Maigret

Na Montmartru řádí sériový vrah a Jules Maigret má špatné svědomí. Nalíčená past málem skončí další tragédií, důkazy pro posun v případu mu zajišťují pracovití parťáci a cpaní tabáku do dýmky věnuje více času než vyšetřování. Není se co divit, že jeho zásluha na dopadení vraha/vrahů tkví nakonec jen v tom, že podezřelé vydeptá gestapáckými metodami k doznání.. Otázka, jak si s rolí Atkinson poradí, byla už od začátku bezpředmětná. Jeho stoický výraz hraničící z blazeovaností by nerozhodila ani přítomnost nových kolegů Baldricka a Percyho.. (04.01.2017)

Maigret oproti kladení pasti projevil několik náznaků emocí (smích, hněv) a dokonce se pokusil i o vtip, šprýmař jeden, ale Atkinson tu uzdu ku prospěchu věci ne a ne povolit. Moc mi tam nesedla moderní „sherlockovská“ hudba a Paříž 50.let až příliš vypadala jak současná Budapešť, nicméně jako televizní detektivka britské provenience určitě konkurenceschopné. Českým dabingem navíc vznikl zajímavý paradox, že ze členů československého gangu udělali Rusy, aby při tlumočení proti sobě nestála na obou stranách čeština a zároveň došlo k dostatečnému odlišení východní a západní kultury. Souhlasím, však východ jak východ, barbar jak barbar.. (11.01.2017)

Škoda, že v té vyšetřovatelsko-filmařské rutině nepřišlo více takových scén, jako když se v kupé vlaku objeví dým z Maigretovy dýmky a pachatel pochopí situaci.. Atkinson své pojetí pařížského detektiva z Nábřeží Zlatníků (zádumčivý stroj na řešení mordů, jehož brvy se zarputile brání pohybu) dovedl téměř k dokonalosti. Zajímavé, když ještě nedávno v jisté roli tvrdil, že Francouze nenávidí a ptal se, jestli všichni ti muži padli u Agincourtu zbytečně a jestli chlap, co upálil Johanku z Arku, jen promarnil dobré zápalky.. (22.01.2018)