Hanebný pancharti

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

Pro Tarantinův filmařský styl mám slabost, stejně jako pro jeho leckdy dlouhé, ale vždy úderné (a hlavně vtipné) dialogy. Tradičně nadupaný scénář, skvělý výběr hudby i herců - geniální Christoph Waltz a skvělí Michael Fassbender i Til Schweiger (škoda že nedostali více prostoru). Tarantino nám zkrátka naservíroval další zábavnou filmovou jízdu a to, že je tu jeho rukopis znát takřka v každé scéně, není vůbec na škodu, i když je mi jasné, že výtky ve stylu "už se opakuje", bude mít každý druhý divák. Ale komu by to vadilo, když se u Panchartů člověk královsky pobaví. (17.08.2009)

Moje nejoblíbenější Tatantinovka. Úžasně trojjazyčně konverzační, fantaskně historická, nadpozemsky dobře obsazená (ach ten Pitt 💕), s přesnou dávkou explicitního násilí, hlášek a humoru. Židovská pomsta náckům, jak s ní mohl přijít jedině Quentin... Dechberoucí lekce v bastardím dějepisu. (13.01.2013)

Problémem Hanebných panchartů je pověst, která film předchází. Čímž neříkám, že jsem se nabavil, naopak! Ale když očekáváte bombu, je každé hluché místečko tím víc znát. U Hanebných panchartů je to délka. Neškodilo by film trošičku prosříhat. Některé scény jsou zbytečně dlouhé. Jinak je ovšem třeba vyzdvihnout "tarantinovštinu", jeho typický produkt. Spousta geniálních brutálních (a velmi realistických) scén, které pobavily všechny fajnšmekry (a řekl bych že jsou to právě tyto scény, které bodují zejména u těch mladších kluků). Příběh vcelku propracovaný, skvělý soundtrack a výtečné herecké výkony. Někoho vyzdvihovat je těžké, ale Christoph Waltz jako esesák Landa mne ohromil. Ale i třeba "menší" rolička Adolfa Hitlera byla uchopena naprosto nenapodobitelně. Suma sumárum: moc jsem se bavil, ale lepší než Pulp Fiction, to fakt ne ... (04.10.2009)

Výborně obsazené, krásně natočené a plné skvělých dialogových scén (Christopher Waltz na hrad), přesto zdaleka ne pro každého. Mainstreamový divák si bude asi těžko užívat narážky na Davida O. Selznicka a kinematografii obecně, a především se bude divit, co se mu to snažily prodat trailery, protože Hanebný pancharti rozhodně nejsou našlapanou akční jízdou, jakou slibují (o nějakém "válečném filmu" se nedá mluvit). Jsou ukecaní až na půdu (do sklepa...), občas se desítky vteřin jen opájejí krásou Mélanie Laurent (božský objev!) a Tarantino si v nich (opět) vydatně hraje na svého oblíbeného Leoneho. Určujícím faktorem při sledování tedy je, jestli vám tyhle věci vyhovují, nebo vás zaručeně uspí a naštvou, jelikož to je v jádru ten starý do sebe zahleděný Quentin, který si dělá co chce, protože prostě může. Tentokrát si jen vzal na paškál druhou světovou, zatáhl do ní bandu dobře vykreslených postav v čele s neustále hláškujícím Pittem a přihodil ultimátní hudební směsku, přičemž to mě osobně přišlo zatraceně vtipné a klidně si to dám znova. Jediná škoda totiž je, že zná člověk dopředu většinu děje, a tudíž trochu netrpělivě vyhlíží, za kterým rohem se uhne do neznáma. A takových odboček je sakra málo, teď už ale naštěstí budu moct přejít do vychutnávacího módu. P.S. "Cameo" Samuela L. Jacksona je vážně jen pro ty nejpozornější. (17.08.2009)