Středomořská horečka

Po Suleimanově počinu Čas, který zbývá jde o již druhý palestinský film, který jsem za poslední dobou viděl (resp. přesněji film natáčený palestinským tvůrcem přímo v jeho rodné zemi, byť v zahraniční koprodukci), a mohu říct, že jde o skutečně velmi zajímavou tvorbu a opět i nečekaně vtipnou záležitost. Na rozdíl od autora obsahu z Cinemaxu nedokážu posoudit, nakolik příběh o vzniku a nečekaném průběhu přátelství dvou mužů vystihuje palestinskou společnost, ale co do napínavého příběhu, humoru, postav i herců si mě ten film prostě získal. Kombinace komedie a dramatu se paní režisérce v Středomořské horečce vydařila na úrovni, kdy jedno s druhým se po celou dobu funkčně doplňuje, hodně smutné téma chronické deprese se sklony k sebevraždě se jí daří i díky oběma skvělým hercům v postavách dvou vzájemných sousedů zpracovávat s nebývalým nadhledem a vtipem. Pár scén bez dialogů se mi možná občas vidělo utahaných a ten závěrečný pesimistický zvrat ve stylu současného Mockyho mě dost naštval... Ale ten nakonec dokážu vzít na milost, když se ukázalo, že jím film nekončí a následná pointa, která přichází s příchodem nové postavy na závěr, dává možnost cyklickému vnímání ústřední zápletky a vyvrcholení... před dějem vyprávěném ve filmu i po něm... a páni, z tohoto pohledu už jde o zapeklitě nekompromisní černý humor, že se stejně, byť tiše, hořce a spíše uvnitř, musím smát... [85%] [Art Film Fest 2023, Košice] (20.06.2023)

Druhý film izraelskej režisérky Maha Haj zachytáva netradičné „priateľstvo“ medzi „hobby“ spisovateľom, zápasiaci so silnou depkou, a medzi jeho novým susedom, ktorý sa pohybuje na „temnej strane“. Z daného príbehu by sa dalo vyťažiť omnoho viac, keby dialógy boli trochu pružnejší, podobne ako tempo filmu. Záver síce trochu prekvapí, ale nezanechá to za sebou také stopy, ktoré by divák očakával. Osobné hodnotenie: 68% (**) (11.07.2023)

Spočiatku som od toho očakával akúsi sociálnu drámu o palestínskej bezmocnosti v rámci štátu Izrael. No film nabral čoskoro úplne iné kontúry a ciele. Pôsobilo to dosť výrazným existencionalistickým dojmom, hlavne v poslednej tretine filmu. Nič proti, ale tá Walídova nihilistická posadnutosť mi časom išla celkom na nervy, a nechápem, na čo to celé bolo vlastne dobré. Záver bol dosť drastický, ale o to viac prekvapivý. Celý film by sa dal skutočne vystihnúť tým Čechovovým citátom: "Aký krásny deň! Nemôžem si vybrať, či si mám dať radšej čaj, alebo sa obesiť." (19.07.2023)

Dvaja muži v strednom veku, z ktorých sa po prvotnom škrípaní stanú priatelia. Téma depresie u mužov, ktorá je v bežnom rozhovore i vo filmoch nesmierne vzáca. Je to podávané s primeranou dávkou humoru, ktorá ťažkú atmosféru odľahčuje bez toho, aby z filmu robila priblbú komédiu alebo celú tému zľahčovala. Po skončení filmu vám predsa len ostane na jazyku trpko-sladká chuť a ja s odstupom pridávam aj poslednú hviezdičku, pretože sa k tomuto filmu často vraciam v myšlienkach. Ono je to vlastne prosté: Just bros being bros while fighting (and losing to) depression. Prosté, no v konečnom dôsledku nesmierne silné. Viac takýchto filmov, prosím! (Art Film Fest Košice) (24.06.2023)

Co dělat se životem, když se v něm člověk necítí dobře, nedává mu smysl a jen se snaží fungovat ze dne na den? Skončit to se jeví jako vhodné řešení, jenže jak to udělat, když k sebevraždě člověk nemá odvahu? Třeba pomůže soused! Tato velmi černá komedie, či možná spíše drama s lehce komediálními prvky ubíhá velmi příjemným tempem a příjemně mě překvapilo, že divák si vlastně za celou dobu nedokáže k hlavnímu hrdinovi vybudovat přílišné sympatie, což je pro celkové vnímání děje asi hodně důležité. Jedná se o film, který ví, co chce říct, který nenudí, a který dokáže ve svém vývoji překvapovat. To, že jsem nedokázal dopředu odhadovat děj je totiž něco, co na filmech dokážu ocenit, a zde se to povedlo. Režijně skvělé, herecky bezchybné, za mě téměř dokonalé. Jen chvílemi trochu zdlouhavé, ale to je jen malá vada na kráse tohoto filmu. [29. Art Film Fest Košice] (21.06.2023)