KaprKód

Nepřetržitá tekutá přítomnost po sobě nezanechává žádný ekvivalent notového zápisu; zpětně ji nerozezníme, plně nezaslechneme, nedekódujeme (a dekódujeme vůbec bezprostřední přítomnost?; je tu proto?). V sarkofágu ze slov, symbolů, obrazů, v pozůstalosti někdejší fluidní přítomnost neleží. Přesto s pozůstalostí můžeme dál kreativně, vědomě, přítomně, se zřetelem k povaze Přítomnosti, hýbat, tak jako jí hýbe dokument, kterému, navzdory mrtvolným zvyklostem, kraluje dynamicky živoucí hrající hra. Jsem pro: hrát si, ne si zahrávat. Tak to možná chtěl i J. K. (15.02.2023)

Deň pred Kaprom som na Jihlave videl Toyen, ktorá ma upútala presne opačným spôsobom. Zatiaľ čo tamto bol veľmi konvenčný a formálne neveľmi zaujímavý dokument o nesmierne zaujímavom a vrstevnatom umelcovi, KaprKód nekonvenčne, fascinujúco kreatívne a s tradične českým nadhľadom rozpráva o umelcovi ktorý mi zaujímavý neprišiel ani životom ani tvorbou. Ťažko povedať, ktorý z filmov ma bavil viac. (03.11.2022)

Skutečně neobvyklé dílo svým formátem. Svým způsobem se nejedná o životopis ale spíše umělecké dílo. Velmi oceňuji kvalitu střihu a samozřejmě hudby. Místy velmi solidní humor, který vyvažoval smutné pasáže. Ke konci už možná už trošku natahované, ale i tak jde o mimořádné dílo, které stojí za to vidět. (MFDF Jihlava 2022) 9/10 (27.10.2022)

Lucie Králová se stejně jako ve Ztracené dovolené dostává před závažný problém. Jak důmyslně naložit s nalezeným stavebním materiálem. Už to není zatoulaný kufr s nevyvolanými fotografiemi, ale celý soukromý archiv hudební ikony s nejasnými místy v rodokmenu. Aby to neměla tak jednoduché, přivolá si na pomoc celé hudební těleso a stvoří nový dokumentární žánr. (14.02.2023)

Film náročný na pozeranie a nie pre bežného diváka, ktorý by pred zhliadnutím ideálne potreboval akýsi úvod, vysvetlenie, ktoré ho pripraví na to, na čo sa ide pozerať. Hudobníci a filmári si však prídu na svoje. Napokon, ako lepšie predstaviť tvorbu socializmom vymazaného skladateľa, ak nie tým, že sa o ňom zloží opera písaná jeho štýlom tvorby, inšpirovaná jeho skladbami? V spojení s jeho archívnymi zábermi vzniká nové výnimočné, precízne spravené dielo, ktoré sa mi po druhom zhliadnutí páči ešte viac, pretože som lepšie stíhala vnímať všetky jeho kvality. Moja pochvala a poklona patrí režisérke za nápad, všetkým, čo sa podieľali na librete a hudbe a takisto strihačovi/strihačke, pretože poskladať súkromné archívne zábery do takto myšlienkovo súdržného celku chce obrovské množstvo práce. Jediná moja výhrada je, že by film pokojne mohol byť o pár minút kratší. Zároveň premýšľam, nakoľko boli potrebné "behind the scenes" zábery (tie, v ktorých boli speváci inštruovaní a pod.), ale... vlastne mi to tam v konečnom dôsledku nevadilo. || Videné prvýkrát na RIFF v Reyjkavíku, druhýkrát na POCITY v Prešove <3 (27.11.2023)