Režie:
Pavel KrausScénář:
Zdeněk ZábranskýKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří VáclavHrají:
František Filipovský (vypravěč), Zdeněk Řehoř, Iva Janžurová, Bohuslav Čáp, Svatopluk Beneš, Lubomír Lipský st., Oldřich Velen, Dagmar Havlová, Hana Houbová, Viktor Maurer, Ivo LivonecObsahy(1)
Jednou v lese narazil chalupník Vávra (B. Čáp) na hejkala (Z. Řehoř). Pověděl to své ženě (I. Janžurová) a ta si hned věděla rady, jak hejkala zaměstnat. Našla pro něj práci při sekání dřeva. Nakonec se z něj stal kominík. Mezi lidmi se mu zalíbilo a byl rád, že může pověsit na hřebík to své hejkalí řemeslo. I když bez problémů to nebylo, někteří lidé na zámku mu chystali léčky. Jenže hejkal se života mezi lidmi nechtěl vzdát, zvláště když se potkal s půvabnou Baruškou (D. Veškrnová)… (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Šumění kouzelného lesa a vůně borovic nám přináší pěkný příběh o touhách tvora z českých hájů, který chce poznat vše lidské a krásné. Nenáročná, ale jemná pohádka je milým potěšením pro chvíle klidného dne. Zdeněk Řehoř roztomile ztvarnil roli strašidla s dobrým srdcem, které však dokáže potrestat i pýchu a hloupost. Z lesů i venkovské idyly nám pak vane nádherná hudba. ()
"To bych řekl, že je chleba s tvarohem dobrý jídlo." Asi jsem divná, ale tvarohovité sýry jako lučina ano, tvarohová pomazánka ano, tvaroh samotný mi na chlebu přijde divný. Tak divný, že při té představě hýkám tak, až praskají květináče. ()
Velmi milé, humorné, dokonce legrační, herecky příjemně uvolněné. V příběhu o polidštění jednoho vyjukaného hejkala, jenž už nechce promlouvat s lesem, nechybí ani klasicky pohádková, morální kapka. "Umím čistit komíny, štípat dříví, posekat trávu a taky podojit stračenu" "No...to umí každý hejhula!" "Každý ne, pane kníže, vy jste se k takové práci ještě nedostal a tady váš panáček na ní už dávno zapomněl..." ()
"Jářku, mušej tam dát něco veselýho, aby paní máma vyšla ze slzavýho oudolí.." ;) ()
Zapomenutá , ale hezká pohádka :-) ()
Moc hezká pohádka s vynikající Ivou Janžurovou a Zdeňkem Řehořem. ()
"Už mě nevolej, lese" Moje oblíbená pohádka z dětství, díky které mám postavu hejkala doživotně spojenou se Zdeňkem Řehořem. I na stará kolena jsem s touhle pohádkou velice spokojen, mimo jiné díky humoru (ke kterému velkou měrou přispívá Oldřích Velen) a místy zajímavé atmosféře spojené s hejkalovým vztahem k lesu. I když ta pátá hvězdička je asi hlavně z nostalgie. ()
Takový dost zvláštní bizárek o asimilování strašidla do lidské společnosti... No nevím - s takovou plejádou herců natočit takovou hovadinu to už chce talent... ()
Hejkal má hlad a rád by žil mezi lidmi. Ujme se ho jedna vesnická rodina, začne pracovat jako kominík, najde si děvče... zdálo by se, že je všechno v pořádku, kdyby si místní kníže neusmyslel, že chce strašidlo jako atrakci pro svou zahradní slavnost. - "Hejkal" je taková poklidná letní pohádka se spoustou pěkných záběrů na les. (Není studiová, jak tu píše uživatel Tiiso). Navíc je částečně komediální, a tím pádem úplně ideální pro dlouhé zimní večery, kdy se člověku stýská po létě a potřebuje zlepšit náladu. Já jsem ji kdovíproč vnímala jako něco mezi Šumavskou trilogií s Tomášem Holým (hudbou podbarvené záběry na les) a pohádkou O vysoké věži (Janžurová a Veškrnová ve vesnickém). Všechny tyto filmy vznikly ve stejnou dobu, tak na tom asi něco bude... Tahle pohádka nemá úplně dobrý příběh, žádnou zásadní zápletku a rozuzlení, ale to jsem jí ráda odpustila, protože děj je dost neobvyklý, takže člověk dopředu netuší, jak se bude vyvíjet, a navíc je docela krátká a má jinak všechny kvality klasické televizní pohádky - pěknou hudbu, takový ten správný pohádkový styl vyjadřování, krásné exteriéry, herce ještě ze staré školy, které je radost poslouchat. Načančaný kníže hlasem Svatopluka Beneše v jednom kuse vyhrožuje sluhovi "Alfons, půjde pást čuníky a nic mu nepomůže." ()
Typické ztvárnění pohádky z tv produkce, kde studiové scény patřili neodmyslitelně k mým dětským představám, protože takových pohádek bylo mnoho. V paměti mě nejvíce zůstala postava samotného hejkala představena Řehořem, který po celou pohádku víceméně kňučel a plakal a mě jako klukovi byl nejméně sympatický. ()
Nejraději bych nedal nic, ale to si herci nezaslouží. Takže dvacet jim a dvacet za pár hezkých lidových písniček. Je to škoda že to scénář naprosto celé zazdil. ()
Krátká bajka o Hejkalovi by možná mohla být zajímavější, kdyby ovšem Zdeňku Řehořovi netáhlo k šedesátce a Dagmar Veškrnové ke třicítce. Ti dva spolu vůbec nešli dohromady. A takový to chlap leze po komínech a dělá, že je mrštný. Jinak je ale pan Řehoř můj oblíbený herec. Celá pohádka se pak točí kolem toho, jak se z Hejkala stane poctivý chlap i když na zámku by ho nejraději ukazovali. Zoufale málo. ()
Příjemná pohádka na nedělní odpoledne, potěší, ale nikterak nenadchne, prostě tradiční pohádka se skvělým Řehořem. Hodnocení: 50 % ()
Celkově průměrná pohádka s roztomilým Zdeňkem Řehořem. ()
Srdeční záležitost z dětství. Nemuzu jinak nez za 4 * ()
Pohádku jsem opět viděl po čtyřiceti letech a mé pocity z dětství se vrátily. Scéna, jak hejkalovi chutná lidská strava, by se mohla používat v rámci terapie při léčbě anorexie. Zkrátka je to klasické poctivé národní retro. Zdeněk Řehoř je nehynoucí legenda. ()
Velmi milá pohádka, příjemné herecké výkony. Jediné co mi nesedělo bylo to, že Veškrnka byla v té době holka krev a mlíko a plná života a že by si taková vzala třasořitku, jako byl Řehoř, to mi prostě nepasovalo. ()