Karetní hráč

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

Italský snímek „Karetní hráč“ ukazuje, že i před relativně nedávnou dobou dokázal Dario Argento natočit dobrý film, s napětím, akční, místy docela dobře drsný – ty hřebíky se skutečně povedly – ale stejně tak, jako kdyby prokázal, že ty nejlepší nápady má už za sebou. Přitom by tomuhle filmu stačilo dát jen trochu víc a mohl být skutečně velmi povedený. Více krve a lepší závěr. (09.10.2019)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

V očakávaní katastrofy som dostal celkom obstojné giallo nakrútené a zasadené do nultých rokov. Bohužiaľ cítiť, že šlendriánska logika patrila skôr do sedemdesiatok a osemdesiatok a tu pôsobí značne rušivejšie. Polícia má k dispozícii zábery z interiéru vrátane netradičného tvaru okien, ale nikoho nenapadne trochu popremýšľať nad tým, kde v Ríme by sa dala taká budova nájsť, veľa ich zrejme nebude. Identita vraha je tiež akoby vystrihnutá z počiatkov žánru, ale nejde zase ani o sklamanie. Finále je vymyslené slušne, len mohlo byť nakrútené lepšie. Argento sa snažil, ale asi už chápal, že giallo patrí do inej doby a konkurenciu svojim filmom už nezatieni. (03.10.2021)

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)