Soumrak samurajů

Film, který ve mně evokoval zlatou éru samurajských filmů šedesátých let. Důraz je kladen spíše na jejich životní filosofii, než na bojově umění, přičemž vše je součástí posmutnělého byť nijak zvlášť strhujícího příběhu. Zaujmou především skvělí herci v obou hlavních rolích, ale po filmařsky je film klasické odvyprávění příběhu bez jakékoliv přidané hodnoty. Jako fanda tohoto subžánru považuji Soumrak samurajů za mírně nadprůměrný film, který však nedosahuje kvalit děl Akiry Kurosawy, Kihachy Okamoty, nebo Masaky Kobayashiho. Jen se jim přibližuje. (28.11.2011)

When the Last Sword Is Drawn(壬生義士伝, Mibu Gishi Den) Příběh z konce ery Tokugawa(EDO) a padu Šoguna, který sebou přinesl i konec meče a to znamenalo i konec Samurajů oddaných služebníku svého pána. " Morioka klanu Nanbu. Je to překrásné místo. Daleko na jihu je hora Hayachine......na západě zase hory Nansho a Azumane. A na severu je hora Iwate a Himekami. Z hor stéká řeka Nakatsu, jaký nádherný výhled! Buďte nespoutaní. Rozkveťte. " 85% (23.01.2011)

Velmi mě překvapilo, jak nudně se dá zpracovat jedna z nejpamětihodnějších a nejomílanějších událostí japonské historie, tedy události kolem Shinsengumi a konec éry šogunátu Tokugawa. První polovina filmu je ještě zajímavá s výbornými souboji na začátku, ale po půlce se začíná děj neuvěřitelně táhnout a hlavně se stále jen hraje na city a skutek utek. Slabota. Ani postava hlavního hrdiny, která je ze začátku zajímavá a sympatická, ale brzy začne lézt na nervy, se příliš nevyvedla. (13.10.2008)

Pomerne silný príbeh, podávaný spätne formou spomienok dvoch účastníkov udalostí okolo samuraja Yoshimuru a japonskej občianskej vojny, do ktorej boli jednotky Shinsengumi, ktorých bol Yoshimura členom zapojené, pričom každý z nich sa na vec díval z odlišného uhla pohľadu, čo v očiach diváka vytvára určitú metamorfózu tejto, sprvoti možno nepríliš sympatickej postavy. (15.08.2014)

When the Last Sword Is Drawn začíná tuším v roce 1899, kdy postarší muž přinese k téměř již přestěhovanému lékaři svého nemocného vnuka. A zatímco doktorova manželka vyšetří dítě, muži se napijí saké a začnou vzpomínat nad jednou fotkou, která stojí doktorovi na stole. A tak se film přesune asi o 30 let zpátky, kdy onen starší muž patřil k Shinsengumi. A takhle střídavě vzpomíná on, občas lékař a občas i nějaká postava ze vzpomínek. Což vyplynulo v to, že jsem v tom měl skoro třetinu filmu docela "guláš", kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Navíc ten konec, resp. pár desítek minut ke konci, ztratí tempo a po těch dvou hodinách se to přeci jen začně trochu vléct... ovšem samotný závěr je velmi povedený. ____ Ale ačkoliv jsem teď spíše kritizoval, film se mi vlastně docela líbil. (21.04.2005)