Fontána

Nádherný artově usazený sci-fi film, nebo možná spíše filozofické zamýšlení se nad touhou po nesmrtelnosti, či prostě jen v podstatě žánrovými nánosy dovedně maskovaný film o síle lásky a ztrátě milované bytosti? Tím vším může být opus magnum amerického režiséra Darrena Aronofského. Úžasné vizuální zpracování tří dějových rovin (španělské minulosti, nemocniční přítomnosti a podivuhodné cesty vesmírem budoucnosti) je prostoupeno několika významovými styčnými plochami - mayskými mýty a věroukou, symbolem stromu, prstenu, mlhovinou Xibalba, knihou, jež píše Izzy... (a také možná i oběma hlavními postavami). Stejně tak třeba sérum ze stromu Natul Tortuosa, což byl starodávný strom z Guatemaly, z roviny přítomnosti se nápadně blíží míze stromu rostoucímu v mayské Fontáně mládí stejně jako míze stromu v budoucnosti. Aronofského pokus spojit jednotlivé fabule různých kultur hovořících o věčném životě a nesmrtelnosti geniálně rámuje současnou americkou civilizaci vzešlou jak z původních civilizací pohanských, tak i z nově příchozí civilizace křesťanské i civilizací dalších, a vlastně i dnešní globální svět (jde vlastně o obdobnou fabuli jako ve známém mýtu o Svatém Grálu a jemu předcházejících mýtech keltských, hinduistických a dalších...). Je to velmi složitá konstrukce a její akceptování chce jistou míru náklonnosti k vypravěčskému stylu režiséra. Pakliže ji ale budete mít, otevře se před vámi skutečná fontána fantazie, kreativnosti a jedinečné vizuality, která vám dovolí prožít cosi hodně nevšedního... (11.07.2007)

Úplně na začátek bych rád podotkl, že nejvíce si tento snímek vychutná divák, který o něm absolutně nic nebude vědět. Přiznávám, že jsem byl dlouhou dobu docela zklamán a dost věcí mi unikalo, pozitivní názor jsem si utvořil až pár hodin po projekci. Až na 'současnou' linii mi to připadalo jako 'audiovizuální onanie', která si hraje na něco čím není. Tím chci pouze říct, že jsem to považoval 'jen' za dobrý, nikoli výjimečný film, jako v tento moment. A on výjimečným zcela jistě je. Toto slovo sice nemá s kvalitou co dělat, ale jistě mi rozumíte, že? A teď už samotný komentář. Po opravdu velmi dlouhé době jsem měl tu čest zhlédnout film, po kterém bych neměl pocit promarněného času. Fontána je opravdu úžasná po všech stránkách. Aronofskému se podařilo spojit mystiku, symboliku a jednoduchý příběh s 'na oko' prostou režií - jednoduché záběry, neustále hudební podkreslení, které má "dotvořit" atmosféru... V první fázi se snaží zmást diváka, nedává mu žádné indicie, jen ho připravuje na následující dění, sledujeme trojici mužů, kteří pravděpodobně někdy v minulosti vkročí do pasti, dále jednoho z nich, klečícího u nádherného stromu, který pluje v obrovské bublině napříč vesmírem, nakonec jsme seznámeni se samotným hrdinou v současnosti a režisér nám pomalu předkládá indicie. Přestože podstata příběhu je nám neustále nabízena na stříbrném podnose, předkládané obrazy nám znemožňují tuto pointu přijmout, symbolicky se pak může jednat o parafrázi na nástrahy života. Vizualně je tento film dokonalý, téměř neutichající hudbební doprovod neruší, ba právě naoapak, byl jsem jím okouzlen. Stejné je to s herci, jejich herecké výkony jsou odzbrojující, dokáží diváka oslovit, získat si ho na svou stranu a donutí ho proživat s nimi své životy. Hugh Jackman předvádí přímo herecký koncert. Souhlasím i se zdejším názorem popisující dokonalost intimních momentů, něco takového se totiž jen tak nevidí, ať už je to pozorování šabalby dalekohledem nebo oba hrdinové ve vaně plné vařící vody. Přestože celý příběh je o strachu ze smrti (poslední kapitole), měl jsem pocit, že se zhmotnil můj sen, druhý den po projekci jsem nevěřil, že něco takového opravdu vzniklo. Je mi jen trochu líto těch, kteří znechuceně opuštěli sál, neboť nepochopili, že zdánlivá prostoduchost a jednoduchost je jen něčím mystickým, na co se nechali režisérem nachytat. Důležité je totiž jádro (ona mlhovina) a k tomu celou dobu směřujeme. (05.03.2007)

Je to fantastická romanticky ladená sci-fi dráma od Darrena Aronofskeho. Má originálny a perfektný príbeh odohrávajúci sa v troch časových obdobiach, stredoveku, súčasnosti a budúcnosti, pričom všetko súvisí so snahou doktora zachrániť milovanú manželku, ktorá je smrteľne chorá, ale on urobí všetko preto, aby jej smrti zabránil. Spracovanie je vynikajúce, samotné podanie všetkých troch línií je skutočne dokonalé, každá ponúka svoj malý príbeh, ale najdôležitejší je film ako celok a to tu funguje úžasne, to, ako spolu súvisia, alebo spôsob, akým sú striedané si ma úplne získalo, je tu množstvo menších detailov, ktoré sa často výrazne prejavia v inej línii, takže k úplnému pochopeniu treba dávať skutočne pozor, ale nemyslím, že pochopiť tento film je úplne dôležité, každý si z neho môže odniesť to svoje a vychutnávať si tento úžasný zážitok. Tu sa ani nenájde nejaká scéna, ktorá by mi prekážala, film je vynikajúci od prvej do poslednej minúty, ale napriek tomu niektoré situácie ešte aj vynikajú, milujem všetky tie šepkavé minológy, ale úplným vrcholom je pre mňa budúcnosť, obzvlášť kratší dialóg o oslobodení Španielska z otroctva, ktorý má asi najsilnejší náboj, aký som kedy pri filme pocítil. Herecké obsadenie je vynikajúce, Hugh Jackman a Rachel Weisz vo svojich životných úlohách, ktorým sa už nikdy nemôžu ani len priblížiť, hlavne Weisz je tu neskutočná, ale skvelé sú aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú vrcholom dokonalosti, Darren Aronofsky má za toto môj nekonečný obdiv, film funguje perfektne po všetkých stránkach a k tomu ten fantastický audiovizuál, nič lepšie som nikdy nevidel, tu je prakticky každá scéna skutočným zážitkom. Fontána je jeden z najlepších filmov vôbec, čistá filmová dokonalosť, ktorá v sebe ponúka jeden úžasný rozsiahly príbeh, na ktorý ale musí prísť každý sám. Ale film funguje aj bez toho, po prvom pozretí to bol môj najsilnejší filmový zážitok vôbec, na ktorý som nemohol prestať intenzívne myslieť niekoľko týždňov aj napriek tomu, že som mu úplne nepochopil, ale po niekoľkých pozretiach už v tom mám úplne jasno a nemám tomu čo vytknúť. Film, ktorý môžem pozerať stále. 100% (12.08.2007)

O Fontáně mi bylo známo, že se její diváci rozdělují zpravidla do dvou skupin. Na zavilé odpůrce a nekritické nadšence. Sám bych se nicméně nedokázal zařadit ani do jedné z nich. Viděl jsem pouze dobrý film, žádný zázrak, žádný děs. Problémem, který přede mnou vyvstává je – jak srozumitelně formulovat, proč Fontáně nedávám pět hvězdiček ani odpad!, aniž bych přitom vše shrnul do věty „buď příliš hloupé, nebo příliš chytré“. První problém souvisí se žánrovou nevyrovnaností. Na své si přijdou vyznavači akce, romance i metafyziky. Film však primárně není ani o jednom z výše uvedeného, jenže o čem pak vlastně je? Nabízené odpovědi „láska“, „smrt“, „vzpomínky“ jsou pěkné, jsou hlavně jednoduché, jsou však správné? Pakliže ano, nehodlám přistoupit na Aronofského hru, jejíž pravidla jsou vzhledem k prostosti pomyslné výhry příliš komplikovaná, od účasti tedy odrazující. Pakliže ne, existuje tolik možností, o čem všem by Fontána mohla být, že vyvstávají pochyby o jasnosti režisérových záměrů. Nevěřím však, že by si zrovna Aronofsky dovolil natočit úhledně zabalený filozofický blábol a i pokud ano, herci přeci museli vědět v čem a o čem hrají. Či snad klíčovou roli sehráli peníze u Jackmana a láska k příteli u Weiszové? To nyní není podstatné, Fontána již vznikla a vypadá tak, jak vypadá. Což o to, ona nevypadá špatně, i když to nejsou vizuální orgie jako Rekviem za sen, ona se spíš špatně vyjadřuje. Samozřejmě, jde o problém individuální a jak vidno, mnohým řeč Fontány vyhovuje. Kéž by stejný námět zfilmoval nějaký jihokorejský či japonský režisér. Není snadné vynášet nad podobným dílem rozsudky. Třeba je ještě blbější a prázdnější než jak se tváří, třeba ne. Pokud na mě skutečně silně zapůsobila, pak pouze jedinkrát, v okamžiku tak neskrývavě kýčovitém, že již prostě nešlo zůstat zcela chladným (krátce před koncem). 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Adrian, Marius, CheGuevara, agathon, Mahalik, Anderas, Soweek, Dan (27.05.2007)

Jako celek není film příliš výrazný, ovšem jeho významnost a genialita vygraduje posledních asi 20 min. Tam jsem měl jedno velké DEJA VU, kdy mi Aronofsky zprostředkoval zážitek a poznání přesahující hranice všednosti. Zde jsem znova, poprvé v mém životě, zažil prožitek totožný s několika prožitky změněného vědomí a vnímání, kontaktu s Bohem a duchovní přesah běžné smrtelníkovi existence. V tomto směru, dá se říct, jde o nejlepší film, jaký jsem kdy viděl ... ovšem ono těch posledních 20 min plných světelného orgasmu poznání a klidu pro mne ani není filmem, spíše duchovním prožitkem ... Opravdu výjimečný kousek!! (25.12.2012)