Obsahy(1)
Soubor Divadla na Vinohradech tentokrát v proslulé Goldoniho komedii, v níž na obyvatele jedné rybářské vesnice čeká ztřeštěný mumraj milostných vášní a žárlivosti, divokých hádek a rvaček i policejního vyšetřování. Slavná Goldoniho komedie patří na českém jevišti k těm oblíbeným, nezapomenutelná byla inscenace M. Macháčka v Národním divadle (premiéra r. 1961) s Ladislavem Peškem v roli patrona Fortunata a jeho proslulou písní „Sakramentský ženský“. Tentokrát se vracíme k záznamu z Divadla na Vinohradech, kde mělo představení premiéru v roce 1994. Soubor pod taktovkou režiséra Ladislava Smočka vytvořil na scéně s pomocí výrazných hereckých osobností v čele s patronem Fortunatem V. Preisse (ale i dalšími hvězdami souboru – D. Kolářovou, P. Kostkou, H. Maciuchovou, J. Šťastným…) záplavu italského temperamentu v komediálních situacích věčně rozhněvaných mileneckých dvojic, které se zaplétají a zase rozplétají, aby na konci vytvořily tři svatební páry. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
JÁ JSEM Z BENÁTEK A NEROZUMÍM VÁM ANI SLOVO! Je to fraška, takže od toho se odvíjí, že je hlasitá, co z toho, když humoru moc nepobrala. A natahované je to až hrůza. Autorovu majstrštyku Sluha dvou pánů se to nemůže rovnat. Jediný, kdo je jako vždy bezchybný, je Ivan Trojan. ()
Trochu ukřičená, leč docela zábavná fraška, ve které exceluje zejména Viktor Preiss v roli sympatického strejce, který ovšem všechny uvádí v rozpaky svou nesrozumitelnou mluvou (opravdu skvostná komediální kreace, to uznejte). Jako vždy spolehlivý je se svým střízlivým projevem Petr Kostka a hodně mě rozesmál Ivan Trojan v roli jeho, mírně řečeno, zvláštního asistenta. 70% ()
Oživit látku zvrásněnou mnoha desetiletími svého dosavadního trvání je neméně nesnadné než v případě čerstvých novinek. Tím spíše, má-li více než důstojnou konkurenci v inscenaci představení Národního divadla zlatých let šedesátých. Očekávat od režiséra za každou cenu snahu o aktualizaci až příliš často končí v duchu známého přísloví o dobrých úmyslech, které dláždí cestu do pekla, v tomto případě těžkého uměleckého nezdaru. Divadelně čistý tvar přesto triumfuje jak Smočkovým přístupem, tak zásluhou řady mimořádných hereckých výkonů, z nichž čnějí naprosto jednoznačně Viktor Preiss a Ivan Trojan, jakkoliv nelze podcenit ani vyzrálou profesionalitu Petra Kostky nebo Hany Maciuchové. Je zajímavé, jak se dobře v představení uplatnila tehdy ještě předmuzikálová, mladá a dívčím půvabem sálající podceňovaná Kateřina Brožová (její scéna s Kostkou během výslechu je úžasná). Zprvu ukřičené představení od druhé poloviny postupně nabírá tempo, řád a spěje s ukázněností primuse do gradujícího konce. Velké ocenění zaslouží i výprava, zdařile imitující mořské pobřeží i prostředí rybářské přístavní čtvrti. Itálie na plakátě při divákově příchodu do prostor vinohradského divadla se mění v Itálii ve všelidsky obohaceném srdci při jeho odchodu. Názvuky Stroupežnického NAŠICH FURIANTŮ, které se začínají vybavovat během závěrečných výstupů, mohou, ale také nemusí být náhodné. Protože lidé jsou ve své podstatě, bohaté malostí, třeštěním, veselostí i láskou, vlastně stejné (nebo alespoň velmi blízké) . ()
Jako exkurze s Goldonim po Vinohradech to účel splnilo, ale potěšení je to vskutku prosté. ()
Klasika, kterou jsem poprvé viděla v Mahenově divadle někdy v 80. letech minulého století, od té doby v několika verzích. Smočkovo provedení patří k těm klasickým, skvělé obsazení bylo zárukou dobrého diváckého zážitku. Trojan perlil. ()
Zbytečně uřvaná nepříliš vtipná komedie s přehrávajícími herci, zvláště herečkami, ovšem s dobrým Petrem Kostkou a výtečným Viktorem Preissem. ()
Milá vzpomínka na návštěvu Divadla na Vinohradech, s babičkou Lídou... ()
Báječně strávené dvě hodinky ve společnosti uječených Italů, pro něž jsou hádky kořením života. Dějová zápletka je vlastně velice jednoduchá, ale podaná opravdu vtipným způsobem. Skvělé je i herecké obsazení, nejvíc mě zaujali Ivan Trojan a Viktor Preiss, kteří jsou v této hře největší tahouni komiky. Jen mě mrzí, že jsem je neviděla naživo, to by pak bylo určitě na 5* ()
Slavná divadelní veselohra Carla Goldoniho, která působí dnes už poněkud vyčpěle a není ani moc vtipná, takže pak nezbývá nic jiného než se soustředit na herecký um účinkujících. Pochvalu zaslouží především Viktor Preiss s Petrem Kostkou a nejvíc jsem se bavila při výstupech Ivana Trojana, jenž mi svým tělesným herectvím občas připomínal Vlastu Buriana. (65%) ()
Oproti geniálnímu Sluhovi dvou pánů je Poprask poměrně velké zklamání. V podání Divadla Na Vinohradech mu po herecké stránce nelze vytknout naprosto nic a Viktor Preiss je obzvlášť výborný, ale celé je to takové nevtipné, hrozně natahované a celkově tak nějak o ničem. Viděl jsem ovšem už horší divadelní představení a tohle opravdu zas až tak špatné není, ačkoliv herci dělají mnoho. V tomto případě reprízu opravdu nevyžaduji. Ale třeba jsem na to jen neměl tu správnou náladu. 70% si to ale zaslouží. ()
Proč takovéto skvosty nejsou k dostání i na dvd je pro mě záhadou. Naprosto brilantní představení a to jsem neměla příležitost shlédnout ho živě. Kdo by řekl, jak těžké může být vyjít pár schodů. PS. Jak malou by musel Ivan Trojan dostat roli, aby neexceloval. ()
Z tohoto představení si ještě dlouho budu pamatovat výkon Viktora Preisse a Ivana Trojana. Jinak musím říct, že mě tato Goldoniho hra příliš nezaujala. A na mém konečném hodonocení mají tedy největší zásluhu právě výše uvedení herci. ()
Výtečné představení! ()
Když jsem dal za pět Sluhovi dvou pánů, tak tady nemohu jinak. Pro mne je tohle ještě o chloupek lepší a ztřeštěnější. Herci opět všichni dokonalí, ale tady jich je větší počet, kteří Vám zůstanou v hlavě (u Sluhy všechny válcuje Donutil). Ať je to kreace Ivana Trojana nebo Petra Kostky anebo všech přítomných klevetících dam. Ale i zde je jeden, který všechny převyšuje. Pan Viktor Preiss. Jeho žvatlající námořník je dokonalost sama. Velice zábavné dílko. ()
Poprask na laguně je další vynikající Goldoniho komedie. Nejvíc se mi líbil nepřekonatelný Sluha dvou pánů, výborný byl také Impresário ze Smyrny. Zde se opět dala dohromady skvělá parta dnes legendárních herců. To přesně Ladislav Smoček uměl. Dát k sobě skvělé herce a vytvořit nezapomenutelné scény. Goldoni v této komedii těžil především z italského temperamentu, takže více než skutečných zábavných scének je zde zastoupena řada hádek a překřikování a to už i na mě v jednu chvíli bylo moc. I tak jsou zde ale některé nezapomenutelné scény a postavy, které byť neměli výraznější projev se zapsali do paměti, viz. postava Ivana Trojana. ()
Nejlepší z celé hry je výslech a scéna na schodech, jinak spíš nuda. ()
Z této hry odříkám slovo od slova a přesně. Moje nejmilovanější už od malička. Být víc a delších monologů určitě by hrála roli i v mé přípravě na konzervatoř. ()
Kvůli Trojanovi a Preissovi nemůžu jinak než za 5. ()
Chce to fakt divadelního fanouška.. Trojanovy kreace jsou neskutečné, jinak to ale bylo takové....národně-divadelně" kožené. V ženských rolích vyloženě slabé - s čestnou výjimkou dvojice Maciuchová a Kolářová, které jsou skvělé!! Jestli se tedy chcete podívat, jak na přední české divadelní scéně hráli čeští herci v italsko-moravských kostýmech ukřičené chudé italské rybáře..tak teď máte možnost. Dávám 55%, se Sluhou dvou pánů se neodvážím srovnat ( a toto představení, na rozdíl od tohoto "poprasku) doporučím. ()
Překvapilo mě, jak je ta hra vyčpělá a vlastně hloupá. Takže ano, je to uřvané, ale nic lepšího se s tím asi nedalo dělat. Trojan, Preiss a Kostka skvostní. ()