Samuraj

Film, kde se střídají klidné, harmonické momenty s brutální řežbou. Skvělá práce s kamerou, světlem, hudbou. Paráda. Kam se hrabe nějakej Tarantíno. (07.07.2007)

Japonský step v rytmu rock and rollu! Šílené nelogické střihy, prapodivné flashbacky, ojediněle využívané zpomalovačky nebo subjektivní kamera a nad tím vším kraluje slepý mistr s nejasnou minulostí, temnem v srdci a ovládající meč jak impresionistický malíř štětec. Kupodivu to zvláštním způsobem drží dohromady, včetně bonusu, že tohle je první japonská komedie, u které jsem se zasmála. A to i nahlas. Přesto: je to divné, mnohé je nedořečené a nedotažené. Třeba to i patří ke kouzlu jinokulturního filmu, ale mně to jako divačce vadí. /23. 7. 12./ (23.07.2012)

Plytký příběh a způsob jeho vyprávění včetně flashbacků, které víc mátly než objasnily, protože kdo se má v těch podobných ksichtech vyznat, mi nic neřekl, tak jsem se soustředila na úchvatnou japonskou kulturu. Nechápu proč si holí přední partie hlavy národy, které mají vlasů na rozdávání, co by za ně našinec dal, že jo plešounci!☺Nechápu jak můžou v tak odporných pyžamech vůbec chodit, natož bojovat, o nepohodlných žabkách nemluvě. Ale asi nemají žádné potíže s osteoporózou, když jsou furt v pokleku, nebo na kolenou, ať v tanci, v boji nebo u jídla. Takeši krom přitroublého úsměvu a umění během pár vteřin naplnit vířivku madam Bathory, nic nového pod sluncem zatím neukázal. Mezi familií šikmookých nejvíc vynikl uhrančivý Asano, ale jinak jsem viděla lepší filmy o samurajích a jejich unikátní kultuře. Přesto mám Japonce nejraději ze všech východoasijských národů a tak to patrně zůstane (+Tibeťané). (24.07.2012)

Problém je, že tenhle film mate tělem. Navenek se tváří jako pocta starým samurajským filmům či filmové sérii o Zatoichim (Ichim), má všechny atributy těchto filmů - odpadlého samuraje, boj dobra se zlem (podobně jako u některých filmů Aki Kurosawy), je tu slepý bojovník a dokonce ani ten černý humor (a někdy prostě obyčejný humor) nechybí. Vzhledem k tomu, že film často pracuje se zvukovou složkou trochu jinak, zdá se mi zřejmé, že Takeši Kitano uchopil téma nutnosti naslouchat a neposuzovat podle toho, co vidíme očima, zcela komplexně. On ten film je vlastně především poctou jistým japonským středověkým tradicím, avšak i s poukazem na jisté zlo, které ve společnosti skrytě bujelo a vlastně bují dodnes. Celá japonská společnost je založena na tom, že navenek (a jsme opět u toho) se všichni nějak tváří, ale uvnitř jinak myslí, často zvrhle. Najít čistotu je těžké, ale pokud se to podaří, tak si každý rád zatancuje, jako zde vesničané na konci na slavnosti. Pravda, vypadá to jak konec bollywoodského filmu, což mne naprosto fascinovalo, ale sedí mi to sem. Jinak akčních scén je docela hodně, ale bez nějaké větší choreografie a větších soubojů, většinou je to jen šmik sem šmik tam a digitální krev, jenže ono to zase souvisí s tím, že se tohle nějak tváří, ale pod povrchem je o něčem zcela jiném. (23.12.2023)

80% - moc se mi líbílo zpracování krvavých scén a sousedovic bláznivé dítě bylo velmi vtipné. (23.11.2007)

Legenda o slepém masérovi v podání Takešiho Kitana oživá v odlišné podobě než jakýkoli zatoičiovský film předtím a hlavně v typicky kitanovském stylu. Odkazuje se tu na kdeco ohledně samurajských filmů, ale především je to podané kitanovým způsobem vyprávění včetně několika vtipných vedlejších epizodek, tak jako to u jeho filmů bývá zvykem. Na začátku jsou všechny hlavní postavy představeny jako nenápadní, ale přitom ne zrovna obyčejní lidé, co nemají k nějakému tomu násilí daleko a samozřejmě jsou taky pěkně obsazené. Tadanobu Asano ten svůj pokerface změní v cynický úsměv všehovšudy třikrát za celý film a oproti němu dobrácký a neustále se pochechtávající Takeši Kitano zvážní asi stejně tolikrát. Pěkné jsou i časté "hudební" scény ze života obyvatel městečka Oblast klidu (což je přiléhavé jméno, protože je to vlastně velmi klidný film i přes občasné zabíjení) vytvářející spolu s trošku nadsazenými, ale choreograficky velmi akčními bojovými scénami a humornými epizodami velmi zvláštní celek, který nemůže nedostat pětku. :) (02.08.2010)

For ME 77% (01.09.2007)

Quentin se svým Kill Billem ať jde...ano, přesně tam. A tu rytmickou sekci v podobě čtyř japonských rolníků by nevymyslel ani Bargeld. (11.09.2010)

Výborný snímek, který se na první pohled tváří jako samurajské filmy z let sedmdesátých. Na druhý pohled má ale mnohem propracovanější efekty, naprosto precizní vypiplaný zvuk a místy pohyblivá kamera nebo některé pozice, ze kterých jsou scény snímány, také nejsou pro filmy z tohoto období typické :-) Jak už tu spousta lidí psala přede mnou, odkazy ke Kurosawovu Yojimbovi jsou velmi dobře čitelné. Já jsem si ale jako první vzpomněl na postavu slepého maséra Ina z komiksové série Usagi Yojimbo, kde byla Stanu Sakaiovi inspirací k napsání (a nakreslení) Zato Ina právě legenda o Zatoichim. Samuraj je velmi osobitá pocta žánru, nádherně natočená, poněkud odlehčená humornými scénami, které mě občas opravdu nadchly. Třeba tečka za tancem pár rolníků v blátě. Když se ještě vrátím k hudbě a zvukům vůbec, tak je Samuraj koncipovaný tak, aby divák nevěřil tomu co vidí a spoléhal na sluch, což je vidět třeba na nerealistických krvavých záběrech a některé postavy nejsou tím, čím se zdají být. Zde tolik diskutovaný taneční konec filmu mě nijak zvlášť nenadchl ani neurazil, ale líbil se mi. Zajímavé komentáře: Marigold (30.01.2009)

Samuraj další film který mi přinesl už známe sice příběh je super ale zase je tam pár věci co fakt nemusím takže jednou a dost. (08.10.2018)

Extrakt toho najlepšieho, čo kedy v žánri dobrodružných samurajských drám vzniklo, plus scenáristicko-herecko-režisérsky kumšt Takeshi Kitana. Pocta a pritom riadny a samostatný krok vpred. Tým posledným, ale o to dôležitejším ťahom štetca je dokonalé prepojenie obrazu a hudobného doprovodu, ktoré vybrusuje formu, ale zároveň dotvára obsahovú rovinu tohto ojedinelého opusu. Naozaj dokonalý umelecký zážitok, naviac mimoriadne zábavný! (21.09.2005)

Unikátní pocta starým flákům (nejen) o Zatoichim. Kitano si půjčuje z mnoha klasik (činí tak však s maximální pokorou a respektem k předlohám) a výsledek splétá do kitanovského stylu, s obrovským důrazem na detail - vizuální i zvukový. Dokonalá rytmizace zvuku s obrazem a dějem vytváří silný pocit harmonie. Katsuův Zatoichi byl však více lidový a tak nějak vřelejší, zatímco ten Kitanův je, až na pár vybočujících scén, prostě spíš jen řezník. (23.12.2007)

Takeši Kitano je už pojem, ktorého meno je zárukou zvláštneho a jedinečného filmového zážitku, ktorý spája poetizmus s epickosťou a každý jeho záber je dokonale prispôsobený príbehu a ani jeden záber nie je zbytočný. Samuraj je akoby česť filmom o samurajoch, ktoré vlastne tvorili vätšinu príbehov japonskej kinematografie a rozpráva o Slepom Zatoichim , ktorý putuje z miesta na miesto a načúva príbeh popritom ako hraje hazardné hry. Tento film je je fantastický natočený, hudba je geniálna, hravá, a krásne originálna a kupodivu aj príbeh, ktorý ma vlastne ten istý základ ako staršie japonské snímky, len Kitano ho prispôsobil štýlu jemu vlastnému. Miesi sa tu brutálnosť s poéziou a koniec je krásny a úprimný a trochu tanečný. Celý tento film je ako báseň japonských umelcov- dlhá, vykonštruovaná, plná krásy a lásky a po jej dopozeraní vo vás niečo nechá. To je v súčastnosti u Japonskej kinematografie veľmi zriedkavé preto len doporučujem to skúsiť a uvidíte že nebudete sklamaný. (06.03.2008)

Tak tomuhle musím dát pět hvězd - už dlouho jsem se tak příjemně nepobavil - všechno krásně pasuje dohromady, vyzdvihuju hudbu, vizuální stránku + ďábelské souboje. Pro mě jednoznačná mlska. 9/10 (19.12.2005)

Brilantni dilko. Kitano znovu potvrdil svuj rezisersky um. Podle me v mnohych ohledech predci i Cruisova Posledniho Samuraie. Tento snimek si na nic nehraje, neni to zadny "samurajsky megafilm", nejsou zde zadne velkolepe sceny, ktere byste sledovali se zatajenym dechem. Tento film je verny a zachycuje bez prehnaneho patosu zivot tehdejsich lidi v Japonsku. Hlavni hrdina tez neni nejaky superbojovnik ale slepy maser, ktery pozvedne svuj mec je-li to skutecne nevyhnutelne, ale zato potom se mu v boji nikdo nevyrovna. A to se mi na filmu prave libi, jeho smysl pro realitu, skoro by se dalo rict ze je to neorealisticky pohled na stredoveke Japonsko, zachycujici do detailu treba hry, nebo praci tehdejsich obyvatel. Vsichni herci hraji vyborne a hlavne nenucene, najdou se i velice humorne situace, u kterych sem se ja osobne nasmal 100x vic nez u vetsiny americkych "komedii". Take kostymy jestli se to tak da nazvat odpovidaji do nejmensich detailu skutecnosti. Takeshi Kitano nam vypravi legendarni pribeh o slepem maserovy Zatoichim, ktery putoval Japonskem a snazil se branit nevinne, kteri byli mnohdy ohrozovani vselijakymi zivli. Mistrovske dilo Takeshiho Kitana, BRAVO. 95% (04.06.2006)

Asi jediny Japonsky film, ktory som videl v kine a jak ma uchvatil pred trinastimi rokmi, tak ma bavi dodnes. Film nestoji na bitkach. Je ich tu len par, netrvaju dlho ale zato su spickovo prevedene a plne krvi. Digitalnej krvi a na kvalite trikov sa uz podpisal zub casu. Ale to nie je nejaky vyrazny zapor. Film stoji na skvelej zapletke s mnozstvom zaujimavych postav a bol som zvedavy ako dopadne kazda jedna z nich. Ťahúňom je samozrejme Takeshi Kitano ako Zatoichi. Vtipna postavicka, ale akonahle dôjde na akciu, tak si hned ziska respekt. Velmi vyraznym prvkom filmu je hudba a postavy niekolkokrat behom filmu nieco robia presne do rytmu hudby (kopu pole, buchaju kladivom atd.). Zakoncene to je skvelym hudobnym cislom. Proste nejak musel Kitano dodat umelecku poetiku do svojho najdivackejsieho filmu. O to väcsi šok boli tie umelecke a neznesitelne filmy, ktore zacal tocit Kitano po Zatoichim. Stale dufam, ze raz natoci dvojku. 9/10. (06.03.2016)

Pocta Kurosawovi( variace na Yojimba, stylistická podoba -- hlavně při flashbackových scénách) i japonským 70's vybíječkám( dodělávaná digitální krev i způsob snímání soubojů, důraz na tělesnost zvukové stránky) která stejně jako ústřední postava klame tělem, není zcela tím, čím se zdá. Perfektní práce se zvukem, přibližujícím diváka Zaitoichimu vnímání, ale bohužel i spoustu zbytečných scén( u Kitana oblíbený městský idiot, sedláci na poli, konečná taneční scéna, Shinkichiho " tréning") bez jakéhokoliv ovlivnění příběhu. (13.03.2010)

Kitano je fakt masér a předhodil nám tady doost vyhračičkovaný bombónek pro pravé labužníky. (22.09.2010)

Smekám. Ač nejsem až tak seznámen s filmy tohoto rázu z východu, tak mě to chytlo za srdíčko... Byť občas trochu klišoidní příběh, byl vynikající. Navíc když se k tomu připojí vlastnosti typu všednost(život na vesnici),rytmika(dělníci),masakr(v podstatě vše k čemu se masér přimotá :o ),hudba(v celém filmu, ale vygradovaný závěr - vyřizování účtů maséra x slavnost (efektní muzikální číslo) - byl nej) a moudrost(určitá dávka), tak je to za jasných pět hvězd. Klenot mé filmové sbírky. (14.05.2006)

Najdeme tu krásnou kulturu, úžasné, nelítostné a vtipné bojové scény, kanistry umělé (a gejzíry digitální) krve, rozkošné gejši (dokonce i gejšu transvestitu), nádhernou barevnost celého prostředí, skvělý humor, příděl životní moudrosti, trochu smutku nad nepěkným osudem dvou malých dětí, následnou pomstu, ale hlavně- Japonsko! (08.11.2006)