Za mořem

Film, který zůstává někde v půlce cesty mei životopisným filmem a muzikálem, ale životopisná část bohužel není tak dobrá, jako třeba Walk the Line nebo Ray, muzikálová je hodně potlačená a dohromady to působí dost roztříštěným dojmem. Skvělé herecké výkony (samozřejmě v čele s Kevinem Spaceym, který sice na těch nějakých 25-30 let nevypadá ani náhodou, ale hraje prostě dobře a pohodově) ani krásná (nejen) swingová hudba flim jako celek do nadprůměru prostě vyšvihnout nedokázaly. (19.05.2009)

"Look what he did with the time he had. He didn't waste his time." V roce 2004 vznikly dva velmi podobné filmy. Kevin Kline ztvárnil skladatele Cola Portera v De-Lovely a Kevin Spacey se zas pokusil vrátit do života zpěváka Bobbyho Darina. Oba filmy mají krom swingově-biografického námětu i téměř totožnou kostru; oba jsou natočeny stylem, kdy hlavní hrdina (Cole / Bobby) dohlíží na vznik svého divadelního / filmového životopisu a sám jednotlivé scény komentuje. A se vší úctou ke Kevinu Spaceymu je nutno říct, že De-Lovely je v této podobě silnější, protože trojkombinaci "hudba, osudová žena, vážná nemoc" poskládalo dohromady stylem, kdy jednotlivé scény působí jako celistvý příběh a ne jako dramatické ztvárnění Darinova životopisu. Vím, že Kevin usiloval o natočení příběhu o Bobbym dlouho, a nevadí mi ani tak, že hrál hlavní roli v době, kdy byl o nějakých dvacet let starší než Darin v době svých počátků a o osm let starší, než když Darin zemřel. (Otázku věku ostatně velmi hezky reflektuje film samotný, když hned v úvodu jedna z postav na poznámku: "Není na tuto roli příliš starý?" odpovídá slovy: "Pro tu roli se narodil.") O Kevinově přezrálosti to zkrátka není, Kevin je pro tuto postavu skutečně i přes svůj věk jako stvořený. Vzhledově je mu poměrně podobný, umí napodobit Darinovo vystupování a narozdíl od potenciálního zástupu mladších, věkově vyhovujících herců vládne i výborným hlasem, který je místy od toho Darinova téměř k nerozeznání. Problém vidím spíše ve zmateném scénáři, který pod touhou zaznamenat všechny dáležité události Darinova života (nemoc v dětství, první hit, smrt matky) skáče od jedné události k druhé a působí jako nesourodý slepenec scén proložený nějakou tou hudební vsuvkou. Stejně tak Spaceyho lehce inovativní režie na mě působila v některým momentech velmi sympaticky, většinou je ale na takovém zvláštním pomezí mezi lehkým amatérismem a uměleckou kreativitou, že jsem jí na chuť nepřišla. Pro tedy ty čtyři hvězdy? Možná prostě jen proto, že Bobbyho Darina mám celkem ráda. Že Kevin Spacey umí velmi dobře zpívat. (Doporučuju jeho duety s Deanem Martinem z alba Forever Cool.) Že si i přes mnoho výtek tento film časem jistě ještě několikrát pustím. Že dětský a dospělý Darin mají při svém tanečním závěru skvělou chemii. Že tenhle film, podobně jako De-Lovely, přinesl po baladickém konci ještě trochu toho nadšení, protože hudba přece s odchodem člověka neumírá. A hlavně že jsem si po závěrečných titulcích bez přemýšlení zapnula iTunes a pustila Bobbyho Darina. O což šlo v konečném důsledku Kevinu Spaceymu nejspíš více než o chválu kritiky a Oscarové nominace. (10.08.2011)

Ackoliv do zanru neprinasi absolutne nic noveho, i pres snahu tvurcu film ozivit napadem s malym Darinem a podobne, stejne se porad jedna o hodne dobre zvladnutej zivotopisnej film. Navic nejede podle klasicky sablony - nula, na vrcholu, drogy, navrat, coz je dalsi plus. Problem je, ze o nejakym Bobby Darinovi jsem v zivote neslysel, nicmene pisnicky to byly docela chytlavy. No a tim se dostavam k hlavnimu plus filmu, Kevin Spacey. Nejenze hraje naprosto dokonale, ale jesli se nepletu, tak i zpival a zazpival to rovnez paradne. Jedinej problem je, ze na 25 nebo kolik let fakt nevypada, nicmene kdyz uz pak hraje starsiho, s knirkem a pleskou, tak je stoprocentne presvedcivej. A navic se Darina tvurci nesnazili nejak vylepsovat, takze je to takovej nervak, misty docela slusne protivnej, ale misty naopak pohodar. Trosku by prospelo zkratit zaver, lehce protahovanej a dve hodinky jsou moc, ale jinak to je v pohode film. (18.08.2008)

Bobby Darin. Narazil jsem na něj před x lety, když jsem hledal autora té úžasné písně hrající při prvním setkání Toppera a Ramady ve Žhavých výstřelech. Dream Lover od Bobbyho Darina. Odhalil jsem tak další věc k poslechu. Jeden z mála, který se vyhnul drogám, alkoholu a dalším pravidelným neřestem, když nepočítáme vdavky s osmnáctkou. Kevin Spacey, sám velký fanoušek, dostal práva, zprodukoval a zrežíroval. Dokonce i objel pár klubů, kde zpíval. A že mu to jde! Ztvárnění se mu povedlo opravdu dobře. Tančí a zpívá (totožný hlas) nad očekávání. Škoda, že film samotný je takový zvláštně poskládaný. Hlavně ze začátku, kdy se mísí realita a představy. Celý film pak není tolik životopisný (často se liší od skutečnosti, něco je vynecháno) spíše jako pocta a jeho znovupředstavení divákům. -"You can never go wrong with the truth." (27.05.2009)

Potřásl jsem si rukou s Elvisem, Sinatrou i Láďou Kerndlem a tak jsem pochopitelně rozladěn z toho, že mi nějak unikl Bobby Darin. Takže děkuji Kevinovi Spaceymu za to, že mi ho znovu oživil, báječně ho zahrál, zazpíval i zatančil a ještě mu přitom skvěle kryli záda Goodman s Hoskinsem. Od včerejšího večera si stále pobrukuji „Simple Song Of Freedom" a tak nabízím porovnání, jak se s tímto songem poprali Spacey http://www.youtube.com/watch?v=9pYwEKww5qw a Darin http://www.youtube.com/watch?v=sA3Cc5-Tqfw&feature=fvwrel. (17.07.2012)