Moonage Daydream

Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´,  a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl. (25.03.2023)

Asi nejsilnější zážitek letošního MFFKV, film od kterého jsem neměl žádné očekávání a vlastně jsem se na projekci objevil skoro náhodou, ale ve chvíli kdy nás uvaděči u vstupu zastavili, abychom vydrželi, že se lehce protáhla zvuková zkouška, měl film mou plnou pozornost, což se nedá říct o půlce sálu, která v pokročilou večerní hodinu odpovídající možná tak Bowieho skutečnému vystoupení někde v Berlíně v roce 1978, spala se zlomenou hlavou o sedačku. Čas projekce však nutně nemusel být na škodu, jelikož se nejedná o žádný nudný životopisný dokument, ale o jakousi audiovizuální zkušenost fenoménu David Bowie jako takovou. Film je psychadelickou experimentální koláží sestávající ze série dobových rozhovorů, záznamů z koncertů, ale i citátů a intelektuálních referencí od buddhismu přes Nietzscheho k Burroughsovi, v neposlední řadě se v tomto barevném pelmelu objevuje i mnoho filmových odkazů (na Langa, Buňuela Bergmana, Felliniho a další), jež jakoby spíše pro sebe do něj ukryl režisér Brett Morgen. Filmaři nám tak zprostředkovávají naprosto jinou zkušenost filmu o umělci, která může být pro mnohé neuvěřitelnou nudou, ale pro fanoušky jednoho z největších popkulturních géniů 20. století, kteří jsou mladší generace a neměli to šestí zažít živé vystoupení, se jedná o naprosté hudební i duchovní orgie v nichž jejich srdce plesá blahem. Zajímavé že s touto přelomovou formou dokumentárního filmu se snímek objevuje na světových plátnech paralelně s Luhrmannovým Elvisem, jež je taktéž překvapivě perfektním (ne)biografickým filmem, který v rámci svého žánru na poli fikčního hraného filmu nemá obdoby. Se svou postmoderní pompézností jsou tak oba dva filmy skvělými originálními počiny a nádhernou poctou slavným hudebníkům. (11.07.2022)

Davida Bowieho považuji  za největšího zpěváka a hudební osobnost, co kdy chodila po našem vesmíru. On sám je pro mě obrovským vzorem a mám ho velice rád. Jeho hudba mě provází již několik let a jeho poslední album Blackstar je pro mě nepřekonatelným a nejlepším hudebním počinem 21. století. Ano, splnil jsem si divácký sen! Moonage Daydream - pro mě nejočekávanější film roku - byl přesně tím, co jsem chtěl vidět. Krásnou ódou na Ziggyho, Aladina a hlavně Davida samotného. Chápu, že LSD liquidní videa nemusí být pro všechny. Chápu, že každému nemusí sedět takováto forma vypravování, ale k Davidovi to prostě tak nějak patří. Vystihlo jej to tak, jaký on byl. Umělec s velkým U. Přesně takový film by si David přál. Byla to Vesmírná Odysea Davida Bowieho! (12.11.2022)

Audiovizuálně našlapaná koláž obrazů, klipů, filmů, koncertů podbarvuje (a obráceně – ji podbarvují) útržky z autentických Bowieho rozhovorů, myšlenek, „pravd“, pocitů třeba o (bi)sexualitě, spiritualismu, umění, vlivech, kreativních procesech, osamění, všestrannosti… Dohromady se měl nejspíš poskládat celistvý portrét geniální / komplikované osobnosti, mne však výsledek úplně nechytnul – asi bych uvítal příklon buď víc k faktografické biografii, nebo hudebnímu představení. (06.12.2023)

Kakofonické leporelo psychedelických výjevů občas kakofonického hudebníka, který se z obskurních klubů jakousi hrátkou osudu dostal na velká pódia. Dokument je odpovědi na otázku "jaké to je frčet na LSD?". Takovéto. Problém je, že pokud člověk není skalním fandou a je střízlivý, tak se to dá těžko vydržet. (07.02.2024)