Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Peklo: kombinace hudby a obrazů katastrof a válečných filmů. Očistec: v Sarajevu se setkávají Jen-Luc Godard, Juan Goytisolo a další více či méně významné osobnosti; diskutují o roli poezie a obrazu ve světě devastovaném konflikty. Ráj: pod dozorem amerických mariňáků nachází na břehu moře mír mladá mučednice, která si prošla Sarajevem i Jeruzalémem. (Dan)

(více)

Recenze (8)

Radko 

všechny recenze uživatele

Cez Peklo a Očistec sa trpezlivý a na ponúknutý experiment vnímavo naladený divák dostane až do kráľovstva Raja. Všetko vytvorené režisérom-intelektuálom, známym predstaviteľom novej vlny francúzskeho filmu 60. rokov. Koláž najrôznejších vojnových konfliktov, utrpenia a obetí v úvodnej desaťminútovke, sprevádzanej Čajkovského a Sibeliusovým klavírom predstavuje Peklo. Očistec je najrozsiahlejšou časťou filmu: osobný dokument. Prostredie tvorí knižný festival v Bosne, spamätávajúcej sa zo zničujúcej vojny. Názory rôznych spisovateľov, tvorenie rozhovoru žurnalistkou, prednáška Godarda študentom, ktorý sa v tejto časti stáva zároveň hercom. Obsah: veľmi veľa výrokov, kladených otázok, pochybností intelektuálsko ľavicového razenia západného strihu, ktoré miestami zahltcujú napriek občasnej kúzelnej a zaujímavej vete. Záverečný Raj je zelený, plný hravosti a dobrovoľného vzdelávania sa.... ....a strážia ho americkí mariňáci. Umelecký pohľad na znepokojenia súčasného sveta je zároveň istou obžalobou neustáleho sveta konfliktov, použitými technikami a výrazovými prostriedkami sa pohybuje od narácie k dokumentu a zase naspäť k básni. Kto má rád Godardov nepokojný, viacvrstvový intelektuálsky štýl, určite si ho výsostne užije aj v Našej hudbe. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"... při hovorech o minulosti se používal výraz "po" a při hovorech o budoucnosti výraz "předtím. ..."                           Most je odjakživa vnímán jako spojnice mezi dvama břehy. Mostar je zde místem, kde bylo toto spojení přerušeno válkou. Ale dokáže vybudování nového mostu spojit i to, co konflikt rozdělil? Godard rozdělil svoji výpověď do tří kapitol. Pekelné výjevy z historie jsou dostatečně výmluvnou předehrou. Rozprava či Hledání nebo Odkrývání nabízí nejdelší střední část. Odhaluje devastaci v lidském nitru. Přednáška Godarda studentům se mi jeví jako gró celého filmu. Jakoby autor odkrýval jak si vybírá náměty a jakým způsobem s nimi pracuje. Pro mě neodbytná otázka nakolik má šanci člověk předat někomu jinému, co sám prožil a co v něm po léta dozrávalo. Což je krásně vidět v místě, kdy se dělí o podstatu a vzápětí dosatne otázku jak se říká mimo mísu. Poslední část nás vrací na počátek, tedy do rajské zahrady. Budoucnost je před tím, co bylo. Uzavřený kruh.                                                                                                                                                                          "Imaginace - jistota. Skutečnost - nejistota."                                                                                                               (Několik poznámek pod okaj: Olga je sice ruska židovského původu, ale ve filmu mluví pouze francouzsky. V Mostaru jezdí československé tramvaje typ T3. ) ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

"Oba jsme cizinci v té samé zemi, setkávající se na okraji propasti." V rozervané Bosně se setkávají nejen cizí umělci na sympóziích, ale hlavně vojáci všech armád světa. Ti jsou synonymem nesnášenlivosti, věčné ničivosti snahy podmanit si druhé, nepochopení jednoduchého morálního apelu: "zabít člověka pro obranu myšlenky neznamená bránit myšlenku, ale zabít člověka." Vina leží na všech z nás i na všech před námi, jak ukazuje oddíl Peklo. Caesar i Mao, Američani i Němci i Francouzi i Angličani i Rusové. A Bosna se může stát i místem smíření. V místě, kde může mladá izraelsko-rusko-francouzská žena dojít k pochopení, že pravda má vždy dvě tváře, že život a smrt jsou jen záběr/ protizáběr, že život zdánlivému vítězi války nepřinese tolik, co prohra poraženému, protože dějiny utlačovaných, ponižovaných a vražděných nás učí, že "je více inspirace a lidskosti v porážce než ve vítězství." A mladá oběť izraelského odstřelovače, která se pokusí překlenout propast mezi dvěma národy ne násilím, ale bezbrannou výzvou k smíření, je toho důkazem. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tohle je asi poslední Godardův film, který je ještě nějak promyšlený a nejsou to jenom náhodné záběry nahodile za sebou (jako to je v Socialismu nebo Knize obrazů). Film je rozdělen na tři části - Peklo, Očistec a Ráj. Peklo je úvodních 10 minut a je tvořené jen ze samých záběrů krutosti (avšak brutalitu ve velké míře nečekejte) a zároveň varuje diváka, jestli opravdu je takovýhle film právě pro něj. Každopádně ukazuje zlo tohoto světa, především války (což je v poslední době Godardovo hodně oblíbené téma, když si vezmu jeho filmy od roku 2000). Pak následuje Očistec, který je nejdelší částí filmu a stále se zde rozebírá téma války, témata současného světa, Sarajevo a Jeruzalém, dokonce tu máme i nějakou hlavní postavu. A jinak Očistec=náš svět. V posledních 10 minutách (zhruba) je Ráj, ve kterém jedna žena kdesi na pobřeží najde, no, ráj, co jiného. Je to i vlastně takový "happy end" oproti tomu, co se odehrává a probírá v Pekle a Očistci. Něco do sebe celý tenhle film rozhodně má, myslím, že ho dokážu nějak docenit, ale nudil mě celkem často a Očistec by se taky mohl o něco zkrátit. Slabé 3* ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Ráno jsem si tohoto Godarda vyhlédl v televizním programu a celý den jsem se psychicky připravoval, takže jsem to dokázal zkousnout. Když už totiž divák přežije úvodní peklo, zvládne cokoliv... ()

Dan 

všechny recenze uživatele

Sarajevo, Mostar, Palestina, Izrael.... Místa, která by poklidnými a normálnimi nazýval jenom šílenec. A snad právě pro to jsou nadčasovým prostředím pro peklo, očistec a snad i ráj. Protože v ráji prší. Jinak by určitě nebyl tak zelený, poklidný a snad až chladný. Ráj, který by měl být osvobozením, úplnou svobodou, kde volba mezi životem a smrtí ztrácí smysl. Ale je/bude pro nás takovým? Kam se vůbec můžeme směřovat, když současný stav nemožného osvobození nazýváme demokracií, jež je pro řadu z nás určitým ideálem? Nebudu radši pokračovat v existencialistických otázkách, které naše psychotická hudba přináší... Snad jen dodám, že začíná obrazy utrpení, kdy se chce člověku utéct a nechat jej běžet bez něho samého. Asi opravdový obraz pekla. Postupem času nicméně začne člověkem pronikat a není možné se z jeho světa jen tak vyvázat... ()

Reklama

Reklama