Bláznivá černá krimi komedie, zvláštní pojetí detektivky. Zfilmování známé divadelní hry Clue, která obsahuje všechny tři konce - v divadlech se totiž hrála tak, že končila jedním ze tří konců. Skupina lidí přichází na pozvání do luxusní rezidence. Brzy se ukáže, že každý z nich se v minulostiněčím provinil. Hostitel - jemuž v minulosti ublížili jim namísto příjemného večera přichystal noc hrůzných překvapení.(oficiální text distributora)
Morbidně zábavný film na motivy světoznámé deskové hry Clue. Po obdržení pozvánek dorazí šest hostů do luxusního sídla na kopci. Každý z nich dostane smrtící zbraň, což má za následek šest vražd. Nyní je na komorníku Wadsworthovi, aby vyřešil záhadu kolem toho, který z hostů má zločiny na svědomí. Je to plukovník Mustard, který se nachází v pracovně s pistolí v ruce? Nebo slečna Scarlet v kulečníkové místnosti s oprátkou? Či snad samotný Wadsworth? Poznejte všechny nechvalně známé podezřelé a prokoukněte jejich špinavou hru. Jejich podlé činy si zamilujete, až se na vás začne valit hromada mrtvých těl i legrace.(Cinemax)
Šest lidí je pozváno do tajemného domu nejen na večeři, ale i z jiného důvodu. Když každý z nich přijde, setká se nejdříve s komorníkem Wadsworthem. Během večeře se setkají i se svým hostitelem panem Boddym. Ten jim řekne, že přišli proto, aby se každý dozvěděl něco o ostatních. Vypadá to, že každý z nich měl v minulosti s panem Boddym co do činění. Pan Boddy dá každému dárek: svícen, lano, rouru, francouzský klíč, revolver a nůž. Poté zhasne, a když se znovu rozsvítí, je pan Boddy mrtvý. Každý z nich měl k vraždě dobrý důvod, navíc měl každý z nich v době vraždy v ruce onen dárek, kterým by mohl pana Boddyho lehce zabít. Vrahem je někdo z nich, ale kdo? A co když nezůstane jen u jedné mrtvoly?(dopita)
Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost.(24.12.2016)
Tematicky podobnou klasiku v podobě "Vraždy na večeři" (1976) to sice nepřekoná (už kvůli skvělému hereckému obsazení a slavným detektivům), nicméně zábavy si přátelé detektivního žánru užijí i tak vrchovatě. Opět zde máme husí kůži nahánějící venkovské sídlo a opět pestrou směsici postav, každá má své tajemství, všechny něco jistým způsobem spojuje a nikdo si nemůže být jistý kdo z nich je vrah. Ztvárnění postav bylo výborné a napětí mne neopustilo až do konce (ehm vlastně konců). Musím pochválit též český dabing.(1.8.2016)
Staré tajemné sídlo, zuřící bouře, sezvaní hosté a vrah kráčející tajnými chodbami. A zatímco se hosté dozvídají, proč byli pozváni, objeví se první mrtvola. A pak druhá a další a v jisté chvíli to vypadá jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku, následně jako Fantom Morrisvillu a pak všechny ty staré báječné německé wallaceovky. Závěr už má jen krůček k bláznivým groteskám kombinovaným s Cimrmanem. Mně vůbec nevadila podobnost s Vraždou na večeři. A velmi mě potěšil T.Curry, který vskutku exceloval! Škoda, že jsem si ho nemohl poslechnout v originále, ale český dabing byl skvělý, což se vyvažuje. Já bych udělal asi příběh strašidelnější, ale zas jsem se bavil...(1.11.2015)
Ani ne tak brutálně vtipné, jako spíše zajímavé. Pokud se pokusíte hádat vraha, tak se díky třem koncům téměř nelze splést. Film má úžasně rychlé tempo a přiměřenou stopáž. Lidé jsou pouhými figurkami a dialogy jsou vytáhnuty z nějaké sbírky vtipů podprůměrné úrovně. Hrozně strukura filmu a chování postav připomíná divadelní představení. 3* sem každopádně patří.(17.3.2013)
Detektivní záhady s příměsí komedie skrývají ohromný potenciál k neskutečně zábavnému zážitku, ale také se jedná o veliký risk, který bohužel tvůrcům Stopy nevyšel. Ačkoliv se jedná o komediální dílo, humor je poměrně rídký a líný a ve spoustě momentech jakoby se humor vytratil úplně a v tom málu se bohužel nenachází příliš povedených vtipů, což je vzhledem k žánrovému zařazení smrtící a bohužel humornou složku nijak nezachraňuje detektivní strana projektu, která působí hrozně náhodně a při prozrazení rozuzlení nedává vzhledem k předchozímu průběhu příliš smysl a vysvětlení případu je velmi chabé a spíše budí dojem, jako by předchozí dění a konec vznikly nezávisle na sobě bez nějakého rozumného propojení. Je mi jasné, že se jedná o rádoby ulítlou komedii, ale při prezentování řešení je znát, že tvůrci chtějí šokovat diváky a povznést zážitek na vyšší úroveň, což se rozhodně nepodařilo. Pokud vás tento žánr zajímá, pusťte si raději mnohonásobně povedenější Vraždu na večeři z roku 1976.(3.3.2018)
-
Když byl film uveden do kin, každé kino dostalo jedno ze tří možných zakončení.
(Trajektt)
-
Kellye Nakahara v tomto filmu debutovala.
(Pumiiix)
-
Scénář k filmu byl inspirován deskovou stolní hrou „Cluedo“, v níž se hráči rozdělení na vrahy a vyšetřovatele snaží zamést stopy, případně vyřešit vraždu.
(playboxguest)
Alfréda
Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost.(24.12.2016)
papyrosaurus
Tematicky podobnou klasiku v podobě "Vraždy na večeři" (1976) to sice nepřekoná (už kvůli skvělému hereckému obsazení a slavným detektivům), nicméně zábavy si přátelé detektivního žánru užijí i tak vrchovatě. Opět zde máme husí kůži nahánějící venkovské sídlo a opět pestrou směsici postav, každá má své tajemství, všechny něco jistým způsobem spojuje a nikdo si nemůže být jistý kdo z nich je vrah. Ztvárnění postav bylo výborné a napětí mne neopustilo až do konce (ehm vlastně konců). Musím pochválit též český dabing.(1.8.2016)
darkrobyk
Staré tajemné sídlo, zuřící bouře, sezvaní hosté a vrah kráčející tajnými chodbami. A zatímco se hosté dozvídají, proč byli pozváni, objeví se první mrtvola. A pak druhá a další a v jisté chvíli to vypadá jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku, následně jako Fantom Morrisvillu a pak všechny ty staré báječné německé wallaceovky. Závěr už má jen krůček k bláznivým groteskám kombinovaným s Cimrmanem. Mně vůbec nevadila podobnost s Vraždou na večeři. A velmi mě potěšil T.Curry, který vskutku exceloval! Škoda, že jsem si ho nemohl poslechnout v originále, ale český dabing byl skvělý, což se vyvažuje. Já bych udělal asi příběh strašidelnější, ale zas jsem se bavil...(1.11.2015)
Frajer42
Ani ne tak brutálně vtipné, jako spíše zajímavé. Pokud se pokusíte hádat vraha, tak se díky třem koncům téměř nelze splést. Film má úžasně rychlé tempo a přiměřenou stopáž. Lidé jsou pouhými figurkami a dialogy jsou vytáhnuty z nějaké sbírky vtipů podprůměrné úrovně. Hrozně strukura filmu a chování postav připomíná divadelní představení. 3* sem každopádně patří.(17.3.2013)
P1tr
Detektivní záhady s příměsí komedie skrývají ohromný potenciál k neskutečně zábavnému zážitku, ale také se jedná o veliký risk, který bohužel tvůrcům Stopy nevyšel. Ačkoliv se jedná o komediální dílo, humor je poměrně rídký a líný a ve spoustě momentech jakoby se humor vytratil úplně a v tom málu se bohužel nenachází příliš povedených vtipů, což je vzhledem k žánrovému zařazení smrtící a bohužel humornou složku nijak nezachraňuje detektivní strana projektu, která působí hrozně náhodně a při prozrazení rozuzlení nedává vzhledem k předchozímu průběhu příliš smysl a vysvětlení případu je velmi chabé a spíše budí dojem, jako by předchozí dění a konec vznikly nezávisle na sobě bez nějakého rozumného propojení. Je mi jasné, že se jedná o rádoby ulítlou komedii, ale při prezentování řešení je znát, že tvůrci chtějí šokovat diváky a povznést zážitek na vyšší úroveň, což se rozhodně nepodařilo. Pokud vás tento žánr zajímá, pusťte si raději mnohonásobně povedenější Vraždu na večeři z roku 1976.(3.3.2018)