Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Petr zůstal po smrti ženy sám s dcerkou Haničkou. Je zaměstnán v hutích a o Haničku pečuje nevlídná a zlá sousedka. Nešťastného dítěte si povšimne tanečnice Ella. Obě se spřátelí a Ella Haničku často navštěvuje. Jednoho dne se Petr vrátí předčasně z práce, neboť byl právě propuštěn. Doma zastihne Ellu a dozví se od ní o neradostném životě své dcerky. Je však příliš zaujat vlastními starostmi a pošle Ellu pryč. Marně shání práci a večer sedává v baru, kde Ella tančí a zpívá píseň o zlatém ptáčeti. Při jednom vystoupení je Ella napadena svým bývalým milým. Zastání najde jen u Petra, po skandálu však dostane výpověď. Ella musí odjet a jde se rozloučit. V bytě najde Petra u postýlky těžce nemocného děvčátka. Ella zůstane a probdí s Petrem u Haničky celou noc. Vyčerpaný Petr usne. Zdá se mu, že dítě zemřelo. Z mučivého snu ho vytrhne lékař, který mu oznámí, že se Hanička uzdravuje. Jeho štěstí je završeno zprávou o opětném otevření hutí. Petr dostane práci a Ella se stává novou Haniččinou matkou. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (8)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

No po filmařské stránce naprostý kýčovitý brak, ale to u režiséra Kmínka nebylo zas až tak nic překvapivého. Film má tolik chyb a technických nedostatků, až to budí smích, viz například některé nelogické dějové zvraty, nešťastné vysvětlení, že jde jen o sen a že to děcko (i barová tanečnice) ve skutečnosti neumřeli. Já to opravdu nepostřehl a bral za samozřejmost a pomalu sem se neubránil slzám, ač mě ten nemožný tlustý fakan (nejslabší článek filmu, režisérovo vlastní dítě, od té doby se v šoubyznysu vůbec nic nezměnilo) kterému vůbec nebylo rozumět, po celý film neuvěřitelně štval. Svým způsobem jak to bylo ale pitomé, tak to bylo místy i docela hezké, milé a kouzelné. Scénář nebyl vůbec špatný, chytnout se tohoto námětu v té době někdo z renomovanějších režisérů (napadá mě například Innemann nebo Machatý) a mít i dostatek financí, mohl to být docela dobrý dramatický trhák, který se mohl objevovat pravidelně dodnes na našich obrazovkách, takhle jde o právem zapomenutý a opomíjený film, televize se filmem moc nechlubí, nejspíš proto aby se zakryly ty tzv. špatné filmy a divák byl přesvědčen o tom, že v tý době vznikaly jen samé dodnes reprisované klenoty, no ještě že tu máme ten CS-film. Pro Korbelaře to byla opravdu první větší dramatická role, celkem se mi zde i líbil, krasavice Šárková v lehce erotické roli, mě ale moc nezaujala, i když její kladný a vřelý vztah k dětem byl nepopíratelný, trochu si šlapala na jazyk a nebyla ani tak hezká, jako ve svých jiných pozdějších filmech, zajímavé, když ji tu bylo 25 a byl to jeden z jejích prvních filmů, nejspíš i u ní platilo, čím starší tím krásnější a filmově vyzrálejší, ale s tím omezeným rozpočtem prostě žádné velké zázraky dělat nešly. Dále co mě zde štvalo byl naprosto nezáživný a brakovitý hudební doprovod (včetně zpěvu) a role tyranského majitele hostince (lidská povaha se od té doby vážně moc nezměnila), ten byl taky směšný až úděsný. Film má tedy podle mě hodnotu hlavně tu dokumentární, občas to vypadalo jak když se člověk kouká na Čáslavského dokumenty z tý doby (pece, kouřící komíny, ocelárny, fabriky). Film je z roku 1932 a i tady najdeme odezvu na "Velkou hospodářskou krizi" z třicátých let, jak v dialogu u píva, tak i obrazně. Strašně nešikovný, ale jinak docela milý film:-) ()

Pitryx odpad!

všechny recenze uživatele

Týýývole moje nervy. Musím toto hodnocení napsat hned dokud to mám v sobě. Na začátku hnus hudba k titulkům. A ne toho málo, tak na plátno naběhne tak hnusné děcko, že být moje tak se ho zřeknu. Následují záběry na vysoké pece, do toho opět hnusná hudba, a ještě do toho zpívá chlap. Pak je chvilka děje, a opět zapěje otec. Myslím, že při jeho zpěvu by neusnul ani hluchý. Sotva dopěje, začne vřískat babice v kabaretu. Nervy moje. Takže film je prvních třicet minut o zpěvu a děcku, které je zralé na shození z hradeb. Následují kecy v zábavním podniku, kde hovoří mužové o tom, jak je zle bez práce. Do podniku se zpěvem je jistě pouští zadarmo. Do tohoto hovoru zní nám opět jekot nějakého muže. Ano, a toto vše během třiceti minut. Tak jak tohle mohu hodnotit? To nebyl film, ale noční můra. A pak jsem pochopil strašnou věc, totiž, že to děcko je ten zlatý ptáček. Asi orel, nebo sup, nebo něco ještě horšího. No, končím. Ačkoli zde zazní hit „Panama“ je celý film zazděn „hulákáním hudby“. Na konci z toho vznikl špičkový doják, a mám pocit, že jsem tam slyšel i vytí psa. Ale asi to bylo vytí vichřice. Jo a mimochodem ještě na konci filmu stihl pan režisér udělat z diváka blbce. Jednoznačně pro mne nejhorší film za celé dva roky. ()

Reklama

Mishelen odpad!

všechny recenze uživatele

Naprosto nezvládnutý film. Nechtěná parodie. Smál jsem se od začátku do konce (kromě dialogu o nezaměstnanosti). Strašný dialogy, strašný scénář i herecké výkony. A hlavně ten spratek byl k nas..naštvání. Tohle se opravdu nepovedlo. Inu v každé době vznikají dobré (v dnešní době to moc neplatí) i špatné filmy. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Černý pátek, tedy den, kdy krach na newyorské burze odstartoval společenský, hospodářský i politický úpadek celosvětového významu, byl a stále je bezesporu vnímán jedním z nejtragičtějších okamžiků novodobých dějin. Krize, pohlcující více než polovinu světa, byla kromě jiného akcelerátorem zrodu vyhraněných militantních formací, získávajících stále silnější podporu především v Německu a Itálii. V českých podmínkách se hospodářská krize nejcitelněji odrazila na životech nejchudších, kteří jen s obtížemi dokázali vzdorovat nepříznivým podmínkám i planým slibům vládnoucích stran. Skupina umělců, sdružená v jakýsi avantgardní spolek mladých levicových intelektuálů v čele s E. F. Burianem, si poměrně záhy prosadila vznik celovečerního hraného filmu, který by v jistém slova smyslu reflektoval některé důsledky krize a jejího trvání. Nezaměstnanost, hlad, bída, strach, co přinese zítřek. Želbohu, jakékoli smělé plány o uchopení scénáře v jeho dokumentární naléhavosti rozbila režisérova představa, rámovaná chatrným milostným romanetem srdečného dělníka a zoufalé barové tanečnice, hledajíc přitom záchranu v osobě malé dcerky titulního hrdiny. Jak Otomar Korbelář, tak Ela Šárková, výrazná představitelka pražské kabaretní a operetní scény, neměli příliš možností povznést své postavy nad lacinou sentimentální úroveň, umanutě vyžadovanou režisérem i jeho neumětelskou dcerkou, dosazenou na místo nejchoulostivější. V čem je tedy snímek pozoruhodný pro současného diváka? Minimálně v jeho historickém zachycení nejslavnějšího voicebandového období zpěváka a hudebního skladatele E. F. Buriana, který tehdy po uměleckých neshodách s Frejkou a Honzlem stál na prahu vlastní divadelní scény, později slavného a (nejen) levicovým obecenstvem vyhledávaného "déčka". Burianova osobitá interpretace dodnes populárních jazzových songů a melodií, ilustrujících vskutku atypickou část tehdejší popmusic, zde nabývá zvláštní, takřka jedinečné hodnoty, umožňující alespoň symbolicky nahlédnout do duše tohoto věčného rváče se životem. V jistém ohledu je Zlaté ptáče potom jediným autentickým záznamem Burianova pěveckého i hereckého výkonu zároveň. ()

Véča 

všechny recenze uživatele

Nečekaná zábava od neuvěřitelně "umělecky impotentního" režiséra Oldřicha Kmínka. Sociální tématika v jeho podání vypadá jako ZAMÝŠLENÁ parodie a výsměch dělníkům (i když podobná věc se mu povedla už s Osadou mladých snů). Příběh by ve výsledku vystačil na půlhodinový krátkometrážní film a v rukou jiného režiséra by z něho byla akorát obyčejná nuda, ale kdepak Oldřich, ten prolomí hranici za kterou je film tak špatný, až je vtipný, o délku rovnající se v tomto případě součtu výšky všech kladenských továrních komínů. V celém příběhu se opakují akorát tři různá prostředí - Petrův dům, bar Zlatá klec a záběry z továrny, které často nejsou ani nijak vzájemně propojeny a objevují se zde záběry, naprosto nedávající žádný smysl. Navíc statické dlouho záběry z továren, prokládané unylým zpěvem E. F. Buriana, působí jako parodie na sovětské montážní filmy (zrovna toto téma se stokrát lépe povedlo Václavu Kubáskovi o rok později ve filmu Svítání). Z hereckého obsazení bezmezně adoruji Elu Šárkovou a nutno uznat, že nohu má opravdu pěknou a takhle jsem nikdy nikoho metat hvězdu neviděl. V jejím případě je zřejmá alespoň částečná inspirace Marlene Dietrichovou, která v podání Ely Šárkové vyznívá alespoň trochu snesitelně. Navíc nikdy nezapomenu, jak se znechuceně odvracela od Otomara, když ji nad postelí umírající Dádi vzal za ruku a přitiskl k sobě. Otomar by byl klasicky bezproblémový, jen předpokládám, že pro tuto roli musel přibrat na váze, aby mu vůbec bylo možné uvěřit, že má za dceru takového nesympatického vepříka jako je "malá" Dáďa Kmínková. Vůbec na Dádě stála a padala veškerá humorná stránka filmu - mluvit to neumí a pořád to jen natvrdle stojí a zírá do kamery (navíc se nemůžu zbavit pocitu, že se při zírání do kamery rýpala prstem v nose). Stejně jako je místy nelogický příběh, dostává film absurdní nádech i díky formě jakou je zpracován - jak by jinak bylo možné, aby Korbelář zapálil sirku a najednou mu do obličeje svítilo světlo jako ze silného reflektoru nebo aby rozsvítil v temném pokoji malou petrolejku a najednou je všude světla až z toho bolí oči? Sečteno podtrženo, čekal jsem od Oldy jen klasickou pitominu ve stylu jeho ostatních filmů ale dostalo se mi něčeho co několika násobně překonalo všechny moje největší očekávání. P.S.: Doteď nechápu, jak se Dáďa vešla do tak malé rakve... ()

Zajímavosti (2)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v Kladne. (dyfur)
  • Ve filmu můžeme vidět dobové záběry Vítkovických železáren. (Cucina_Rc)

Reklama

Reklama