Most

Na krátkém úseku jsou krásně, ale drsně, ukázány emoce a hlavně okamžik životně osudového rozhodnutí. A podobně jako i v jiných filmech se některé příběhy ke konci setkají, i zde jsme celkem nelogicky vedeni k tomuto filmovému fenoménu. Ale chápu, že autoři nechtěli skončit depkou, ale pozitivním viděním světa. Rozhodně stojí za vidění a krátké rozebrání. Hudba (soundtrackáří pozor!): John Debney (27.11.2016)

Rozumím tomu nadšení: Dobrá kamera, hezká hudba a silná atmosféra... Ovšem pointa je dosti nevěrohodná a herci (jinak výborní) působí dojmem, že vlastně neví co hrát. Nejen Linda Rybová, která má drogy v rámci své role „v popisu práce“, ale všichni vypadají trochu jako pod vlivem nějakých omamných látek... Na režisérovi naopak to, že je Američan, je vidět velice dobře (reakce a uživatele derryl). Vytváří atmosféru, přičemž nerušeně míchá věci, které k sobě vůbec nepatří... A tak se v příběhu ze současnosti (v jedné scéně se mihne mobilní telefon) prohánějí parní lokomotivy, které však u nás už třicet let nejezdí, nemluvě o sedmdesát let starých vagonech, v Pražských ulicích bez vysvětlení zní Edith Piaf, o nadužívání sněhu, mrazu a mlhy raději nemluvě. Smysl filmu, totiž demonstrovat křesťanské poselství, tj. Kristovu oběť jíž vykupuje hřích ostatních lidí (jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) nekřesťané asi stejně nepochopí (pokud se jim neřekne, že to tam mají hledat). Film Ježíš z Montrealu tuhle myšlenku sděluje daleko lépe, přestože v podobě pro křesťany asi nepřijatelné, neboť Krista líčí jako pouhého člověka a jeho obětování za lidstvo se děje nikoli zázračně, ale, ač vlastně metafyzicky, přesto ve zcela symbolickém smyslu... Ano, myšlenka nebyla špatná, ale celkové provedení mi přijde dost tragické. Chtělo to především jiného režiséra a pak asi taky propracovanější a věrohodněji působící scénář... Srovnáme li skoro 30 minut filmu s desetiminutovými filmovými skvosty světových režisérů nezávislých filmů (Dalších deset minut), ukáže se filmařská plytkost Mostu v celé své nahotě. Celkový dojem: 40% (26.09.2006)

Učitě velice zvláštní krátkometrážní snímek, který během půl hodiny dokáže člověku hodně pozměnit pocity. Začátkem je to pocit lásky, a potom pocit nechutě, který je opodstatněn velmi těžkým, ale nakonec správným rozhodnutím. Příjemně zpracované, skvěle zahrané. Nic tomu nechybí. Rozhodně si zaslouší 90% (19.11.2013)

Lid hovořící anglicky. Nové tramvaje (poměrně). V dálce zpívající Edith Piaf. Pouliční prodavači květin jako vystřižení z My Fair Lady. Romeo a Julie. Parní lokomotivy. Ester Geislerová.. Její sestra (žádná z geislerek....) feťačka. Přeexponovaný obraz. Staré uličky Prahy. Nové (!) uličky Prahy. Lid hovořící anglicky. Všechno, co jsem tu vyjmenovala, by mělo míti zřejmě nějakou spojitost. Až na feťačku s ulicí a květináři nic nevidím. V tom všem se odehrává dramatický příběh otce a syna. Není v podstatě nic vysvětleno. Jak by mělo, když je stopáž tak kratinká. Ve třiceti minutách se toho nedá moc říci, ale tvůrci se snažili, seč mohli. Ovšem střídání záběrů s parní lokomotivou a novou tramvají se jim trochu nepovedlo. Já mám moc ráda krátkometrážní filmy, hlavně ty české (dobře, je pravda, že těch zahraničních jsem moc neviděla, tak pardon...) a obvykle u nich bývá pravidlo, že jsou dobře obsazovány. Na rozdíl od některých celovečerních filmů, kde najít slušně hrajícího i hlavního protagonistu bývá často problém... Zde se setkalo tolik dobrých herců, slušný skladatel a šikovný režisér. Šikovný v tom, že pěkně vedl herce a herečky a pokud to dělal on, tak i dobrá místa na natáčení. Jenže si k ruce vzal zvláštního kameramana. Ano, záběry byly zajímavé, ale já si nemůžu odpustit jednu věc. Nemám ráda, když se zabírají lidé a chybí jim kousek obličeje či těla. Ten člověk je pak neúplný, záběr je tudíž tak neúplný a pocit z toho vyvozující je také neúplný. Alespoň u mě to platí. Teď k postavám. Co tam dělala Klára Issová? Jestliže její jediná náplň ve snímku byla pozdravit otce Ládi stojící v tu chvíli na střeše s hrnkem kávy a pak darovat feťačce plnou krabičku cigaret, nebyla ta náplň zbytečná? Výtvor by se zkrátil o dvě minuty a vůbec by to nebylo na škodu. Obecně mám ten dojem, že okolní postavy trochu rušily, krásně by stačil trojúhelník (dobře, tak ještě Ester bych snesla)... Nebojte se. už jsem skončila. Ovšem tento kraťas mi nedopřeje klidný spánek, jelikož teď budu stále přemýšlet, koho obětovat. Jednoho člověka, ale rodinu nebo stovku neznámých lidí? A co vy? (09.06.2012)

- Človek ako prostriedok a človek ako cieľ. - Zabitie je zlé, ak je zamýšľané ako prostriedok k určitému cieľu; zabitie je "prípustné" ak je nezamýšľané, ale predvídateľné ako vedľajší efekt "väčšieho dobra". Ak máme zachrániť viacero životov skrze obetovanie jedného – je smrť jedného človeka (vopred) nezamýšľaná a stáva sa „vedľajším efektom" k dosiahnutiu väčšieho dobra? ... Je (morálne) prípustné, aby bol život akéhokoľvek človeka použitý ako prostriedok k dosiahnutiu nejakého účelu/cieľu (aj keď by to malo byť v prospech väčšiny)? ... Riešenie "traťovej morálnej dilemy" vo filmu Most je špecifickou modifikáciou "trolley problem" experimentu. - Viac k tematike "traťovej morálnej dilemy" viď môj deníček. (27.03.2015)