Portrait of Jennie

Vizuálně hezké, ale průměrné dílko. Tady převládla forma nad obsahem a pokazila zajímavý námět.  A vztah umělce s dívkou se měnil příliš rychle, aby se do toho dokázal člověk vcítit. Jednou Eben mluví s mladou dívkou v parku, při dalším setkání je Jennie dospělá žena a jsou z nich milenci, mezitím se Eben dozvídá, co se stalo v minulosti a já u toho zívám, protože je to docela nudné. Škoda, šlo z toho vytěžit víc. 60% s odřenýma ušima. (25.12.2022)

Bunuel tento film zmiňuje ve svých pamětech "Do posledního dechu". "Zbožňoval jsem Portrét Jenny s Jennifer Jonesovou, neznámé, ale tajemné a poetické dílo...". Jelikož Bunuel je můj filmový "guru", musel jsem ten film vidět. A doopravdy, ten film je podivuhodný, a je skoro zázrak, že mohl v klasickém hollywoodském systému vzniknout takto nehollywoodský film, který je jak sen. (14.02.2010)

Kouzelný příběh, ačkoliv (pro mě) ani napodruhé ne úplně strhující. Další z filmů, které bych někdy ráda viděla na hodně velkým plátně...mininotebook zde přece jen není to pravé filmové ořechové. Zhlédnuto "na doporučení" Luise Buñuela, jinak bych se k tomuto u nás neznámému dílku pravděpodobně nedostala. Ve své autobiografii ho zmiňuje i Gabriel García Márquez. Kameraman Joseph August je pro mě hlavním pilířem filmu, který díky němu vypadá jako malířská plátna, výjevy ze sbírky starých pohlednic a výlet zpět časem do zimního New Yorku 30. let dohromady. Zvláštně, těžko popsatelně to na vás působí. Pak je tu krásná Jennifer Jones, které bez problémů uvěříte, že přichází z jiné doby i její proměnu z dívčí po ženskou. Negativem je nadužívání Debussyho hudby, a to až do stadia předávkování; v pozadí zní v podstatě celou dobu, ač v různých aranžích. (22.12.2013)

Sice je to ten typ filmu, na který už se asi nikdy nebudu mít potřebu koukat, ale musím říct, že to bylo zajímavé. V prvé řadě nádherná a originální kamera. V druhé řadě příběh. Nemůžu říct, že by mě nějak extra nadchnul, ale bylo v něm prostě něco, co mi znemožňovalo se nudit a nutilo mě to bez přerušování dokoukat. (23.05.2015)

Děj je vlastně červená knihovna, už jen ten div ne hladem strádající a inspiraci hledající umělec je klišé jako hrom. Ale forma je doslova kouzelná. I z New Yorku udělá potemnělé tajemné město. Příchody a odchody hlavní hrdinky jsou opravdu mysteriozní. Použití barevných filtrů a barevného filmu v závěrečné části je kouzelné. Ta atmosféra tajemství přebije i ten scénaristický kejček. (25.12.2019)