King Kong

Peter Jackson je hračička. Jeho první filmy však nebyly dlouhé 3 hodiny, a tak i tuny humusu, který na diváka chrlil, působily humorně a ve své podstatě "umírněně": V Pánu prstenů se Jackson držel na uzdě a vše tu mělo své místo i potřebnou míru. S King Kongem se však Jackson jakoby vrací do svých začátků, co se různých "monster a slizu" týká. Jenže místy to působí, jakoby si neuvědomoval, že netočí nezávislý splatter, ale blockbuster určený širokému okruhu diváků. Především prostřední část je tak velmi zdlouhavá, útoky "hmyzáků" stereotypní, stejně jako souboje Konga s jinými "monstry" na ostrově. Ovšem druhá linie filmu, ona fascinace filmařinou, je nádherná. Nadšený režisér Jacka Blacka působí částečně jako Jacksonovo alter ego. King Kong je nejen roztomilým romantickým příběhem, dobrodružným spektáklem, ale také oslavou filmařiny jako takové. A v tomto je okouzlující. Kdyby se Jackson dokázal ovládnout v akčních scénách, především v nezkrotné touze ukázat nám pomocí digitální technologie co nejvíce "zvířátek", bylo by to za plný počet bodů. (11.12.2005)

Ani ve snu jsem nečekala, že se takhle královsky pobavím a přesto, že na připomínkách tu i jinde vyslovených něco je, nenechám si vzít ten příjemný pocit, že jsem viděla něco, co bylo tvořeno s roztomile egoistickým nadšením, přitom s láskou a pokorou k divákovi, ne "padni na zadek, i kdybys nechtěl", ale "je to můj ráj a já se s tebou o něj, chceš-li, podělím". A já jsem chtěla a byla podělena. Díky, Péťo! (12.03.2006)

Tak, ako mal v Pánovi prsteňov každý obraz svoju váhu a bol neoddeliteľnou súčasťou premysleného, citlivo poskladaného a komplexného celku, tak je v King Kongovi každý obraz výstrelkom momentálnej nálady a odlišného prístupu k divákovi. A výsledok je gigantický nesúrodý guláš, ktorý začne s prísľubom osobitého jacksonovského úletu (skrz bláznivú kameru a strih poňatá romantika, nadšenie filmárčinou a nostalgická atmosféra New Yorku 30. rokov), ale pokračuje v duchu predigitalizovaného kalkulu, kde ani tucet krvilačných dinosaurov nevzbudí taký úžas, ako kedysi ten jediný, bylinožravý v prvom Jurskom parku. Nezachráni to ani hudba Jamesa N. Howarda, obratne kombinujúca potreby súčasného soundtracku so schémou klasiky Maxa Steinera, ani stelesnenie hviezdnej krásy Naomi Watts, ani dojímavá výrečnosť Kongových očí, či roztomilé jonglovanie s kameňmi a korčuľovanie na ľade. Som fanúšikom Petra Jacksona, stratených svetov i veľkých filmov, no v smútku utieram slzu nad nenaplnenými očakávaniami a púšťam si kúzelnejší a vyrovnanejší Svet zajtrajška. (18.12.2005)

Efektně nasnímané, zcela nesouvisející a pro děj většinou zcela nepodstatné epizodky protkané hodně nevyváženými vizuálními kouzly. Kong je king a čelisti dinosaurů se mu daří lámat opravdu stylově, film jako celek však neskutečně hapruje díky tíze spousty rozjetých, ale nedořečených motivů a nezodpovězených otázek. Ve finále dostanete něco mezi Jurským parkem, Mumií 2 a Válkou světů. A kromě tří okamžiků naprosto žádné emoce. 70%. (09.12.2005)

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp. (20.12.2005)