Režie:
Jan BoněkObsahy(1)
Teprve v roce 1990 byl odtajněn archiv E. Beneše, a tak mohl vzniknout rozsáhlý dokument, který nás seznamuje s do té doby neznámými fakty ze života druhého československého prezidenta a dobou, ve které žil. Dvoudílný dokumentární film je pronikavým svědectvím o politické dráze výjimečného muže, na kterého vrhají příliš dlouhý stín bouřlivé dějiny minulého století. V první epizodě se před námi díky soukromému archivu československého prezidenta rozvine první etapa jeho působení na politické scéně. Sotva třicetiletý muž se ve víru první světové války stal společně s T. G. Masarykem a R. Štefánikem respektovanou autoritou nově formovaného státu, na jehož vzniku měl významné zásluhy. Téměř dvacet let působil jako ministr zahraničních věcí a dařilo se mu prosazovat na mezinárodních jednáních v roli představitele jednoho z vítězných národů. Jeho plány s upevněním fragmentovaného a oslabeného středoevropského prostoru ve jménu demokratických hodnot se však kvůli stále napjaté mezinárodní situaci nedařilo uspokojivě naplňovat. Velký úspěch se založením spojeneckého paktu, tzv. Malé dohody, měl bohužel krátké trvání. Hospodářská krize, která Evropu plně postihla na počátku 30. let, obrátila veškeré tyto snahy v prach a Československo se brzy stalo jediným přežívajícím ostrovem skutečné demokracie v regionu. Navenek vstřícné útočiště pro uprchlíky před autoritativními režimy se paradoxně stalo rozbuškou nového konfliktu kvůli krizi v Sudetech. V období, kdy se nad budoucností republiky povážlivě stahují mračna, je E. Beneš s naprostou převahou hlasů zvolen do čela státu a krátce nato umírá prezident T. G. Masaryk. Beneše čeká nesmírně obtížné období bez podpory západních mocností, které se pro budoucí historiky stalo doslova studnicí podnětů pro neustávající diskuze. Jedno je však jisté – právě tehdy se začíná první dějství tragédie politika, které nevyhnutelně směřuje k hořkému konci.
2. epizoda: Symbolickým předělem na konci minulého dílu byla smrt T. G. Masaryka a Benešovy začátky ve funkci prezidenta. Ty byly poznamenány soumrakem demokracie ve střední Evropě a přímou hrozbou zániku samostatnosti Československa. Zájem západních mocností za každou cenu zachovat v Evropě mír vedl nejprve k vynucenému odstoupení pohraničí a v březnu 1939 ke konečnému obsazení okleštěné republiky říšskou armádou. V tu dobu byl již Beneš v londýnském exilu, kam se uchýlil po své abdikaci na podzim předchozího roku. Prohru danou spíše okolnostmi, než jeho slabostí, přijmout nehodlal a usilovně navázal na diplomatické tažení, s nímž slavil tak velké úspěchy během první světové války. Skutečně se mu podařilo navázat opět rozhovory jak s předními spojeneckými mocnostmi, tak se Stalinem, k němuž choval zvláštní obdiv. Reálně neexistující Československo se stalo silou Spojenců, se kterou se počítalo při poválečném uspořádání. Beneš se vrátil do vlasti jako vítěz, už při košických jednáních v roce 1945 však začalo jeho neporozumění s nově ustanovenou vládou ovládanou komunisty. Rozhodl se využít všechny zesílené pravomoci prezidenta a znovunabytou autoritu, aby oslabil pozici této strany ve státě. Bohužel, přecenil své síly a nepřítele. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval, přesto se znovu ucházel o post prezidenta a v čele země setrval. Neabdikoval ani při únorových událostech roku 1948, a pro nové diktátory tak byl vhodnou záminkou pro postupné utužování režimu. Přesto nakonec nepodlehl a odmítl podepsat nedemokratickou ústavu – po protestní abdikaci se Beneš stahuje do pozadí a v září 1948 umírá. Završila se tak tragédie politika, který za všech okolností bojoval prostředky, jakých byl schopen. Jeho hlavní slabostí bylo, že neodhadl, kdy je pravý čas odejít a předat boj o demokracii těm, kteří k němu měli dostatek sil.
(Česká televize)
