Dlouhé loučení

NFR 2021 (27.12.2021)

║Rozpočet $1,7milióna║ (06.08.2010)

Drsná marlowka podle stylové Chandlerovy předlohy. Obyčejná detektivka to však není. Robert Altman je totiž stejně náruživým režisérem jako Phil Marlowe kuřákem. Poctivým a do detailu propracovaným způsobem nám tu tak vznikla především kvalitní galerie výstředních postaviček, skvěle zahraných kvalitními herci - především Elliott Gould, dost zaujme i "obří troska" v podání Sterlinga Haydena. Další plus je mírně ironický styl vyprávění a snímku pomáhá i příjemný hudební doprovod. (05.01.2006)

Flegmatická Chandlerovka jejíž záměrnou nedramatičnost může někdo vnímat jako mínus, ale pro mě byl požitek sledovat přesného Elliota Goulda, který se spíše nechává vláčet okolnostmi, než aby docházel k velkým odhalením. Zajímavé postavy, výborné dialogy, mírný nadhled, Altmanova oblíbená a dobře použitá transfokace, perfektní závěr. Tenhle "líný" film ve mně zanechal moc dobrý pocit. Musíte mít ovšem slabost pro noir. Altman si s tímhle žánrem pěkně hraje a deformuje některé jeho atributy ( podobně jako westernové atributy v McCabe a paní Millerová ) -- P.S.: V USA je tenhle film evidentně velká klasika - na Rottentomatoes od kritiků 94%, od uživatelů 100%, IMDB 7.5. Já se k němu dostal přes seznam Quentinových oblíbených filmů, tam také figuruje... (25.08.2006)

Altman ve své podvratné adaptaci klasického noiru Raymonda Chandlera přesazuje dějiště ze (zdánlivě) vizuálně i hodnotově černobílých 40. let do raných sedmdesátek s jejich křiklavostí, mnohoznačností, paranoiou a sebestředností. Z ikonického soukromého očka Philipa Marlowa se tak stává anachronismus proplouvající prostředím, do kterého vědomě nezapadá. Na Atmanově "Dlouhém loučení" bývá vyzdvihováno, že vyobrazuje dobové Los Angeles. Jenže se navzdory mnohým postavám z různorodých kruhů nejedná o ekvivalent režisérových vrcholných fresek typu "Nashville" ani o okatě absurdní sebereflexivní frašku jako "Brewster McCloud". Tady je vše podřízeno nabourávání konvencí a odhalování nepatřičnosti filmové "reality" hollywoodských produkcí. Marlowe tedy není pouze zástupcem přežitých hodnot, ale navíc i relativně pasivní a nevědoucí figurkou ve hrách a zájmech okolních postav. Ještě než zazní závěrečná zesměšňující odrhovačka "Hooray for Hollywood", která definitivně podtrhne židli jakékoli noirové zasmušilosti, prošpikovává Altman vyprávění řadou dalších zcizujících elementů - počínaje imitátorským vrátným přes všemožné další nepatřičně se chovající žánrové postavičky až po titulní song, který se do filmu vkrádá v různorodých aranžích a za roztodivných diegetických okolností. Nekonvenční uchopení se projevuje také v bravurně originální kameře, která zásadně zůstává v pohybu a spolu s inscenací a improvizací jednotlivých scén na sebe často strhává pozornost. To vytváří nejen nápadité a neotřele řešené záběry, ale také definitivně bourá základní pravidlo klasického Hollywoodu, že film nemá na sebe upozorňovat a nesmí diváky vytrhávat z vlastní budované iluze. Altman coby solitér a paličatě osobitý tvůrce se tu s velkolepou poťouchlostí ostentativně rozloučil s konvencemi studiových produkcí, a to navíc na prostoru studiové celovečerní zakázky. Když na tuto hru divák přistoupí, skýtá "Dlouhé loučení" spoustu nenápadně groteskně vychýlené a v jádru ryze anti-divácké metažánrové zábavy. (12.02.2023)

Přál jsem si víc konvenční, než tak ležérní styl vyprávění, ale něco mi říká, že napodruhé zvýším hodnocení. Ten film je osobitý, líbil se mi jeho humor, ironie a fuck-the-police nálada, především pak hlavní postava (detektivní týpek z 1953 v ’73 realitě) a ožralý vyhořelý literát v podání Haydena. První polovinu jsem v tom tápal, pak fajnovka. (05.12.2021)

Bezpochyb nejlepsi film Roberta Altmana. Elliot Gould je v roli Philipa Marlowa geniální, připaluju si jednu od druhé, pomalu proplouvá dějem a flegmaticky chrlí hlášky a svoje "Its okey with me ..." řiká se stejnou kadencí jako odhazuje vyškrtané zápalky. Tohle není film pro každého, ale pokud máte rádi pomalé kriminálky, tohle vás dostane. A Arnold Schwarzenegger tu hraje roli kníratého bouchače, neskutečné natěšeného uštědřit Marloweovi lekci, což mu nakonec nevýjde ... (12.08.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. (20.12.2009)

"Jsem pyšný, že mě sleduješ zrovna ty." Phil Marlowe mi byl vždycky sympatický svým sarkasmem i se svou nikdy nezhasínající cigaretou. I tentokrát se spolehlivě odpotácel případem, občas schytal nějakou tu ránu, chvílemi byl naháněn nebo vyslýchán a jedinou jistotu mu přinášely nahé jogínky na protějším balkóně. Na můj vkus se to přece jenom trošku táhlo a občas jsem nechápal proč se gangsteři svlékají nebo proč místo Marlowea dostala flaškou do hlavy blbounká Jo Ann, ale hlavně že se nakonec to přátelství až za hrob vyřešilo. (18.01.2017)

Letos jsem si znovu přečetl všechny Chandlerovy romány a ačkoliv mám pro Altmanův filmový anarchismus slabost, stejně mě mrzí, že se zrovna The Long Goodbye (u nás známé jako Loučení s Lennoxem) nedočkalo náležité "staromódně stylové" adaptace. Je to totiž nejlepší "marloweovka". (03.07.2021)

Jsou filmy, u kterých můžete řešit, co dekonstruují, na co reagují a jak se vztahují k historii (filmu), aniž by to jakkoli ovlivnilo vaše závěrečné hodnocení. Protože jednoduše nemáte o co se takzvaně pocitově opřít - přes všechnu tu sofistikovanost, narážky apod. to ve vás nezanechává žádnou stopu. A pak jsou filmy jako Dlouhé loučení, u kterých můžete uhranutě sledovat všechno výše uvedené a zároveň se bezbřeze bavit tím, jak jsou dokonale natočené a zábavné - a hlavně, že toho docilují naprosto mimochodem, jako by film plynul, aniž byste byli schopní hned v tu chvíli popsat, proč a jak. Může za to ta boží skupina Marlowových sousedek (melounová party) nebo snad Gouldovo rozevláté a dokonale mimózní herectví? Pravděpodobně obojí, je to prostě šťastné setkání několika tvůrčích rozhodnutí najednou. Být to tak o půltón vedle tak třeba nadávám na zbytečně přepjaté herectví Sterlinga Haydena, které kolikrát nemá žádnou přímou návaznost na vyprávění, ale tady to prostě sedne a nemá to chybu. Jinými slovy, film, ve kterém hlavní hrdina v první čtvrthodině napodobuje (ještě navíc s ukázkovým "blackfacem" na tváři) Ala Jolsona a hlídač na vrátnici karikuje Barbaru Stanwyck, Caryho Granta a další, prostě nemůže být špatný. Velká pohodovka, která je takový ten lehký masterpiece, kdy prostě nechápete. P.S.: A navíc, abych nezapomněl, zřejmě jedna z (u nás) nejvíc opomíjených klasik a dost možná nejlepší neo-noir, co jsem kdy viděl. (16.09.2014)

S filmy Roberta Altmana obvykle nemívám problémy, i když nikam nespěchají a vyžadují trpělivost i cit pro detail. Svérázný Altmanův přístup k chandlerovské látce se ale z této zkušenosti vymyká. Nemám nic proti umístění příběhu do jiné časové roviny, dokonce by mi nevadilo, kdyby se děj odehrával v současnosti. Nic bych si nedělal ani z jistých úprav charakterů a děje - kdybych neměl pocit, že Altman román důkladně vykostil a Marlowovu postavu obrátil naruby. Z tvrdého cynického detektiva trousícího suché hlášky se stalo stvoření podobné postavám z dílny Woody Allena - ovšem narozdíl od nich vybavené výrazně menší mírou nadhledu. Okouzlení z atmosféry sedmdesátek nesdílím, Altman ke své aktualizaci používá povrchní odkazy a tomu, čím disponuje řekněme Skrytá vada od Paula Thomase Andersona, kde na vás 70. léta neřvou jen ženskými účesy a outfitem, ale všemi rozpory té doby, se ani nepřibližuje. Dlouhé loučení není žánrová parodie, ale není to ani film, kterému byste mohli věřit. Altmanovy filmy mě obvykle nenudí, u Dlouhého loučení jsem délku opravdu nepříjemně vnímal. Nemám problémy s motivacemi postav, ale způsob jejich naplňování je nefunkční a nedůvěryhodný. Celkový dojem: 45 %. (10.07.2019)

Tady jsem se opět s týmem 1001 filmů, které musíte viděta a 500 nejlepší filmů podle ... totálně minula. Mazaný Filip se mi líbil víc. (28.05.2019)

Trochu moc dlouhé na jeden výstřel.?! :-( Alias Marlowe od E.G. budiž, ale ta rozvláčnost je ubíjející!! (30.05.2019)

Už od úvodní scény s hladovou kočkou jsem věděl, že tohle bude "okay with me". Nedivím se, že je Altman nejoblíbenější režisér Paula Thomase Andersona a už vůbec se nedivím, že uvedl tenhle film jako svou inspiraci pro Inherent Vice. Proto se ani ty nediv, že jdu na nového PTA do kina. (11.07.2014)

Yes, it´s OK with me. (04.08.2010)

Arnold Schwarzenegger s knírkem hrál pouze v malé roli jednoho z Augustineových mužů. Na chviličku se objeví i David Carradine jako Socrates, který je Marloweovým společníkem v cele. Arnie tam byl vyloženě jen proto, aby svlékl tričko, protože jeho postava nemá jakýkoliv dialog a za celou dobu nespustí z Philipa Marlowea (Elliott Gould) oči. U Arnolda jsem ani nečekal, že by zde měl mít větší roli a David Carradine byl nečekaným nálezem. (09.01.2014)

Robert Altman předkládá svůj osobitý a moderní pohled na klasickou postavu filmu-noir, Phila Marlowa (skvěle obsazený relaxovaný Elliott Gould) a rozčarování nad světem, v němž se za iluzí přátelství a důvěry schovává lež a manipulace. To vše podtrhuje vyloženě nihilistické finále, v němž Altman nechá jindy flegmatického hlavního hrdinu ukázat, zač je toho loket. Výborná atmosféra sedmdesátých let, zajímavé obsazení vedlejších rolí a dynamické dialogy, za mě parádní neo-noir. (27.05.2019)

Jestli je Dlouhe louceni nejakym atentatem pak, krome toho jak zde vyborne napsal kolega EdaS, je tento film atentatem na puvodni literarni predlohu Raymonda Chandlera. Ja se omlouvam, ale Louceni s Lennoxem je moje nejoblibenejsi detektivka, takze tohle jen tezko snasim. Vynikajici : Elliott Gould, ta coolova nalada zacatku sedmdesatek, muzika Johna Williamse, nekolik uchvatnych obrazovych kompozic ... to vse se ztraci jako v mlze a to diky scenari ktery se ridi zasadou "prepracovani jiz tak kvalitni predlohy za kazdou cenu". Nerozumim, ale dej filmu The Long goodbye ma s puvodni knihou jen malo spolecneho, (to samo osobe chyba neni, ale tentokrat opet bohuzel ano) a ke cti a slave mu to neni. (16.12.2008)

Nevím, jestli je v případě filmové adaptace Chandlera úplně dobře, že mě na ní nejvíce zaujaly Marloweovy volnomyšlenkářské sousedky a vtipná pidirole začínajícího Arnolda... :-) 60 % (05.05.2020)