Sauve qui peut (la vie)
Slow Motion
Every Man for Himself
Režie:
Jean-Luc GodardHudba:
Gabriel YaredHrají:
Isabelle Huppert, Jacques Dutronc, Nathalie Baye, Erik Desfosses, Marguerite Duras, Fred Personne, Dore De Rosa, Roger Jendly, Marie-Luce Felber (více)Obsahy(1)
Slavný J.-L. Godard patří mezi nejvýznamnější inovátory v dějinách kinematografie. Dokazuje to i tragigroteskně-satirickým snímkem Zachraň kdo můžeš si (život), který je v jeho tvůrčí dráze velice významný (on sám jej označuje za svůj druhý první film). Vypráví v něm příběh televizního režiséra Paula Godarda a jeho komplikovaných vztahů k ex-manželce, milence Denise a prostitutce. Jednou z podstatných intencí této filmové básně o strachu, fantazii, hudbě, obchodu a smrti je vize prostituce jako hnací síly života vyspělé liberální společnosti. Snímek budí dodnes skandální pohoršení: vadí například sekvence, v níž Isabelle Huppertová v úloze prostitutky ochotně aranžuje své tělo i celkový ráz svého chování přesně dle infantilně zvrhlých pokynů svého zákazníka-byznysmana, a mnozí diváci bývají šokováni rovněž obdobně rituální sekvencí hromadné sexuální orgie prostitutek s magnátem a jeho tajemníkem.
Ačkoli veškeré tzv. nahé scény pojímá Godard vizuálně cudně, ve zvukové stopě slyšíme autentické dotazy a výrazy, které jakoby se do civilní lidské mluvy dostaly z pornobranže (obhroublým instrukcím k orálnímu sexu na povel předchází dotaz adeptky nejstaršího povolání světa, zda by měla zákazníkovo sperma polykat). Ke svému oblíbenému tématu protestu proti zmechanizované lidské existenci a prostituci tvorby v novodobé zkomercializované společnosti J.-L. Godard podotýká: Já sám jsem jenom děvka, bojující proti kuplířství ve filmu. Spíše než u intelektuálů vzbudil tento snímek sympatie u punkové mládeže. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Zlatá Palma - výběr ()
„Jsem Jean-Luc Godard, uznávaný francouzský režisér nové vlny, mohu natočit dvouhodinový rozklad psího exkrementu a někdo to jistě označí za umění, jenže to by nebylo dostatečně sofistikované. Raději natočím úplně banální historku o rozpadajícím se vztahu, jejichž postavy budou vyslovovat věty typu „není nad pořádné jebání do řiti“ a kterou okořením několika extrémně zpomalenými záběry – jo, z toho budou jistě všichni na větvi.“ Nemám nic proti experimentům, které nejsou pouze samoúčelnou hříčkou, jenže právě tento film mne nedokázal přesvědčit, že jí není. Mějte mě klidně za ignoranta, ale o filmovém umění mám poněkud odlišnou představu. 40% ()
Sice je to strašná hovadina, ale nelituji ani chvilky co jsem u tohoto snímku strávil. Zejména samotný začátek stojí za to, vždyť není nad pořádnou jebačku do řiti :) [TOP 19/5 76%] ()
Na Godardovi je nejlepší to, že nevyžaduje žádné extra intelektuální výkony (nebo pseudointelektuální masturbaci, jak by řekli někteří místní houmrové): prostě si hraje s médiem filmu a navíc vládne řádným smyslem pro humor (a pronikavé sociální komenty). Třeba to, že zastavovaný (nebo trhaný) pohyb vyvolává jinou emoci než pohyb souvislý, je základní abeceda filmu - stejně jako manipulativní užívání hudby, na které Godard také odkazuje - čili nic, co by se muselo po "donniedarkovsku" rozumově dešifrovat. A navíc, kdo by se nebavil např. u scény "řetězového sexu" nebo nad parkovanou formulí 1? S tímhle filmem mají paradoxně největší problém ti, kteří berou kinematografii moc vážně a moc intelektuálně. ()
(Bohužel) velice pravdivá parabola na naši společnost. Neskonale smutný film. ()
no je to tak za 3 a půl .... chápu ovšem, že někdo kdo mezi své oblíbené filmy zařadí Krokodýl Dundee 2 může dát i odpad ()
Typické porno pro pseudointelektuály, dovedu si představit, že nad tímto někteří z nich vášnivě masturbují - spousta bezobsažných rádobyfilosofujících řečí, místy proloženo vulgarismy, sem tam obnažená ňadra či pozadí a snaha být co nejvíc pobuřující. S tím asi souvisela též práce s kamerou - časté zpomalování záběrů, které mi způsobilo ošklivou migrénu. Naprosto zbytečný a prázdný film, ve svých "odvážných" scénách nechtěně směšný. ()
Odmyslieť si všetky trápne naivné úvahy o tom, aké dôležité posolstvo tam autor skryl (úvodná scéna má určite vypovedať o neľahkom osude pracujúcej triedy, nešťastnej láske a jebačke do riti), dostanete jeden z Godardových najdejovejších filmov. A pre mňa osobne len druhý (po La Chinoise) naozaj vtipný. ()
Snad první film (resp. režisér), který mě dokázal vysloveně vytočit. A to byl zřejmě účel. Film bez pravidel, který kašle na všechny školní poučky a doporučení, kde si pan režisér dělá, co se mu zamene. Někdo s jménem Jean- Luc Godard si to samozřejmě může dovolit, tak proč někoho vyloženě nenasrat a někoho nepotěšit, a to tím způsobem, že se můžou koukat na jeden z mála stoprocentně svobodných filmů? Inu, jak se mi nelíbí ty postmoderní abstraktní čmáranice, nelíbí se mi i filmová svévole. Mám rád porušování pravidel, ale v rámci nějakých mezí. Nemíním být odvařený ze všeho, co se vymyká normě. Ale musím uznat, že se mě vlastně líbí, jak mě pan Godard pěkně vytočil (lidově řečeno nasral). Takže se mu ten film vlastně povedl??? Ou jojoj! Přeberte si to, jak je libo. ()
Ja proste nechápem, prečo si Godard nenatočil regulérne porno, keď sa cíti ako prostitútka a zrejme bol asi aj stále nadržaný. Aspoň podľa tohto filmu. Na pľaci musela byť poriadna zábava pri natáčaní onej klasickej scény v kancelárii. Najmenej sa asi pri nej zabávali samotní herci, Godard bol určite v siedmom nebi. Videl som dávnejšie vo filmovom klube na ČT a o Godardovi som veľa nevedel, takže jeho skoršia "normálna" tvorba bola potom pre mňa v porovnaní s týmto prekvapením. Ale treba vidieť, takýchto svojských filmov je aj v nezávislej tvorbe málo. ()
Jean-Luc Godard si mně rozhodně nezískal ani třetím filmem, který jsem měl tu smůlu od něj vidět. Tenhle byl z těch tří (U konce s dechem a Banda pro sebe) tím zdaleka nejhorším. Film, který pohoršuje? Mně to především nudilo. Takže tu máme - příběh mladého režiséra s podezřelým příjmením - příběh ženy, která si vydělává prostitucí a jejíž klienti mají prapodivné nápady - komentář spisovatelky Durasové (zlatý Milenec:-) a... jo, časté zasekávání obrazu, které mně štvalo zdaleka nejvíc (a bylo způsobeno "uměleckým" záměrem, nikoli vadou média). Z celého filmu jsem měl pocit, že se mně režisér snaží nasrat. Zhnusený? Ne, jen znuděný. ()
Vážně podivné hry lidí... Godard má specifický způsob vyprávění, který mi ne vždy plně sedne a zde mu dost dlouho trvalo, než se dostal různými náznaky a spočátku až jakoby náhodně řazenými útržky k tomu, kam dospět chtěl. Ale smysl to rozhodně mělo a překvapivě mě tento snímek chytl, přes ten zvláštně odtažitý styl tu nechybělo jisté napětí a komorní atmosféra dala příležitost se alespoň trochu vcítit do nitra obou hlavních postav – žen vděčně nabízejících pánům kolem své vnady. Godard si tu vybírá hodně kontroverzní i choulostivé téma, nevyhýbá se zvrácenostem, oceňuji však, že většinou nemá potřebu je rozehrávat explicitně a k účinku postačí, když během oné slavné scény natáčení porna sledujeme většinou jen úchylně bizarní pokyny ze strany nahroublého ředitelského magnáta za kancelářským stolem. Během menšího šoku, jaký ve mě vyvolaly asi dvě pasáže, jsem ještě víc ocenil styl celého filmu, plného od počátku zvláštních střihů, často nekonvenčního snímání i schválně se zasekávajícího obrazu v některých scénách. Zatímco spočátku se mi jevil samoúčelně a vyvolával ve mě spíše chaos, než cokoliv jiného, v druhé polovině jsem často musel uznat, že nakonec ten styl tu sedí jako výborný způsob nejen pro cenzuru, ale i zdůraznění psychologie a zachování působivé atmosféry během celé výpovědě. Asi nikdy se nestanu vyloženě fanouškem a spřízněným divákem filmů Jeana-Luca Godarda a jeho straší snímek Žít svůj život z roku 1962 tu zůstal pro mne nadále nepřekonaný, ale tenhle bych určitě v rámci Godardovy tvorby vnímal za sebe jako jeden z těch lepších a spíše mě přiměl k tomu, abych Godardovu tvorbu po dlouhé době zase alespoň trochu oprášil. // Jinak mě zaujalo, že Césarem oceněná Nathalie Baye získala své ocenění „pouze“ jako vedlejší herečka. Byť je psána v obsazení až na třetím místě, připadalo mi, že má ze všech protagonistů naopak nejvíc prostoru. Určitě mě zde také zaujala o dost víc, než Isabelle Huppert. [75%] ()
Jedným z možných záverov je tiež ten, že práve pálčivou, rozrušujúcou filmovou formou chcel Godard upozorniť na vážnosť a jatrivosť témy prostitúcie a rozkladu ľudských vzťahov v konzumnej spoločnosti, ktoré tvoria podklad celej "hry" možností ciest filmu. ()
"Sauve qui peut (la vie)" je zajímavá směs formy a obsahu. Používány jsou zpomalené sledy snímků pro narušení rytmu vyprávění. Tyto změny se ve filmu zdají být zcela nepřirozené, odrážejí však náhodnost a nepředvídatelnost podobně jako skutečné události mohou ovlivnit náš smysl pro realitu. (Nečekaná událost může snadno narušit to, co vnímáme jako realitu a jak rychle nám ubíhá čas, ale čas bude i nadále mít stejný rytmus pro všechny ostatní touto událostí nedotčené). Podobná je práce se zvukem. Zvuky někdy překrývají dialogy, jindy jsou ruchy postupně odfiltrovány nebo je zvuk zcela odříznut. Relativně lehký film (navzdory těžkým tématům) a asi jedna z více konvenčních prací autora. Každopádně zábavné. Produkce: Sara Films ()
Godardovy filmy, a jeho jedinečný uvolněný, humorný a přímo s divákem komunikující styl, mě fascinují. Na některé scény z jeho filmů vzpomínám i mnoho měsíců po jejich shlédnutí. Bohužel mu stále téměř vůbec nerozumím. Kinematografii beru moc vážně a moc intelektuálně. ()
..."ah..eh..oh"... jeden z mála Godardů, na které se dá koukat :))) ()
Tenhle film byl nejspíš o odcizení, lhostejnosti, tuposti, absenci citů, neschopnosti nějakého vnitřního života...a tak trochu i o úchylnosti. Dost špatný film, na který se těžko koukalo, a to nejen kvůli podivným experimentům s nečekanými zpomalovačkami, jejichž význam mi unikal a jestli vůbec nějaký měly, tak asi jen pro Godarda samotného. ()
Přerušovaný pohyb, jízda na kole k němu přímo vybízí. A co obsahují přerušení pohybu - perverzi. Ta je tu ostatně přítomna v celém filmu, nejen když je o ní řeč nebo když se přímo děje. Godardovy (myslím tím samozřejmě Paul Godardovy) fantazie je mimořádně těžké uspokojit; nestačí na to žádná z žen, ani všechny dohromady. A není film perverzním uměním - Slavoj Žizek si to také myslí. ()
ocenenia : MFF Cannes 1980 - Nominácia na 1. cenu ()
Je milé vidět takový Godardův film z jeho novějšího období, který odněkud někam jde, má příběh, do určité míry i funkční postavy a ve kterém i to experimentování má svůj smysl a není tak často samoúčelné. Žádný zázrak to není ani tak a přesahem je to zase jen změť všemožných myšlenek, ale zároveň to nebyl takový bordel jako u jiných jeho novějších filmů a rozhodně oproti nim působil taky celistvěji. Obsahem to sice celkem vykrádá jiný Godardův film, Žit svůj život, akorát je to "obohacené" o explicitnější scény, pár wtf vtipných scén a jakousi mikrozápletku s gangstery, kteří po hlavní hrdince vymáhají peníze. Ale i když ten scénář mohl být mnohem lepší, aspoň nějaký je a mám pocit, že v tom má prsty hlavně Jean-Claude Carriére, který tu Godardovu změť aspoň trochu ukočíroval. Takže ve zkratce - celkem to ušlo, ale obávám se, že z novější Godardovy tvorby to byl pravděpodobně vrchol... Slabé 3* ()