Reklama

Reklama

Grécky filmový prepis Euripidovej antickej tragédie. (oficiální text distributora)

Recenze (24)

belldandy 

všechny recenze uživatele

Viděla jsem ji už v dětství a udělala na mě tehdy obrovský dojem. Nedávno jsem ji viděla znovu na filmové škole a libí se mi stále. Tohle druhé podívání přidalo ménu pohledu novou dimenzi. Pan Petrusek v úvodu mluvil o možnosti interpretovat Ifigénii jako metaforu politiky. A ono to funguje: Agamemnon přestavuje vládnoucího politika, který podléhá vnějším tlakům, aby si uchoval moc. Odyseus je lstivý populistický politik v opozici. Achilles - mladý idealista, ale dost ctižádostivý na to, aby ideálům neobětoval svou budoucí kariéru. Ifigénie je oběť. Třebaže si na to hrají všichni, ona jediná skutečně nemá volbu. A ona jediná si přesto dokáže najít prostor pro svobodné rozhodnutí. Najít odvahu jít sama smrti vstříc a nezůstat pouhou pasivní obětí. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Už prvé minúty mi naznačili, že pôjde o niečo neobyčajné, o niečo čo sa nevidí len tak každý deň. Na poli filmov s historickými prostredím príde málokedy niečo takto výborne spracované. Ide o snímok, kde je výprava dotiahnutá do absolútne vernej dokonalosti, nejak takto si čo do kostýmov, ľudí i spôsobu života predstavujem Grécko 12. st. pr. Kr. Žiadne naleštené čačky hračky, vidno, že Gréci svoje korene, svoju kultúru, mytológiu i históriu poznajú dokonale a tak ma to ani neudivuje. Tiež po obsahovej stránke som tu našiel len jednu obmenu od všeobecne uznávanej mytológie a piesní. Uchvátili ma aj herci, hlavne Ifigénia a jej matka. Obe tu zahrali strhujúce dramatické divadlo, priam zhmotnenie straty a beznádeje. Určite by bolo zaujímavé, keby príbeh ešte pokračoval ďalej, aj Ifigénia v Tauride má čo do zaujímavosti a dramatickosti čo ponúknuť. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Výborná atmosféra, skvelá výprava a skľučujúca hudba, ktorá tú tragédiu ešte viac podčiarkla. 13 ročná Ifigénia je úžasná, ale mňa zaujala predovšetkým fantastická Klytaimnéstra v podaní nádhernej Irene Papas. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Klasické řecké drama, ve kterém se utkává člověk s osudem (a samozřejmě prohrává). A jelikož je námět Ifigenie poměrně slavný, tvůrci upozaďují napětí (i když to zde také je, zvláště ve scénách s Achillem) a mnohem větší důraz kladou na emocionalitu. Záleží samozřejmě na momentálním rozpoložení, nicméně pro jistotu mějte balíček kapesníčků v pohotovostní poloze. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Antické drama až do morku kostí, přičemž témata politická a rodinná, jež se tu řeší, jsou stále aktuální. ()

anderson 

všechny recenze uživatele

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 28.8.1988 (R: ČST 1 = 3.3.1989), réžia českého znenia (ČST Praha 1987) = ZDENA KLIMENTOVÁ - Jeden zo skvostov českej dabingovej školy. Teda pokiaľ neovládate klasickú gréčtinu. (31.5.2009) ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Silný příběh, který ani po třech tisíciletích nezestárl. Byli a jsou to pořád ti sami lidé, jejich intriky, boj o moc, slávu, bohatství v konfrontaci se silou lásky a citů. Filmové zpracování tohoto antického dramatu se Řekům opravdu povedlo. Celková atmosféra úchvatná a herecké výkony hlavních představitelů, při těch často až mrazí. Zvláště Irene Papas v roli matky, zoufale bojující o to nejdražší, své milované dítě, je opravdu skvělá. Ráda bych tuto herečku ještě v něčem viděla. Bylo to moje první setkání s řeckým filmem a rozhodně si nenechám ujít některé z dalších děl režiséra Cacoyannise. Tento film si prostě zaslouží pět hvězdiček stejně jako kvalitní Metaxa. ()

Agatha 

všechny recenze uživatele

Naprosto zasloužená nominace na Oscara. Kdo jiný by měl lépe natočit řeckou trágédii než Řekové samotní.  Neskutečná je příprava herců. Ty jejich oči mluví za vše. Ústřední trio předvádí antické výkony a jen díky nim, mě to vtáhlo snad až do starověku. Kdysi jsem viděl divadelní inscenaci, která jakkoliv se zdála nudnou, zapůsobila na mě tak, že dodnes vím o co v ní šlo. A v tom je síla řecké tragédie. Zde na plátně chyběla jen vůně moře, slunce a slz. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Křehkost, půvab a nevinnost Ifigenie (v podání krásné a talentované Tatiany Papamoschou) stojí proti tisícům mužů, kteří lační po krvi, dychtí po válce, jsou chorobně ctižádostiví a v touze po moci schopni všeho... Klasika ztvárněná dech beroucím způsobem, s úžasnou výpravou, skvělým hereckým obsazením (Irene Papas, Kostas Kazakos) a působivou hudbou, dokonale korespondující se strhujícím příběhem dívky, která v sobě najde víc odvahy než vrchní velitel vojsk... ()

curunir 

všechny recenze uživatele

,,...ČAKALI AŽ ZAČNE VIAŤ VIETOR." __ Niekedy v prvých rokoch nového milénia som na ČT 2 v rámci akéhosi dokumentárneho cyklu o filmových žánroch v časti venujúcej sa historickým filmom videl tiež krátku ukážku z tohto diela, ktoré prezentuje iný spôsob nakrúcania či pohľadu na daný žáner, ktorého najznámejšiu podobu máme spojenú s hollywoodskou kinematografiou. Dej sa síce odohráva v minulosti, ale históriou sa prakticky nezaoberá. Táto skutočnosť je viditeľná v strohej vizuálnej koncepcii celého diela, v istej snahe o (možnú) autentickosť, v úsporných rekvizitách a dekoráciách v kontraste s početným komparzom netrpezlivej armády v pozadí, čím miznú akékoľvek pochybnosti o nedostatočnom rozpočte. Hlavným zložkou filmu sú prirodzene silné herecké výkony, ktorým dominuje 13 ročná Tatiana Papamoschou v titulnej úlohe Ifigénie (,,Smrť bude mojou svadbou, deťmi i slávou."), Irene Papas prirodzene tiež zaspieva a protagonista Agamemnóna sa natoľko podobal na Iana Holma, že som sa tejto asociácie nevedel zbaviť počas celého sledovania. Dusná atmosféra bezvetria spolu s razantnou hudbou slávneho skladateľa Mikisa Theodorakisa dotvárajú stupňujúce sa napätie a bezvýchodnosť situácie smerujúcej k nevyhnutne očakávanej tragédii. Jedinú pripomienku mám k tomu, že v inak nezabudnuteľnom závere mi predsa len chýbala väčšia explicitnosť Ifigéninej obety, kedy všetko (zrejmé) ostane (nejasne) zahalené v hmle a výkrikoch. Znalci predlohy určite vedia, čo nasledovalo. (51. hodnotenie, 12. komentár k filmu) ()

EastWicka 

všechny recenze uživatele

Nádherné, nesmírně silné zpracování Euripidova dramatu. Někdy v šetnácti, kdy jsem tento film viděla poprvé, mi umožnil pochopit , v čem spočívá kouzlo antické tragédie, jak očistná a emocionálně vyčerpávající je katarze - a navíc jsem u něj vyplakala kbelík slz. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Agamemnón žil od mládí ve světě intrik, mocenských bojů a záludných vražd, a tak - neznaje nic jiného - sám přijal model krvavého vladaře a válečníka" za vlastní. Přesto, že se děj filmu odehrává jen před ca. 3 000 lety, sotva nyní dokážeme považovat jeho motivy pro vydání Ífigeneie za reálné či možné. Stejně tak těžko chápeme jak velkou moc měl vykladač vůle bohů Kalchás. A samotná Ífigenie? Její přerod z "ustrašené holčičky" v "moudrého státníka" uvědomujícího si potřebu oběti. Pochopitelnější city můžeme nalést snad jen u matky Klytaimnéstry, která se ovšem Agamemnónovy za jeho čin krutě pomstí - i když i ji posléze dostihne rodinný osud. Prostě už dávno nežijeme v hérojské době. Řecká mytologie na mě (a možná i na jiné) působí ambivalentně. Celá ta nádhera spletenců příběhů působí - podobně jako u biblických příběhů - zároveň vznosně a odpudivě. Pokud postmoderní filosofie vyhlašuje konec historie a konec příběhů, pak by to měl být konec právě těch řeckých a židovských (i když ty řecké nemilosrdně odhalují karmanový zákon, neunikne nikdo, ani ten, kdo koná spravedlivě, ani ten kdo koná dle úradku bohů). Kokojannisův film strhává diváka zpět do archaických dob, ze kterých se po jeho konci jen neochotně probouzí do reality. Ještě by chtěl pobýt s Achilem u Tróje a pak při Odysseově návratu.... Pozn.: Zpět do současnosti. Obět dítěte (viz zde: dcery otcem) není ani dnes nijak neobvyklá. Samozřejmě nejde (vždy) o krvavou oběť, různé ústrky, zanedbávání, neláska atd. ()

d-fens

všechny recenze uživatele

ocenenia : Oscar 1978 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Ifigeneia je působivou filmovou adaptací ortodoxní antické tragédie. Euripidis pojal svou aulidskou Ífegeneiu jako morální a filozofující polemiku, na jednu stranu postavil intimní nitro a elementární podstatu života, na tu druhou položil vlast, národní zájmy a osobní ambice. Podstatnou rovinou hry je také postavení ženy v brutálním prostředí mužských politických tradic a způsobů společenského soužití. Michalis Kakojannis se oprostil od božské neodvratnosti, zdůraznil zde význam politického pozadí a vystavil na mramorový oltář rozpolcenost vnitřního světa. Hudba Mikise Theodorakise tančí uprostřed lidské duše, bolest se nehodlá bez boje smířit s formou lidské oběti. Obraz kamery Jorgose Arvanitise proniká do centra rozechvělého niterného zoufalství z nemožnosti odvrácení osobní tragédie. Osud má zvrácené choutky ironických souvislostí a národní zájem nedává jedinci na vybranou, rozervanost se vyrovnává s realitou pouze s narušenou psychickou stabilitou. Hlavním předmětem nejniternějšího zájmu lidské duše je Ífigeneia (velmi zajímavá Tatiana Papamoschou), křehká dívka na počátku rozpuku krásy mládí a nejstarší Agamemnonova dcera. Čistá nevinnost je vydána napospas rozmarům politických intrik při rozdělování mocenských pozic a upevňování společné jednoty, opoziční strany se nebojí použít sadistické rány do citlivých míst oponentů. Nevinná lidská duše kráčí extrémní cestou smíření se s daným průběhem událostí. Bolest, odpuštění, nitro tančí bosou nohou v bouři protichůdných vichrů z pocitů. Hlavním místem konfliktního střetu niterné lidské intimity s vlastní ctižádostí a politickou potřebou je Agamemnonas (dobrý Kostas Kazakos), charismatický a uznávaný argoský král a vrchní velitel řeckých ozbrojených sil, čekajících na vhodný čas k vyplutí trestající vojenské výpravy. I symbolický akt znesvěcení náboženské autority musí být exemplárně potrestán, rozervanost vnitřních světů bouří a hledá možné východisko a spásu. Důležitou postavou je Klytaimnistra (pozoruhodná Irene Papas), Agamemnonova žena a milující matka Ifigenenie. Náhlý svatební spěch vzbudí první pochybnosti, ale skutečnost překonává všechny skryté obavy. Ženská duše je rozervávána na kousky, zde je ten pověstný poslední střípek k trvalé zatrvzelosti ženského srdce manželského vzdoru. Výraznou postavou je Menelaos (zajímavý Kostas Karras), Agamemnonův bratr, spartský král a základní důvod trestné vojenské výpravy. Jeho zájem zachování vladařské autority má prvořadý osobní cíl, přesto po potlačení pocitu ublížení dokáže porozumět bratrově hrůze v nejintimnější bolesti. K výraznějším postavám patří také Achilleas (sympatický Panos Michalopoulos), nejudatnější řecký bojovník. Prostoduchost, obdařena dobrosrdečností, je uhranuta statečností křehké dívky a v němém úžasu hledí na krásu, očarován čistou láskou. Z dalších rolí: vychytrale jednající opozičník s vlastní plánem mocenských ambicí Odysseus (Christos Tsagas), Agamemnonův starý a věrný sluha (Angelos Jannoulis), zkušený věštec a vykladatel boží vůle Kalchas (Dimitri Aronis), či Agamemnonův maličký synek Orestis (Jorgos Vourvachakis). Ifigeneia je živým odkazem antické řecké kultury, Michalis Kakojannis vdechl Euripidově tragédii působivý rozměr i tlukoucí tématickou aktuálnost. Enormně hluboká rozervanost vnitřních světů, kdy osobní intimita musí ustoupit výším nárokům státního zájmu a nitro úpí bolestí. Výjimečný to filmový prožitek! () (méně) (více)

majo25 

všechny recenze uživatele

Asi každý pozná tento epos, ktorého príbeh predchádza veleznámej Trójskej vojne. Ale vcítiť sa do postáv, hlavne v prípade Agamemnona, otca Ifigénie, to si už asi každý neskúsil. A práve tento film to robí. Je vyskladaný ako historická dráma, nie mytologický epos, čo mu dodáva patričnú silu a autentickosť. Problém je tu a teraz a nie je len odstavcom niekde v starej knižke. Rozorvané emócie, herci a vyskladané dialógy sú výborné a za to musím režiséra Kokajannisa pochváliť. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži som bol filmom pohltený. Pred pozretím som nečakal bohatú výpravu, nič v štýle Hollywoodu ala film Trója, ale výsledok ani po tejto stránke nebol vôbec zlý. Ruiny starých pamiatok a holé bezlesnaté pláne dodávali potrebnú atmosféru. Vlastne len pár lodiek na mori v závere, hoci sa hovorilo o tisícoch, poukazovalo na nižší rozpočet. Akurát samotná Ifigénia obsadená nosatým mladým dievčaťom podobajúcim sa skôr na chlapca a chabé roztrhané kostýmy, do ktorých boli králi oblečení, boli menšou škrvrnou na inak výborne zvládnutej antickej tragédii. Škoda, že Gréci netočili oveľa viac filmov zo svojej bohatej mytológie. ()

elle 

všechny recenze uživatele

Moje první konfrontace s řeckou tragedií. Byla jsem dítě a proto na mě velmi dětsky působící Ifigénie působila velmi autenticky. Irene Papas jako matka-lvice rovněž. ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Strhující drama, zajímavé jak výtvarnou stránkou (na hony vzdálenou hollywoodským velkoprodukcím), tak počátečním budováním atmosféry nesnesitelného čekání...Hlavně je to ale o politice, nebo spíše o politikaření! Káždý z králů si jde za svým cílem doslova přes mrtvoly a ženy tady se svým světem nemají místo. Přesto, anebo právě proto, je obě ženské hrdinky převálcují nejen svou mravní silou, ale i hereckými výkony. Konec je ale neúprosný... zvedá se vítr a Řekové jsou připraveni potrestat svou "pohanu" a při tom jen tak mimochodem vyplenit a pokořit Troju! ()

Austen 

všechny recenze uživatele

Silný zážitek z dětství. Není to žádný veselý příběh, ale bylo tak opravdové, že jsem to zchroustla stejně lehce jako Arabelu-asi líp. Irene Papas jako Clytemnestra je nezapomenutelná - silná ženská, která brání své mládě a neodpustí. Tatiana Papamoschou jako Ifigenie byla dítě, milující a zděšené, které se změnilo v ženu, která bojuje a nakonec přijímá. Ráda bych tu herečku ještě v něčem viděla. Ostatní si pamatuju méně. Jsou to krásné příběhy. Hodně mi to pomohlo a s chutí jsem četla Homéra i řecká dramata na daná témata - a že to jsou dramata. ()

Reklama

Reklama