09.2022) (méně) (více)