Zatóiči
Zatōichi
Samuraj
The Blind Swordsman: Zatoichi
Zatoichi: The Blind Swordsman
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Takeši Kitano, Mičijo Ókusu, Taka Gadarukanaru, Daigoró Tačibana, Júko Daike, Jui Nacukawa, Ittoku Kišibe, Saburó Išikura, Akira Emoto, Hideboh (více)Obsahy(1)
Japonsko, 19. storočie. Zatoichi je slepý pútnik, ktorý si na živobytie zarába masážami a hazardnými hrami. Avšak za jeho skromným zovňajškom sa skrýva dych vyrážajúca schopnosť ovládať meč s takou presnosťou a citom, že žiaden protivník nemá šancu ho zdolať. Na svojej púti sa dostane do malého mesta v horách, ktoré terorizuje skupina bojovníkov na čele s nemilosrdným Ginzom. Zatoichi ako vášnivý hazardný hráč využije príležitosť aj tu skúsiť šťastie. Počas hry sa zoznámi s dvoma geishami. Tie sú rovnako nebezpečné ako krásne. Do mesta prišli s jediným úmyslom- pomstiť smrť svojich rodičov, ktorú má na svedomí Ginzo. Zatoichi sa stane ich ochrancom a spolubojovníkom. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (345)
Kitano je fakt masér! Tahle krvavá samurajská řežba funguje takřka maximálně a mě jen mrzí, že všechny souboje se odbyly tak rychle (hlavně ten mezi slepcem a osobním strážcem). I když chápu, proč se snímek nesoustředil právě na to. 4 a 1/2 ()
Velmi zvláštní. Rozhodně ale zábavné... ()
Jeden z nejlepších filmu, co jsem viděl ()
Nestárnoucí Kitano se znovu vytáhnul jak po režijní tak i po herecké stránce a nám se dostala do rukou, nápaditá Akční - komedie, které nechybí kvalitní příběh a ani dobře provedené samurajské souboje. Po zkouknutí Zatôichiho jsem si musel hned koupit katanu, a oboje stojí za to jak film tak katana :), hold takovej dopad to na mě mělo. Ale zpátky k Zatôichimu, po uspěšném a velkolepém filmu Ve Spárech Yakuzy a mimořádném snímku Loutky se Kitano trošku odvrátil od vážného pojetí a užívá si více akce i když toto srovnání myslím Japonskou umírněnou Akcí a Ve Spárech Yakuzy ji taky nebylo po málu, srovnání s Killem Billem by bylo příhodné. Od Zatôichi si každý příznivec jak Kitanovi tak i samurajské tvorby odnese jistě hodně zajímavých zážitků, kterých Zatôichi nenabízí po málu a rozhodně se jedná o kvalitní snímek. 85% ()
Je to zajímavé, japonské filmy ze současnosti mě často oslovují a jsem schopný jim nadělit bez problémů nejvyšší hodnocení. Historická tématika a především tzv. samurajské filmy mě ale obloukem míjí. Nedokážu se obvykle vžít do mentality hrdinů a po emocionální stránce mi film tak nějak proklouzává mezi prsty, a to včetně těch nejslavnějších jmen, jako je Kurosawa. Samuraj je Kitanův příspěvek k v Japonsku tak oblíbenému žánru a využívá tradiční nadsázku, kdy hrdina bez problémů vyřídí desítky protivníků, krev stříká na všechny strany a o výsledku bitvy obvykle rozhoduje jediný vyvolený bojovník. Je to plné rituálů vycházejících z jiné kultury, občas patetické, občas naivní a prakticky neustále hodně nadsazené. Racionální část mého já se na podobnou produkci dívá se silným despektem, ale naštěstí tady pomáhá Kitanův ironický nadhled, vtípky, kterými příběh shazuje a pomrkává přitom na svého diváka a žánrového fanouška. Svůj snímek navíc zdobí ukázkami místní kultury, takže závěr filmu proskotačíme v duchu lidové veselice. Taky jsem si vzpomněl na svá teenagerská léta, kdy jsem hltal takového Hrbáče a Samuraj se dá označit za romantizující dílko podobné úrovně a zaměřené na podobného konzumenta. Takže s přimhouřenýma očima za 3* a celkový dojem 55 %. ()
Nevšední hudební složka, Takeshiho oblíbená hra v kostky, trochu toho Yojimba a japonské divadlo Kabuki s přesahem do Lord of the Dance.. Říká se, že kvalita samurajského meče se posuzuje podle dvou kritérií. Musí umět přeseknout sedm mrtvol navršených na sebe a ostří ponořené do řeky by mělo rozpůlit proudem unášený leknínový květ. Zatímco to první splňuje film senseie Kitana beze zbytku, tak nebohý lotos života nechává jeho čepel volně proplout v jemné harmonii tragiky a komiky - i přes tu hromadu mrtvol navíc nabitou spoustou pozitivní energie. Nějaké srovnání s mnou mimochodem stejně hodnoceným Kill Billem z kuchyně bláznivého Quinta asi není na místě, protože se jedná o zcela jinou soutěž, možná o zcela jiný sport. To musí vidět i slepý.. ()
Byl jsem překvapen. Zajímavý film, s humorem a s akcí. Hodně mi to připomíná Kill Bill od Tarantina. Děj stejný, "Touha po pomstě." To co mě nejvíc zaujalo je hudba. Přesně taková jaká má být. Hudba vystihuje děj i pocity a přesně to v tom budete cítit. Jsou tam scénky plné překvapení např. se sestrami Okinu a Osei, které se jdou pomstít nebo šokující závěr s masérem. Jediné co dodat: Děláte chybu, pokud tento film neuvidíte. ()
sice netuším o co šlo v tom závěrečném tanečku, ale jinak krásný zástupce a nový člen samurajského odkazu říše vycházejícího slunce. Kitano je jako vždy naprosto uchvacující, technicky a choreograficky vyspělé, odkazující na staré klasiky žánru, stejně jako dějově.. Není to samozřejmě nic extra originálního, ale má to zase to proklaté kouzlo a poetiku.. A revenge filmy se silným archetypem hrdiny mám rád.. Možná, že jen ten bodyguard byl trochu odbytý, emoce jsou jako obvykle pro mně stále ne zrovna pochopitelné, stejně jako některé činy (krvavý konec hry), ale stejně je jejich kultura a dědictví minulosti tak zajimavé a silné, že to nejde nemít rád.. Snad jen mi chvíli trvalo než jsem si zvykl na styl filmu a krev se mi nelíbila vůbec. Jinak povedený film a Kitana asi budu muset konečně "nastudovat" ()
Mal som veľmi zlý pocit z môjho predchádzajúceho trojhviezdičkového ohodnotenia popri týchto chválach. A až po opätovnej projekcii môžem s čistým štítom vyjadriť, že som ešte na kolosálne prevedenie v súvislosti so samurajskou mentalitou a japonskými spôsobmi a všetkým s tým súvisiacim predtým asi nemal vek. S krvavou nádielkou plne súhlasím s 'tronom'. Nebyť tých zbytočne dlhých tanečných výlevov, tak som vo vytržení. Toto je Kitanova parketa, ktorá hravo, úplne s prehľadom strčí do vrecka obe časti Tarantinovho 'Kill Bill'. Kitano valcuje. 85%. ()
Je to dosť dobrý historicko akčný film od Takeshi Kitana. Má veľmi dobrý príbeh o slepom tulákovi navonok pôsobiaci ako obyčajný masér, ale k tomu aj skvelo ovláda umenie meča, ktorý na svojich cestách narazí na menšie mestečko, kde si nájde nových priateľov, ale táto oblasť je tyranizovaná mocnou zločineckou skupinou, ktorej sa ale on nezľakne. Lenže skupina má medzi sebou aj špičkového zabijaka, ktorý masérovi môže byť adekvátnym súperom. Spracovanie sa mi páči, príbeh ma zaujal už od začiatku, podobnú tématiku si vždy rád pozriem a navyše je tu aj množstvo zaujímavých doplnkových prvkov, ako súrodenecká dvojica, ktorá túži len po pomste, závislý hráč a iné, takže sa tu je na čo pozerať, v druhej polovici sa už síce nájde aj pár pomerne zbytočných scén, ale ani tie nenudia, takže som spokojný. A na záver poteší aj originálne a skvelo zvládnuté tanečné vystúpenie. Akcie je tu priemerné množstvo a je aj celkom slušná. Tvoria ju samozrejme rôzne súboje s katanami, ktoré sú obsahovo zaujímavé, majú viacero výborných nápadov a zaujímavých momentov a sú aj dosť krvavé, len škoda, že tá drsnosť je až príliš animovaná, čo tomu škodí, ale to je asi to jediné, čo sa akcii dá vytknúť. Ani sa nedá vybrať to najlepšie, páčia sa mi všetky akcie. Herecké obsadenie je výborné, ako vždy skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, potešil ma aj Tadanobu Asano v úlohe špičkového zabijaka a veľmi dobre obsadené vedľajšie, ale aj záporné postavy, bavilo ma tu mnoho postáv, takže tomu nemám čo vytknúť. Réžia je výborná a na technickej stránke sklame jedine tá animovaná drsnosť v akcii, inak nemám problém. A pochváliť musím aj vydarenú hudbu, ktorá tu skvelo sadla. Samuraj určite nie je najlepší film so samurajskou tématikou, ale Takeshi Kitano si to natočil po svojom a opäť je z toho zaujímavý filmový zážitok. 77% ()
Skvělý film. ()
Vše, co jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se zeptat. ()
Můj první historický Takeshi. Tentokrát hraje ještě umírněněji než jsem zvyklý. Dívá se do minulosti i filmové, dává vzpomenout na Kurosawu a přimíchává některé současné styly. Skvělé souboje, nechybí typický humor. ()
Pokud se těšíte na nějaké ty "pravé samurajské souboje" tak vás tohle asi zklame, protože souboje zabírají tak desetinu filmu a často trvají pár vteřin. I když mrtvých je opravdu dost. Japonská životní filozofie, psychologické drama v jedné vesnici, hudba prokomponovaná s obrazem, obraz lidské zkaženosti, podobenství o cestě pomsty a spravedlnosti.... nebo je to spíš nějaká samurajská groteska? Zkrátka originál "Made in Japan". ()
Přeci jen jde o nádhernou poctu mnoha žánrovým klasikám (zvláště mně obměkčila variace na Yojimba), ale tu prapodivnou taneční show v závěru (jejíž smysl mi nevím proč uniká) si mohl Kitano klidně odpustit. Za zmínku jistě stojí i naprosto odpudivá hudební kulisa a milá černohumornost. 3,5* ()
Umelé oči, vidieť je viac ako neviedieť, svojrázna interpretácia Sokrata (viem, že nič neviem – v Samurajovi – vidím, že nič nevidím), upomienka na špagety westerny – iný dej i prostredie ale prítomnosť humoru, nesmierne krvavé scény, osamelo stojaci hrdina bez minulosti, terorizovaná osada, hrdina má rád peniaze (náchylnosť k hazardným hrám), výrazné postavenie hudby sadnúcej k deju mi približujú tento film dielam Sergia Leoneho. ()
Stepovací záver v štýle Ein Kessel Buntes tomu nasadil korunu .... ()
Zatvorte oci a "uvidite" o com je tento film. Hudba (pre mne velmi podobna tej,ktora bola pouzita v PC hre AoE) je krasne jednoducha a je dokonalym odrazom mojho feelingu z tohto snimku. Litre krvi som si vlastne ani raz neuvedomil, na rozdiel od Kill Billa, ktory je postaveny prave na nej, v Samurajovi je to len akasi esencia, ktora ako sa moze zdat, posuva film trosku do inej roviny. Kitano vytvoril krasne divadelne predstavenie... ()
Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. ()
Mezi Kill Billem a Osobním strážcem. Zvláštní shodou okolností se mi podařilo minulý víkend vidět v těsné blízkosti za sebou tři odlišné a přesto trochu podobné filmy: Kitanův Zatoichi byl první, pak přišli dva filmy uvedené v titulu tohoto komentáře. Tento zážitek mě celkem přirozeně přivedl k pokusu o jejich srovnání. Další shodou okolností přišel Zatoichi do kin společně s Kill Billem. Zajímalo by mě, kdo byl tím prvním, který začal tyto dva filmy srovnávat? Jisté je, že dnes se tento jev vyvinul do fáze, kdy se každý k tomuto srovnání musí vyjádřit. Já je kupříkladu odmítám. K tomu však později. _ Pokusím se napřed srovnat Samuraje s Kurosawovým Osobním strážcem. Proč tato dvě díla, jež dělí asi 40let srovnávat? Podívejme, jaký příběh nám vyprávějí: Malé městečko, spíše snad vesnice, je neustále ohrožováno terorismem zločinecké bandy. Naštěstí se však objeví samuraj, který to s takovými individui prostě umí. Zápletka je v podstatě westernová. Zřejmá je i podobnost s Kill Billem, jenž čerpá po formální stránce jak z westernu, tak kung-fu filmů hongkongské provenience. _ Od časů Kurosavových černobílých filmů uběhl nějaký ten čásek, který kinematografii v dobrém či ve zlém výrazně poznamenal. Vizuální působivost Kurosawova filmu je dána kompozicí figur na scéně a hrou světel a stínů. Dokonalý herecký projev a přímý příběh směřující ke svému konci bez oklik – to jsou charakteristiky nejen tohoto jeho filmu. Čistota Kurosawova režijního postupu vysvítá na povrch právě při srovnání s Kitanovým Samurajem. _ Doba jednoduchosti je dávno pryč. Dnes jsme ovládání jakousi „manýristickou intelektuálností“. Dospěli jsme do bodu, kdy prostý příběh nestačí. Je třeba ho vylepšovat obzvláštňujícími narativními a fabulačními prvky, mezi jaké patří nepravidelný časosled příběhu, míchání různých žánrů, používání klišovitých žánrových postupů střídané s jejich očividným porušováním, potírání hranic mezi vysokým a nízkým uměním apod., prostě postmoderní hrátky. Máloco, z těchto postupů bylo vymyšleno až v současnosti. Ale dnes jsme dospěli do stádia, kdy se tato dobře zabalená intelektuálnost dá prodat i širšímu publiku. _ Vkusu publika této generace proto nejvíce vyhovuje právě Tarantinův styl. Je nepochybné, že Kitánův Zatoichi se rovněž nespokojuje s tradičním filmovým vyprávěním. Vzpomeňme jen namátkou - na zem nadrealisticky zkrvavenou, na zvuk kopání přecházející v hudbu, na několikrát vygradovaný konec a v neposlední řadě na povedené „muzikálové číslo“ vložené do závěru. Budeme-li však Kitana posuzovat podle tarantinovských měřítek je zřejmé, že neuspěje v množství a intenzitě použitých „hrátek“. Jenže, proč vlastně poměřovat režiséra typu Kitano Tarantinem? Kitano, jak jej známe z jeho starších filmů, je režisérem čisté vizuality a narrativity, třebaže nadmíru drsného až krutého projevu. „Postmoderní“ rafinovanost počíná vstupovat do jeho tvorby až v poslední době. Zůstává-li do značné míry přesto věrný své dosavadní čistotě, odmítám to považovat za chybu. Vnímám Samuraje v jeho pozici mezi Kill Billem a Osobním strážcem a zdá se mi, že v ní Kitano nalézá svou ideální míru mezi prostým vyprávěním a fabulačními ozdobami. Tato míra vyhovuje i mému vkusu, třebaže budu i nadále milovat rovněž Tarantina, stejně jako Kurosawu. Poměřování je však nebezpečnou zbraní, která nám může o filmu mnohé říci, ale též nás může svést na scestí. () (méně) (více)