poster

5x2

  • Francie

    5x2

  • anglický

    Five Times Two

    (festivalový název)
  • Slovensko

    5x2

  • Velká Británie

    5x2

Drama / Romantický

Francie, 2004, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarpele
    ***

    Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá)(28.2.2009)

  • milancecil
    *****

    5x2, do tohoto součinu je citlivě vkódováno pět krátkých retrospektivních zastavení v životě jedné dvojice, pět pečlivě propracovaných dějových epizod odkrývajích proti toku času vztah Marion a Gillese, sledujeme pět jako by filmových nápověd, promyšlených indícií, se kterými by asi měl vnímavý divák vystačit a i přes takovou vypravěčskou úspornost pochopit nevyhnutelnost právě takového konce, tedy filmového začátku, můžeme si domýšlet jaké ty jejich společně prožité roky asi byly, opravdu nádhera, i když hodně trpká, přesto zřejmá nádhera, poučná, hodná hlubšího zamyšlení, právě s ubíhajícím dějem jsem si stále ostřeji uvědomoval tu nevyhnutelnost konce jejich vztahu, tu nezvratitelnost, vycházející již z počáteční povahové nesourodosti obou, ten přehlížený nesoulad, ti dva nikdy neměli být spolu, měli se bez zájmu minout, ale osud jim připravil jiný životní scénář.(7.7.2012)

  • Slarque
    ****

    Zajímavý experiment. Každá z těch pěti epizod začala vcelku standartní situací, ale po chvíli se ubrala nějakým nečekaným směrem. Vyprávění od konce kupodivu nepůsobilo příliš rušivě a film mi utekl jako voda. Obsazení není tak hvězdné jako v předchozích Ozonových filmech, ale je stejně kvalitní (obzvlášť Valeria Bruni-Tedeschi). Pokud by mi autor umožnil pochopit motivace k jednání svých postav, bylo by to za pět.(5.3.2005)

  • Matty
    ***

    Manželské etudy pozpátku. Film, v němž je o vztahu dvou lidí úplně všechno a (kvůli snaze o „zobecnění“) přitom nic. Nejkladněji hodnotím první část, jejíž nedýchatelné dusno na rozdíl od výtečného herectví Valerie Bruni Tedeschi nepřetrvává až do konce. Což dává smysl. Konce jsou obvykle méně příjemné než začátky. 60% Zajímavé komentáře: POMO, kleopatra, Isherwood, Gore(22.2.2009)

  • 5150
    ****

    Skvostná úvodní "rozvodová" epizoda ve mě vzbudila velké očekávání toho, co bude následovat. Bohužel. V dalších epizodách jsou situace pouze naznačené, ale nedořčené. Že tento vztah fungovat nemohl, je více než jasné, ale když si položím otázku, co bylo tou hlavní příčinou nebo čí vinou dospělo manželství takového konce, tak jist si nejsem. Jinak působivý výkon podala v roli manželky Valeria Bruni Tedeschiová.(14.1.2005)

  • - Valeria Bruni Tedeschi, která se ujala hlavní role, byla za svůj výkon nominována, mimo jiné, na Evropskou filmovou cenu, nicméně první a jediné ocenění získala až na festivalu v Benátkách. Konkrétně to byla Pasinetti Award. (imro)

  • - Původní název snímku zněl The Two of Us, francouzsky Nous Deux, což je odkaz na jistý francouzský magazín pro teenagery. (imro)

  • - Ozon potvrdil své postavení velkého filmaře, když si po natočení úvodních scén filmu dopřál téměř půlroční pauzu. Během ní se ješte věnoval zbytku scenáře a zároveň hercům poskytl čas na přípravu mladšího vzhledu, jelikož děj je vyprávěn retrospektivně. (imro)