Die Niklashauser Fart
The Niklashausen Journey
Kamera:
Dietrich LohmannHudba:
Peer RabenHrají:
Hanna Schygulla, Rainer Werner Fassbinder, Peter Berling, Ingrid Caven, Margit Carstensen, Günther Kaufmann, Kurt Raab, Magdalena Montezuma, Peer Raben (více)Obsahy(1)
Niklashausenské putování je jedním z nejvíce politicky explicitních Fassbinderových filmů. V dozvucích masových protestů studentů a dělníků z roku 1968 Fassbinder natočil (společně se spolupracovníkem z raného období své kariéry Michaelem Fenglerem) alegorickou studii o podstatě revoluce a vzdoru vůči platným normám, v níž se mísí historické scény s epizodami z moderní doby. Hlavním významotvorným prvkem filmu je srovnání soudobé společenské situace s historicky věrnými událostmi z 15. století, kdy si potulný lidový kazatel Hans Böhm svou nekonformní náboženskou autenticitou nejen naklonil místní sedláky (právě od jeho aktivit je odvozen název filmu, jelikož Böhm byl propagátorem mariánské pouti do městečka Niklashausenu), ale poštval proti sobě i místního biskupa, na jehož příkaz byl v roce 1476 upálen. Právě příběh rebelie hledající nebeskou spásu navzdory církevní hierarchii je aktualizován v moderním jazykem formulovaných úvahách autorů o smysluplnosti revoluce, osobní angažovanosti či ospravedlnitelnosti násilí v boji za lepší svět (toto téma bude Fassbinder zkoumat i ve svých filmech z konce 70. let v souvislosti s dobovou vlnou levicového terorismu v SRN). (Dionysos)
(více)Recenze (3)
Film Niklashausenské putování je politickou provokací v avantgardním provedení Rainerem Wernerem Fassbinderem, byť se do popředí prodrala anotace: jak a proč revoluce selže. Základem díla je Hans Böhm, pištec z Niklashausenu, pastevec a lidový kazatel. Jednoho z největších úspěchů snažení lidových snílků a kazatelů svobody dosáhl Antônio Conselheiro, v severovýchodní Brazílii vybudoval v Canudosu obec rovnosti koncem devatenáctého století, nakonec přečkala i několikeré vojenské obležení brazilskou armádou, než definitivně dobytá padla. Hans Böhm je dítětem křesťanské doby z patnáctého století, neschází zde symbol Niklashausenu, Panna Marie. K tomu je přimíchán Marx, ozbrojené vzpoury, levicové agitace, konzumní aspekty, manifesty, sociální napětí, normy dvacátého století, dekadence vrchnosti i aktuální souvislosti s danou tématikou. Jistě, podstata komunismu se shoduje s podstatou křesťanských ideálů o rovnosti, ale již se příliš neshoduje s podstatou církevních institucí. Fassbinder vsadil na zasazení revoluce a myšlenek mimo všeobecně známý výsek prostoru a času, divadlo položil přímo doprostřed jeviště, vypomáhá si humanitární angažovaností a slaví po dosažení kontroverzí biblických výjevů. Mezi hlavní postavy revoluce patří ve svou roli naprosto propadnuvší vyzyvatel k ozbrojené vzpouře proti vrchnosti Hans Böhm (Michael König), pro potřebu revoluce obživnutá Panna Marie a ze vzrůstajícího partnerova nezájmu znepokojená Johanna (Hanna Schygulla), vedoucí tvář farmářské revoluce Antonio (Michael Gordon), tiše pozorující černý mnich (Rainer Werner Fassbinder), a působením lidového kazatele pobouřený biskup z Würzburgu (Kurt Raab). Z dalších rolí: sexuálně vydrážděná manželka starého, bohatého muže a dychtivá stoupenkyně mladého hlasu, jímž krásně zpívá a promlouvá sama Bohorodička, Margarete (Margit Carstensen), pastor Niklashausenu (Walter Sedlmayr), příkladná hrubá síla revolučního vedení (Günther Kaufmann), Margaretin starý a nemocný manžel (Franz Maron), spolehlivý rádce biskupa (Guenther Rupp), či odhodlaný a vždy rovně stojící občan Niklashausenu (Karl Scheydt). Film Niklashausenské putování se vymezuje od běžných konvenčních způsobů a v touze po obsáhnutí všech možných souvislostí a paralel spřádá nejen své představy avantgardním tónem nepotřebnosti času. Jsou definovány revoluční principy a struktury. Lidové vzpoury tak i nadále budou přicházet ve vlnách, i když se nejdříve budou muset přizpůsobit více nenásilnému šíření vzletných myšlenek, spotřeba zatím vítězí nejen nad lží, ale i nad pravdou. ()
Revolucionářův špatný sen. Geniální smíchání patnáctého a dvacátého století, aktualizující protest selský jako studentský, pár dobrých scén. Ale veškeré další uchopení jde absolutně mimo mě - nezrálá okatá artová forma, náboženské odkazy, teatrálnost. Nebylo mi to po chuti. ()
Dějiny se točí v kruhu, opravdu se mění jen kulisy a hesla, víra ve spásu nabývá tu božských, tu pozemských forem, ale základ je stejný? Odpověď hledají nejen diváci, ale i sami autoři - na tomto zcizovacím efektu, v němž Fassbinder sám za sebe a/trans/historicky prochází oběma epochami, můžeme doslova názorně pozorovat i jeho (potažmo celého filmu) vztah k revolučním událostem. Jeho tázající, zasmušilý, zdrženlivý postoj se spojuje s až flegmatickým pozorováním okolního světa, na jehož konci přichází stejně nevzrušené přitakání boji za lepší budoucnost, přičemž kontrast mezi tímto klidným postojem a revolučním velikášstvím okolo roku 1968 na Západě nám nejspíše naznačuje, jak by se měla další, vůči statusu quo subverzivní práce, ubírat vpřed: bez zbytečných a unáhlených excesů, zato se skutečným osobním nasazením. /// Po kinematografické stránce je v tomto filmu stále cítit značný vliv Godarda - velká část filmu připomíná sklížení godardových maoistických filmů jako Weekend či Vítr z východu. Naopak téma selské vzpoury jako předobrazu moderního emancipačního boje použil v téže době i Schlöndorff u "Náhlého bohatství chudáků z Kombachu", krátká scéna plná symbolismu a deklamací přednášená Montezumou zase filmy Schroetera či Ottinger. ()
Galerie (41)
Photo © Westdeutscher Rundfunk (WDR)
Reklama