Vanilkové nebe

Ze začátku to vypadá jako vcelku normální film, ale pak se to celý zamotá a film se začne odehrávat mezi realitou a snem, režisér Crowe asi chtěl aby se do toho divák co nejvíc zamotal což se docela povedlo a nakonec chtěl udělat šokující závěr ve kterým se všechno vysvětlí, a to se povedlo, ale nebyl rozhodně tak šokující jak zřejmě Crowe chtěl.Co se týče hereckýho zastoupení, tak hlavní postavu Davida Aamese zahrál Tom Cruise výborně, svým výkonem film ještě o kousek pozvedl, ale rozhodně se jsem ho už viděl v lepší formě. (28.10.2005)

Vanilkové Nebe je film plný překvapení. Na někoho toho bude až příliš. Já to vidím asi následovně - okamžiky, kde si říkáte, že tohle pan scénárista už přestřelil, přebijí skvělé herecké výkony. Ty tady totiž přebijí naprosto všechno, možná až na hudbu. Všechny hlavní role byly zvárněny naprosto brilantně, jiskření mezi krásnou Penélope a (možná výborným hercem, ale v civilu nebezpečným magorem) Cruisem je úžasné, jako by se skutečně právě setkali dva lidé a přeskočila jiskra. A okolo téhle krásy se roztáčí rej nevídané pestrosti a síly. Bravo, tlesk, tlesk. (17.09.2006)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat se zdejším patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tu hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)

Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet a je fakt, že u Vanilkového nebe jsem přibližně od druhé třetiny žhavil dráty jak se dalo, abych konečně přišel na to, o co to tu vlastně zatraceně jde. Nicméně všeho moc škodí a Crowe nakládá na diváka tolik různých možných interpretací a čtení, až se z chutně vypadajícího mixu postupně stává guláš, ve kterém člověk vedle hovězího a kynutých knedlíků vidí plavat tu lžičku pudinku a támhle jablečné pyré. V jednotlivostech působivé (ať co se týče některých sekvencí – ta na diskotéce s Cruisovou dvojí tváří nemá chybu – až po vizuální zpracování, herce a dokonalý soundtrack), celkově však rozporuplné. Následuje výčet možných interpretací, od těch nejvíce relevantních (první navrhují sami filmaři), až po ty více fantaskní – 1) Cruise skoro zemřel a byl kryogenicky ošetřen po nehodě, kterou spáchala jeho šílená ex-přítelkyně, 2) Cruise zemřel a je v jakémsi limbu, čekající na vpuštění do posmrtného života (skutečně divné věci se totiž začnou dít až po dost ošklivé nehodě – tomu by odpovídal i důraz na odpovědnost a morální rozhodnutí, které se ve snímku stále cyklicky vracejí), 3) Cruisovi se něco zdá a to od začátku do konce (když se dobře díváte, uvědomíte si, že všechny postavy dříve nebo později říkají stejné repliky, dokonce si mezi s sebou prohazují oblečení a berou tím na sebe podobu jiných postav – vysvětlení je jednoduché – vše je jen Cruisovo podvědomí – on je jediným aktérem v různých podobách vlastního světa a nikdo jiný než on tam vlastně není), 4) Cruise je účastníkem reality-show budoucnosti, virtuální reality, která ho zbavila identity (viz. jeden z posledních pohledů do kamery a replika inženýra o tom, že „vaši pozorovatelé čekají, jak se rozhodnete“), 5) Cruise je ve skutečnosti znamínkem na poprsí Penélope Cruz, etc. (01.10.2017)

Nevím, jestli je to tím, že jsem neviděl originál anebo je to mou slabostí pro Cameron, Penélope a Toma. Nicméně tenhle film mi přišel více než geniální. Zpočátku to vše vypadá jasně, ale pak se to hromadí, scéna za scénou, otázka za otázkou a já si nejednou v hlavě pokládal otázku "Co je sen a co realita?" Ale co je nejdůležitější, ani na chvíli jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a prožíval jsem to společně s nimi. Je neskutečné, jak se mou Vanilkové nebe zamávalo. Tohle se mi stalo naposledy… už si ani nepamatuju kdy. Nevidím žádné negativa a naopak nemůžu než vynachválit tento snímek. Dvě věci jsou už teď jasné. 1: Určitě si v co nejkratší době seženu originál. 2: Pokud i při druhém zhlédnutí budu mít stejný pocit, jako teď, jde Vanilkové nebe do mé filmové TOPky! Už teď tam má více jak z poloviny nakročeno. (12.07.2010)