Karetní hráč

Tento film som odkladal roky a to kvôli prečítaní obsahu, ktorý ma vobec nezaujal. Ale vedel som, že raz si toto Argentove dielko budem chcieť pozrieť a práve teraz nastal ten správny čas. Ja netvrdím, že je to nejaký zázrak, ale videl som od Argenta toho už veľa a tak u mna sa až o takú tragédiu nejedná. Mne menej ako tento sadli, napríklad taký Vrah prichádza v noci alebo Čierne okuliare. Film celkom v pohode ubieha a aj keď sa vrah dá uhádnuť o dosť skôr, tak film ma dosť svižne tempo a to si vždy cením, žiadna zívačka z mojej strany nehrozila. Ide i o dosť originálny námet a aj keď to pán režisér mohol viac zdramatizovať, tak niektoré sceny mali hustú atmosféru i vypätie. Ako som už napísal, že sa nejedna o Argentov skvost, tak podľa mna sa nejedna ani o prepadák, slabé 3*. (18.07.2023)

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

V očakávaní katastrofy som dostal celkom obstojné giallo nakrútené a zasadené do nultých rokov. Bohužiaľ cítiť, že šlendriánska logika patrila skôr do sedemdesiatok a osemdesiatok a tu pôsobí značne rušivejšie. Polícia má k dispozícii zábery z interiéru vrátane netradičného tvaru okien, ale nikoho nenapadne trochu popremýšľať nad tým, kde v Ríme by sa dala taká budova nájsť, veľa ich zrejme nebude. Identita vraha je tiež akoby vystrihnutá z počiatkov žánru, ale nejde zase ani o sklamanie. Finále je vymyslené slušne, len mohlo byť nakrútené lepšie. Argento sa snažil, ale asi už chápal, že giallo patrí do inej doby a konkurenciu svojim filmom už nezatieni. (03.10.2021)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

Italský snímek „Karetní hráč“ ukazuje, že i před relativně nedávnou dobou dokázal Dario Argento natočit dobrý film, s napětím, akční, místy docela dobře drsný – ty hřebíky se skutečně povedly – ale stejně tak, jako kdyby prokázal, že ty nejlepší nápady má už za sebou. Přitom by tomuhle filmu stačilo dát jen trochu víc a mohl být skutečně velmi povedený. Více krve a lepší závěr. (09.10.2019)