Black Books

Skvelý konverzačný britcom s typicky suchým humorom a troma podivínmi a to všetko odohrávajúce sa na pôde jedného zašitého kníhkupectva. Kombinácia nevrlého alkáča Bernarda a psychicky labilného ľudomila Mannyho s večne frustrovanou Fran tvoria výbornú seriálovú trojku, ktorá na pár minúť pošteklí bránicu. V troch sériach sa stretávame s absurdnými scénkami, vtipnými dialógmi, občas trochu kŕčovitým a trápnejším humorom, jednotlivé diely nemajú rovnakú úroveň, po stránke absurdností je to prvotriedna seriálová liga. (09.08.2010)

Bernard Black se může, co do významu, postavit bok po boku dalším nejvýraznějším seriálovým postavám z britské produkce. Dylan Moran je tu zatraceně dobře maniakální a na celý svět prostředníček vystrkující. Kdyby bookshop, ve kterým pracuju, bylo moje, choval bych se stejně jako Black. Jenže ono není... :-( :-) (12.07.2012)

Dvoustý komentář... ano, to se hodí :-). Po dokoukání celé série Červeného trpaslíka (nebo ještě v průběhu posledních řad) jsem si říkala, co budu propána sledovat potom... Dostala jsem doporučení z více stran na Black books a už po prvním díle jsem věděla, že to bude náhrada více než adekvátní. Zároveň se mi hlavou honilo více myšlenek, např.: jak jsem se doteď obešla v knihovně bez smetáku, nebo: jsem na ty čtenáře moc měkká, popřípadě: máme otevřeno každý den stejně, jak nudné... :-) Bernard Black, Manny a Fran jsou tak odlišní, těžcí mimoni, které si ihned zamilujete, přestože chodit do jejich obchodů může být leckdy riziková záležitost. Jsou tak... sví, až to bolí, a příhody, které se jim stávají, jen podtrhují jejich osobnost. Z oné trojky jsem předtím znala jen "Fran", Tamsin Greig, jako popletenou + ukecanou slečnu Batesovou z minisérie bbc Emma. Black books byla láska na první pohled, vlastně již po pár vteřinách jsem měla jasno, po první sérii házím zodpovědně za pět* a musím je propašovat do topky... a hurá na druhou řadu :-) (30.07.2013)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)

Britská představa zábavného sitcomu se s tou mojí příliš neshoduje. Po přečtení oficiálního textu distributora se sice v každém správném asociálovi pohnou ledy, jenže realita v Black Books je trošku jiná. Bernard je sice buran a občas setře nějakého zákazníka či urazí svoje kámoše, ale nedělá to tak často, jak by si divák přál a hlavně do samotného finále se nedozvíme možné příčiny jeho pokřivené povahy. Manny je pořádný exot, ovšem jeho pomatenost je místy spíše otravná a Fran, jakožto jediný ženský element, je zase málo přitažlivá. Odkojený americkými sitcomy se navíc těžko vyrovnávám s absencí vývoje postav a jejich vztahů. Pro někoho je možná sitcom stále ten starý dobrý slepenec skečů pořád dokola právě ve stylu Black Books, pro mě to už dávno není. V každé sérii jsem našel pouze jedinou epizodu, která mě dokázala bavit celou dobu a neměla zvýšené množství zmíněných příznaků. 1. - 3. série: 50%. (05.07.2015)