Dlouhé loučení

Netypická Chandlerovka, typická Altmanovka. Altman sabotuje zápletku seč může (nebo přinejmenším si jí nevšímá) a prochází mu to dokonale. Druhé zhlédnutí jsem záměrně odkládala až po přečtení předlohy; až teď jsem si tak mohla obé vychutnat, i když pořád ne naplno. Už intro s kočkou (On má holku a já mám kočku...) dává tušit, že nepůjde o otrockou adaptaci, tento dojem sílí s každou další scénou (moje nejoblíbenější: Marlowe chvátá za autem Eileen) a jestli jsem pořád v koutku duše doufala, že se Altman "umoudří" a Chandlerovy předlohy se aspoň v něčem přidrží, tak závěr mě dodělal. "Nesedne každému" zde platí víc než kdy jindy. It's okay with me. (01.10.2013)

Něco jako pohlavní styk s trpaslicí - podivné a bizarní, ale fajn. "Long Goodbye" je dokonalým spojením chandlerovských noirovek s atmosférou 70. let - nevrlý, prochlastaný hrdina bydlí v sousedství tlupy rozverných hipísaček, které rády cvičí jógu s prsy hore. Místy jsem se trochu nudil, konec byl zbytečně zkrácený, ale přesto - Altman opět dokázal, že umí. (18.12.2012)

Elliott Gould je rozhodně zajímavým hercem, ale do postavy Philipa Marlowa se dle mého názoru prostě nehodil. S Robertem Altmanem daly celému mýtu celkem zajímavou, naprosto novou podobu, ale ta k Marlowovi nesedí, i když ten příběh zůstává ve své podstatě hard boiled. Ne, není to, co očekáváte, a ne, nemusí vás to bavit. (06.09.2015)

Jak to tak bývá, kniha je nesrovnatelně lepší než film. 1) K pár chandlerovkám jsem se dostal v mládí, kdy jsem bezhlavě četl vše, k čemu jsem se přichomýtl. V rámci žánru, který jinak ale nemusím, se mi docela líbily hlavně kvůli břitkému jazyku vyprávěče. A to je právě to, co ve filmu chybí. Břitký jazyk vyprávěče. 2) Ostatní připomínky již výstižně shrnul Martensson35*. (15.06.2019)

Pan Augustine si pohrál s ksichtem té svojí kurvy zatraceně pěkně. Na to jen tak nezapomenu. Ale jinak bylo Loučení s Lennoxem docela slabota. Tahle adaptace měla vzniknout už tak o pětadvacet let dřív. Bylo by to úplně jiný, ale myslim si, že mnohem lepší. Tenhle Marlowe let sedmdesátých mi prostě nesedí. A co měl znamenat ten kníratý Arnold? (19.12.2007)

Total pleasure - precizní Altmanova režie, chytrá hudba, dobré dialogy, příjemní neokoukaní herci a óda na Schwarzeneggera v luxusně buzerantským výzoru. (07.05.2011)

Docela zajmavá povaha soukromýho detektiva, dobře mě vtáhnul do děje až jsem zapoměl, že jsem si to pouštěl kvůli Arnoldovi, protože jsem chtěl vidět jeho roli ve filmu. Celkem by mě zajmalo, jestli se tam chtěli svlíkat kvůli Arnímu, aby ukázal svoji nařachanost. (10.07.2011)

marlowska noir detektivka s vynikajucim (vecne mumlajucim) eliottom gouldom. altman sa viac ako na pribeh (ktory nikdy nehral prim ani v jeho inych filmoch) sustredi na vytvaranie atmosfery co mu ide na jednotku... (09.01.2021)

Hrozně zvláštní sedmdesátkový noir. Nejedná se o jeden z těch přímočaře "cool" neonoirů, které si občas pohrají s hranicemi žánru, ale zároveň totálně vtáhnou. Bezpochyby je to velmi inteligentní film. Zároveň je to nepříjemně Altmanovsky odtažitý a neuvěřitelně sedmdesátkově sedmdesátkový (takže velmi nesympatický). Obojí byl zřejmě záměr, ale já jsem se do filmu nemohl dostat, soustředit se. Po shlédnutí mi došlo, že problém byl spíš na mojí straně a jsem přesvědčen, že kdybych měl šanci film vidět na velkém plátně, tak budu naprosto nadšený. (24.08.2011)

Myslel jsem si, že pokud Robert Altman natočí detektivku, a přitom chandlerovku, bude to trochu jiné, než obvyklé, než čekané. Čekaná je pointa, která se rozplyne do ničeho; tady se to rozplizlo do podivných postav postav a činů ještě mnohem dřív. Protože si nepamatuji na jiné Marlowy od jiných režisérů (co je tu také na zapamatování), nemohu ani porovnat Marlowův such humor, který byl zde pro mne až příliš suchý. (04.02.2021)

Hráč,M.A.S.H.,a Dlouhé loučení-svatá trojice Altmanova podivuhodně precizního filmového světa.- Nic proti Gouldovu herectví,ale já mám v hlavě Marlowa jinak (snad jen Bogart se tomu trošku přiblížil v Hlubokém spánku,holt to tak Altman chtěl a ikonu Noiru si vytvořil po svém,no proč ne),jedině až na Gouldovo hláškování,který je nádherně přirozený a tak jak to má být- jen jakoby mimochodem....--Zasazení do let sedmdesátých vůbec nebyl špatný nápad,-atmosféra vynikající,pro mě osobně srovnatelné s Čínskou čtvrtí. Byť tady na csfd neuvěřitelně podhodnocený ,tak jako spousta jiných vynikajících filmů bez přívlastku Kasurvoucí mediálně profláklé dílko. (30.04.2009)

Nic moc detektivka s Fylom Marlowom, mne teda viacej sedia ciernobiekle detektivky s Marlowom. Elliott Gould /Hrac 1992/ tymto len zacinal a v strede vladne prilis velka nuda, nema to cim zaujat, hoci sa tu druhy krat objavil pan Ciernycernoch : 60 % (15.11.2016)

Schwarzeneggerův výkon je kouzelný, během dvaceti vteřin, co je ve filmu sice nemá jedinou větu, ale předvede opravdu bohatou škálu herecké bezradnosti, včetně pošilhávání do kamery :) (01.03.2011)

Do jiste miry se na mem hodnoceni podepsal spatny dabing. I tak me ovsem tahle kriminalka nicim nezaujala, Altmanovo filmove videni sveta me opet nechalo chladnym. Nejvetsi pozitivum vidim v krasne van Pallandt. (06.05.2019)

Hned ze začátku, já nejsem znalec Noirových filmů či jsem jich ani moc neviděl, z důvodu že mě prostě nikdy nenapadlo si takový žánr filmů pustit a nevěděl jsem co by mě na něm bavilo, ale po The Long Goodbye možná svůj pohled přehodnotím. Protože mi kupodivu tento film neskutečně sedl a to i přes to že zápletka jen tak plyne. Jak už tu někdo trefně poznamenal, tento film je líný a prostě tak nějak plyne a to ho nádherně vystihuje. Do toho to má místy příjemnou quirky atmosféru a příjemný humor. Ono tu atmosféru i vystihuje že všude ve filmu hraje různá variace na hlavní znělku filmu, což mě nepřestalo bavit po celý film. Jo a navíc se tu Schwarzneger svlíká a má blonďatý knírek !!! (19.09.2021)

Keď som sa pozrel na profil hlavného predstaviteľa a videl som toho brejlatého páprdu od dannyho parťákov, bol som popravde skeptický. Ale v konečnom dôsledku musím zhodnotiť, že to bol práve ON (a nie ani tak altmanova retro réžia, či Williamsova netradičná hudobná kompozícia), kto ma držal neustále nalepeného na obrazovke. Najmä za to môže fakt, že noirových hrdinov - tých "zásadných" - poznám doradu. Ale Gould mi konečne vychŕlil do xichtu antibogartovského hrdinu, mierne šibnutého, podstatne viac excentrického, hláškujúceho a úplne najviac nikotinového, na ktorého nie som vôbec zvyknutý. Takže aj napriek absurdnej "vyzliekacej" scény, za ktorú by mali niekoho zbičovať... Pod štyri to nevidím (a to asi najmä vďaka sympatickému a originálnemu harmonikovému fadeout-u. (16.03.2014)

Marlow prvních 20 minut filmu krmí kočku...dalších 20 minut vysvětluje policii že krmil kočku... Když nemrknete uvidíte Arnolda... (05.11.2019)

Drsná noir detektivka, se slušným scénářem. V sedmdesátých letech sice působí P.I. Marlowe jako pěst na oko, nicméně pokud to překousnete, čekají vás dvě hodiny drsných Marloweských cynických hlášek, strhující zápletka, rozmazlená kočka, která pozná svoje žrádlo a taky Arnold Schwarzenegger v trenýrkách. No a pak je tu taky hudební stránka filmu, která je jedním slovem uchvacující, protože se skládá pouze z jedné (slovy "jedné") skladby a tou je stopa "The Long Goodbye", která je použita absolutně všude - hraje v obchoďáku, hraje z autorádií, hrají ji na pohřbu, je to jako melodie zvonku. (29.09.2006)

Dobrý Altmanův noir, Marlowe sice působí v 70. letech poněkud neobvykle, ale dá se na to zvyknout a atmosféra té doby je precizní. Elliott Gould je dobrý, scénář také a hudba Johnna Williamse velmi dobrá. Film má velmi pomalé tempo a je to jedině dobře. Celkem tak za slabší 4*. Komentář napsán 3.2. ve 23:38 (2009). (06.04.2008)

Možná i ty *** jsou moc, ale nechám je tam s ohledem na dva handicapy: Viděl jsem bezprostředně po (opětovném) dočtení skvělé předlohy a s odbytými českými titulky, vlastně ani ne titulky, ale doslovným přepisem dabingu s nevyhnutelným zjednodušováním a významovými posuny, ba tu a tam i s vysloveným překladatelským přehmatem, měnícím záměrný lehký chaos originálu v nezáměrné dada. — Vykostění zápletky a psychologie postav by se mi přijímalo snáz, kdybych měl pocit, že jsem dostal adekvátní protihodnotu a ne jen zlomyslnou dekonstrukci žánru na mozaiku (stylových, zábavných, místy až kouzelných) scének, mezi kterými se za doprovodu stále stejné melodie ve stu a jednom prvotřídním aranžmá pasivně potácí vyprázdněná, vykleštěná, anachronická, usilovně si pod fousy hláškující slupka nic nechápajícího detektiva. Aneb, jak už se mi to u Altmana párkrát stalo – chytím se na základní koncept, připadá mi třeba i fajn, čekám, co z toho bude dál, a ono už nepřijde nic navíc, jen další desítky minut hezky natočeného téhož. (22.07.2019)