Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (75)
Na to s jak silným námětem tvůrci pracovali, mě to přišlo až příliš odosobnělý. ()
Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. ()
Čekal jsem teda trochu něco jinýho. Myslel jsem si, že to bude hlavně o nějakym pátrání, ale to je v podstatě dílem náhody vyřešeno dost rychle a dál je to spíš takovej psychologickej film. Nicméně film se mi líbil a 110 minut uteklo jako voda. Má to atmosféru, nechybí napětí, snad jenom mi to chvílema přišlo takový trochu naivní a postava záporáka byla až moc neuvěřitelně záporná. Nakonec i ve filmu bylo dokonce řečeno, že se chová jako karikatura. Myslim si, že se to přecejenom dalo natočit i líp. Jinak nejvíc mě dostalo, když hlavní hrdina přefikne nějakou buchtu a nadále jí vyká :-) ()
"Anyway, your blood is your own." Líbí se mi, jak ten film uhýbá a nenaplňuje žádná očekávání ohledně toho, kam se bude dál ubírat. To, jak navazuje vztahy s jednotlivými členy rodiny je téměř krása nesmírná. Phillippe je bůh, Helene je bohyně. ()
Ve filmu je scéna, kdy se hlavní hrdina vyspí se svedenou ženou a po promilované noci ráno vstanou a pokračují ve vykání a v tak nějak citově odtažitém vzájemném chování. Podobně studený a odtažitý je i celý film, který se dal natočit výrazně angažovaněji a vášnivěji. Samozřejmě téma ztráty dítěte a snaha o odplatu za spáchaný čin funguje, ale nestrhlo mě to a umím si představit úplně jinou verzi příběhu. Ty charaktery jsou až moc násilně polarizované. Viník je až moc ukázkové monstrum a poněkud jiná psychologie a komplikovanější rozhodování by tomuhle snímku jenom prospěly. Celkový dojem: 60 %. ()
Zatímco téměř každá francouzská komedie mi způsobí salvy smíchu a zkrátka vím, že to bude přesně v tom typickém humorném stylu, u francouzských kriminálních thrillerů mám zcela opačný problém. Spousta z nich, především ty starší, jsou sice kvalitně natočeny, ale často z nich mám pocit, že jsou příliš chladné a dělané jakoby z odstupu, bez emocí. V tomto směru na tom byla Bestie musí zemřít o něco lépe. Bohužel však především pouze určitou část děje. Film se rychle rozjíždí, začíná pátrání po krutém vrahovi a příprava na krutou pomstu. Jakmile se však Charles a Paul setkali, můj velký zájem začala postupně střídat lehká nezáživnost. Očekávala jsem, že jejich setkání a jakási ta hra na kočku a na myš bude více vyšperkovanější, dynamičtější a napínavější. Vše zůstává na jednom místě a je to podáváno nezaujatě a bez výraznější změny směru, zvratu či překvapení. Zde nastoupila ona chladnost a odstup. Každopádně silná první část převýšila distancovanost té druhé, a mě podnítila k udělení čtyř hvězdiček. ()
Priznám sa, že som vzhľadom k téme očakával omnoho väčší zásah do emócií. Navyše, celý film sa uberal úplne iným smerom ako som dúfal. Škoda .. ()
Psychologická drobnokresba citové vyprázdněnosti Paula Decourta je dokonalé ztvárněna. Marně přemýšlím, kdo z francouzských herců by to zahrál výstižněji než herec Jean Yanne, jenž stoprocentně zvládl všechny vlastnosti odpudivosti. Nutno hned poznamenat, že ani Michel Duchaussoy v postavě mravně čistého Charlese Theniera, který kráčí po cestě osobní msty, není vůbec špatný. Dlužno říci, že filmový mág Claude Chabrol zobrazil postavy dobra a zla hodně černobíle, ale jejich životnost zachraňuje mistrovským stylem způsob pomsty, která má překvapivý zvrat. Příběh se zcela vědomě vyhýbá zobrazování násilí a soustřeďuje se především na psychologii postav charakteristické atmosféry tehdejší Francie a nechybí mu ani taková ta zvláštní melancholická lahodnost francouzské vizuálnosti. Svým způsobem je to vlastně cosi jako filmový zážitek hodný příběhů antické tragedie. Určitě film, který by vnímavého diváka neměl minout. ()
Aj po rokoch stále veľmi účinný thriller o pomste. Zaostrenie hlavne na hlavného hrdinu a jeho zádumčivé vnútorné monológy mi sedeli. Náhoda je sviňa a zrazu máme vraha pred sebou. Beštia v názve filmu je celkom vhodné slovo pre tohto výnimočne nepríjemného hajzla. Divák rovnako ako hlavný hrdina nemá problém stotožniť sa z jeho plánom a priať beštii smrť z celého srdca. Hra na city a polemizovanie o správnosti pomsty sú v tomto filme vedľajšie. 80%. ()
Formálně takřka dokonalý film se skvělou hudbou a ideově poněkud nebezpečným koncem.. ()
Kvalitní krimi s velice sympaticky vystavěným příběhem a prostředím "Staré Francie". Hledání vraha je těžké, zvláště, když je tak blízko Vás.!! ()
Nemohu říct, že by se jednalo o špatný snímek, ovšem nedokázal mě tak nějak poslat do kolen, byť samotný námět není vůbec marný. Něco tomu zkrátka chybělo a i přesto, že jsem Chabrolův počin sledoval se zaujetím celých 110 minut, nedostanu se s hodnocením nad 3*. ()
Krásná syrová Francie a svým způsobem i krásný příběh. Hlásím se do skupiny těch, pro které zprvu nastavená laťka postupem času klesala a snad nebudu až příliš velký hnidopich, když na píšu, že mně chyběl větší tah branku. Ale buď jak buď, nakonec u mě vítězí první věta. ()
Chvílemi se mi to zdálo jaksi lámané přes koleno, když přirozenost vyprávění musela ustoupit obsahu sdělení, ale jinak dokonale promyšlený film - po všech stránkách. Od námětu přes chytrý scénář, až po režii udržující permanentní napětí vyúsťující v promyšlený závěr. ()
Claude Chabrol opäť raz predviedol svoj úžasný režisérsky talent, pričom sa neprestávam čudovať nad tým, ako vždy vo svojich filmoch dokáže elegantne a podprahovým spôsobom vzniesť kritiku vtedajšej spoločnosti. Nenásilne a naoko nenápadne, no o to viac rozumne. V rámci tohto snímku to vnímavý divák ocení asi najviac. Samotný príbeh aj keď je pomerne jednoduchý a z časti aj predvídateľný, je svojim dramatickým poňatím a rozborom postáv zaujímavý a dokáže udržať pozornosť po celý čas. V tomto smere tiež oceňujem samotný záver, ktorý bol celkom šikovne vymyslený. Čo mi tu trocha chýbalo bola emotívna stránka, tá mohla byť trocha lepšia. Celkovo však ide o výbornú záležitosť. 80/100 ()
Výtečný film, byť k dokonalosti mu ještě cosi chybí. Bavila mě Caroline Cellier a ty její nekonečně dlouhé řasy. Po přečtení pár komentářů tady vidím, že už nic nového k tomuto filmu neřeknu, takže jen klasický povzdech nad tím, že to ČT2 vysílala v dabingu. A ačkoli nejsem obeznámen s literární předlohou "The Beast Must Die" z r. 1938 od Cecila Day-Lewise, podle které byl tento film natočen, soudím, že to může být velmi zajímavý text, a zřejmě je lepší než jeho filmová adaptace. Mimochodem je zajímavé, kolik filmů má ve svém názvu obrat "musí zemřít". ()
Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. ()
Tento dokonalý thriller patří ke špičce ve svém oboru, má svižný spád, perfektně gradované napětí, vtipnou kameru i notnou dávku toho něčeho navíc. Chabrol předhazuje divákovi pomocí slušné detektivky mnoho otázek na téma pomsty i blízkosti a vzdálenosti členů jedné rodiny. ()
Ne vždy má pomsta sladkou (pří)chuť. Tak nejen o tom se nás snaží v tomto existenciálně laděném psychologickém dramatu (označení krimi resp. thriller je v tomto případě dosti zavádějící a když už bych ho vůbec použil, tak pouze zcela okrajově) přesvědčit C. Chabrol. Pokud bych měl zmínit jeden (resp. dva) hlavní důvody, proč se oplatí snímek shlédnout, neváhal bych ani vteřinu. M. Duchaussoy resp. Jean Yanne. To je oslava „řemesla“ zvané herectví. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. tahit ()
Beštia musí zomrieť je uveriteľný psychologický film. Verne zobrazuje pocity, s ktorými je veľmi ľahké sa stotožniť. Lenže Chabrol si vypomáha jednou výraznou barličkou, ktorá bude pre mnohých a v podstate aj pre mňa jedným z jeho najväčších kladov. Je to extrémne nesympatický antihrdina. Na to, aby ste ho chceli zabiť, nemusel predtým ani zabiť vaše dieťa, stačí iba jeden škaredý pohľad. Záver je mierne predvídateľný, ale asi jediný skutočne funkčný z tých, ktoré sa ponúkali. ()