Silnice bílá přede mnou

V úvodu potká Hašler na silnici tuláka a začne o něm psát písničku. Tulák utěší osamělou mlynářku a ráno opět bezstarostně odchází dál...

Bylo léto, v poli zrálo obilí,
vše se chvělo v žáru sluníčka,
na lučinách ženci trávu kosili,
zajíc na ně koukal z lesíčka.
S kopce dolů zaprášenou silnicí
mladý tulák ke vsi putoval,
v ruce hůl a na stranu měl čepici,
písničku si cestou notoval:

Silnice bílá přede mnou,
sluníčko svítí nade mnou,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, šťasten tak,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, ach, tak!

Na potoce zrovna vedle silnice,
mlynářka tak jako růžička,
povzdychla si v šeru staré mlýnice:
"Bože, bože, dej mi mužíčka!"
Hlava se jí zatočila dokola,
jako když si čichne ke blínu,
a ten tulák, jako když ho zavolá,
notoval si cestou ke mlýnu:

Silnice bílá přede mnou ...

Lidská srdce na světě jsou nestejná,
jedno pláče, druhé chce se smát,
ráno, sotva vyšel tulák ze mlejna,
už si zase začal notovat.
Mlynářka u okna svojí ložnice
stírala si s oka slzičkul
a když tulák zmizel v prachu silnice,
slyšela jen v dáli písničku:

Silnice bílá přede mnou … (oficiální text distributora)