The Bridge
Režie:
Bobby GarabedianScénář:
William ZabkaHudba:
John DebneyHrají:
Linda Rybová, Vladimír Javorský, Ladislav Ondřej, Ester Geislerová, Klára Issová, Helena HoudováObsahy(1)
Krátký film o několika lidských příbězích. Zdánlivě odloučené příběhy a s nimi lidé navzájem si cizí postupně utvářejí celek velmi odvážně vyjádřené otázky subjektivního zla (tj., jestli je správné, že se nám osobně stává něco špatného a jestli je možné, aby toto špatné někomu pomohlo...). Centrální je dilema otce, pracujícího na zvedacím mostu, jestli má obětovat vlastního syna nebo nechat zemřít lidi ve vlaku... (FandaKam)
(více)Recenze (63)
Oscar 1 nominace: Krátký film ()
Ke zhlédnutí ZDE. ()
Moc hezké obrázky umí točit ten pan režisér. Silné, dojímavé, ovšem dost nejednoznačné. Scéna na mostě je výtečná, Javorský v ní herecky exceluje, ovšem té nijakosti a vaty okolo je škoda. ()
Při narození by nám měli říct, že si máme vážit času. Do háje s číslama, který nám napíšou na břicha, napište tam: každá vteřina se počítá! Fascinují mě ty lidský osudy. Vezmu otce a syna, uzmu život, vteřinu a myšlenky nechám vygradovat. Teda tentokráte jenom v divákovo mysli. Za 29 minut se dá uskutečnit hodně věcí: pověsit prádlo, ostřihat strom, vypít pár prcků. Tohle všechno se dá zvládnout, ale je to bez emocí. Tenhle český filmeček pro mě znamená hodně. Nikoli ve smyslu, že co je český, to je hezký, ale že posunul mě, diváka nerváka, zase někam jinam. A to jsem si myslel, že jsem probádal většinu koutů kinematografie. Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat! ()
I stříbrná mince se v příliš velké kapse ztratí. Stopáž Mostu je hrubě přestřelená. Dilema titulní postavy je velice kruté, ale opravdu intenzivní by bylo zhruba v desetiminutovém filmu (případně obestřeno nějakým tím příběhem). Vaty v podobě záběrů na cestující vlaku nebo anglicky hovořící osoby (?) je příliš a zcela jasná mi není ani forma - staré uličky Prahy doplňuje moderní elektronika v tramvajích, aby záhy nastoupila parní lokomotiva a ke všemu hraje francouzská hudba. Unikla mi nějaká symbolika, či jde pouze o autorovo zalíbení v několika nesourodých prvcích? Linka s feťačkou je možná hezká, ale poněkud podbízivá. Největším kladem jsou nakonec herecké výkony představitelů otce a syna... ()
Solidní kratkometrážní film s velmi povedenou scénou na mostě. Podruhé bych si to ale nepustil. ()
Tolik nešvarů filmových v půlhodince, až se mi podlomila kolena. Ble. ()
Alegorie přetížená významy. Trochu mi připomněla baptistické komiksy, které vídám v nemocnici a v nichž je křesťanská zvěst zhuštěna do několika obrázků a bublin. Věřím, že pro leckoho může být tento snímek "life-changing", jak tvrdí přebal DVD, ale mně poněkud překážela divná stylizace: americký film s (dobrými) českými herci se chce tvářit východoevropsky ošuměle - a tak tu vedle současných tramvají jezdí parní lokomotivy a na ulicích se prodávají květiny z předpotopních žebřiňáků. Nezvládnutá je práce s časem - především v klíčové scéně, kde se všechno zpomaluje a zrychluje vysloveně na efekt a fyzikální zákony trpí. A co se týče dívčiny závěrečné konverze - ani při druhém zhlédnutí jsem nepochopil, kde vzala klíč k tomu, co se vlastně stalo. Snímek příliš usilovně pomrkává na křesťanského diváka, který si významy pospojuje. Chce vyprávět jinotajem o lásce Boha Otca a o oběti jeho Syna, ale činí to - jak se u alegorií žel často stává - příliš okatě a chtěně, takže původní příběh o "mosťákovi" a jeho synáčkovi, chápaný nealegoricky, už nedokáže stát na vlastních nohou. Často se setkám s umělecky sice hodnotným filmem, leč zpotvořeným po duchovní stránce. Tady tomu bylo naopak. Čekal jsem příliš a byl zklamán. ()
Jednoznačné poselství o ceně lidského života podané s poetickou nejednoznačností všeho ostatního ..od záměrných anachronismů až po vlastně pouze symboličnost vedlejších postav. Tu páku bych ale nestiskl... ()
Rozumím tomu nadšení: Dobrá kamera, hezká hudba a silná atmosféra... Ovšem pointa je dosti nevěrohodná a herci (jinak výborní) působí dojmem, že vlastně neví co hrát. Nejen Linda Rybová, která má drogy v rámci své role „v popisu práce“, ale všichni vypadají trochu jako pod vlivem nějakých omamných látek... Na režisérovi naopak to, že je Američan, je vidět velice dobře (reakce a uživatele derryl). Vytváří atmosféru, přičemž nerušeně míchá věci, které k sobě vůbec nepatří... A tak se v příběhu ze současnosti (v jedné scéně se mihne mobilní telefon) prohánějí parní lokomotivy, které však u nás už třicet let nejezdí, nemluvě o sedmdesát let starých vagonech, v Pražských ulicích bez vysvětlení zní Edith Piaf, o nadužívání sněhu, mrazu a mlhy raději nemluvě. Smysl filmu, totiž demonstrovat křesťanské poselství, tj. Kristovu oběť jíž vykupuje hřích ostatních lidí (jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) nekřesťané asi stejně nepochopí (pokud se jim neřekne, že to tam mají hledat). Film Ježíš z Montrealu tuhle myšlenku sděluje daleko lépe, přestože v podobě pro křesťany asi nepřijatelné, neboť Krista líčí jako pouhého člověka a jeho obětování za lidstvo se děje nikoli zázračně, ale, ač vlastně metafyzicky, přesto ve zcela symbolickém smyslu... Ano, myšlenka nebyla špatná, ale celkové provedení mi přijde dost tragické. Chtělo to především jiného režiséra a pak asi taky propracovanější a věrohodněji působící scénář... Srovnáme li skoro 30 minut filmu s desetiminutovými filmovými skvosty světových režisérů nezávislých filmů (Dalších deset minut), ukáže se filmařská plytkost Mostu v celé své nahotě. Celkový dojem: 40% ()
Tento film vlastně není ani ze dvou procent křesťanský. Přesto vlastně krásné znázornění toho, co udělal Bůh. Vlastního milovaného syna obětoval, aby vlak/svět plný lidí, z nichž mnozí zdánlivě za to ani nestojí, mohli žít... Někomu to může pomict trochu více pochopit... ()
Hralo sa to na všeličo ale naozaj sa to väčšinou len hralo. A Ester Geislerová ani hrať nevedela. No a tá záverečná katarzia, to už bolo moc aj po silnej, citovo vydierajúcej scéne predtým, ktorá sa to snažila zachrániť. ()
A proč má nakonci takovou radost, já to asi nějak nepochopil nebo co, jako že mu umře syn, tak je mu smutno, ale pak uvidí na ulici Rybovou a mrtvej syn už jako neva nebo jak? ()
Učitě velice zvláštní krátkometrážní snímek, který během půl hodiny dokáže člověku hodně pozměnit pocity. Začátkem je to pocit lásky, a potom pocit nechutě, který je opodstatněn velmi těžkým, ale nakonec správným rozhodnutím. Příjemně zpracované, skvěle zahrané. Nic tomu nechybí. Rozhodně si zaslouší 90% ()
Krásně se ty jejich osudy potkávají. Trochu smutné, tu jeho radost na konci bych nesdílel. ()
Velice, velice působivé, za půl hodiny dokáže tenhle nenápadný snímek z člověka vyždímat tolik různých pocitů až je to k nevíře. ()
Trochu moc patetické a prvoplánové, je tam na můj vkus až moc vidět snaha o poetiku a emoce. Na druhou stranu je to poměrně slušný a zajímavý počin a Javorský se opravdu překonává, super výkon. Pěkné 3*. ()
Wau... Nádherné. Už delší dobu jsem nebyla tak silně citově unešena z nějakého snímku a o to víc mě překvapuje, že je z české produkce a ještě krátkometrážní. Někdy prostě stačí jeden pohled na zhrouceného člověka, někdy stačí jeden úsměv od neznámého kolemjdoucího v okamžiku, kdy si člověk neví rady co dál.... a může vám to změnit život. ()
Dávám principiálních pět už za to, že tento nenápadný kraťas v emoční rovině hravě poráží jakýkoli český porevoluční film. ()
Lid hovořící anglicky. Nové tramvaje (poměrně). V dálce zpívající Edith Piaf. Pouliční prodavači květin jako vystřižení z My Fair Lady. Romeo a Julie. Parní lokomotivy. Ester Geislerová.. Její sestra (žádná z geislerek....) feťačka. Přeexponovaný obraz. Staré uličky Prahy. Nové (!) uličky Prahy. Lid hovořící anglicky. Všechno, co jsem tu vyjmenovala, by mělo míti zřejmě nějakou spojitost. Až na feťačku s ulicí a květináři nic nevidím. V tom všem se odehrává dramatický příběh otce a syna. Není v podstatě nic vysvětleno. Jak by mělo, když je stopáž tak kratinká. Ve třiceti minutách se toho nedá moc říci, ale tvůrci se snažili, seč mohli. Ovšem střídání záběrů s parní lokomotivou a novou tramvají se jim trochu nepovedlo. Já mám moc ráda krátkometrážní filmy, hlavně ty české (dobře, je pravda, že těch zahraničních jsem moc neviděla, tak pardon...) a obvykle u nich bývá pravidlo, že jsou dobře obsazovány. Na rozdíl od některých celovečerních filmů, kde najít slušně hrajícího i hlavního protagonistu bývá často problém... Zde se setkalo tolik dobrých herců, slušný skladatel a šikovný režisér. Šikovný v tom, že pěkně vedl herce a herečky a pokud to dělal on, tak i dobrá místa na natáčení. Jenže si k ruce vzal zvláštního kameramana. Ano, záběry byly zajímavé, ale já si nemůžu odpustit jednu věc. Nemám ráda, když se zabírají lidé a chybí jim kousek obličeje či těla. Ten člověk je pak neúplný, záběr je tudíž tak neúplný a pocit z toho vyvozující je také neúplný. Alespoň u mě to platí. Teď k postavám. Co tam dělala Klára Issová? Jestliže její jediná náplň ve snímku byla pozdravit otce Ládi stojící v tu chvíli na střeše s hrnkem kávy a pak darovat feťačce plnou krabičku cigaret, nebyla ta náplň zbytečná? Výtvor by se zkrátil o dvě minuty a vůbec by to nebylo na škodu. Obecně mám ten dojem, že okolní postavy trochu rušily, krásně by stačil trojúhelník (dobře, tak ještě Ester bych snesla)... Nebojte se. už jsem skončila. Ovšem tento kraťas mi nedopřeje klidný spánek, jelikož teď budu stále přemýšlet, koho obětovat. Jednoho člověka, ale rodinu nebo stovku neznámých lidí? A co vy? ()