Obsahy(1)
Slzy tvé až v dlaních přelévat... Opera Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena a nastudování Národního divadla Brno... Osud patří mezi jen zřídka uváděné opery Leoše Janáčka. Důvodem je neobvyklé libreto, ke kterému sepsal předlohu sám Janáček. Inspiroval se přitom osudovým setkáním v lázních. V Luhačovicích propadl kouzlu dávné lásky jiného skladatele, který rozčarování nad vztahem, jenž nedopadl podle jeho představ, ztvárnil v opeře – Janáček se rozhodl napsat operu, která její jméno očistí.... Tak se postupně zrodila postava skladatele Živného, který se setká v lázních se svou osudovou láskou Mílou. Milenci jsou od sebe odloučeni, aby se po letech potkali znovu. Zatímco on zhrzen žárlivostí o své nešťastné lásce k ní skládá operu, jen aby zjistil, že dítě, které porodila, je jeho a svou lásku k němu nikdy nezradila. Avšak Mílina matka jejich vztahu stále nepřeje. A ten spěje k nešťastnému konci... Osud složil Leoš Janáček jako svoji čtvrtou operu, bezprostředně po úspěšném uvedení Její pastorkyně. Zveršováním vlastní předlohy do podoby libreta pověřil mladou básnířku Fedoru Bartošovou, přítelkyni jeho zesnulé dcery. Od ostatních Janáčkových oper Osud odlišuje novátorská volba místa děje: měšťanské prostředí. Už úvodní orchestrální valčík nás přenáší mezi vybranou lázeňskou smetánku. Prostou mluvu vystřídal jazyk v duchu dekadentních básníků, ačkoliv i zde čerpal Janáček ze zápisků a pozorování skutečné mluvy při pobytu v Luhačovicích... V pojetí Roberta Carsena, který se k Janáčkovi vrací již po šesté, se mohou diváci těšit na pro tohoto renomovaného autora typické vizuálně vytříbené zpracování v souladu s autorským záměrem, a originální propojenost kostýmů a scény. Robert Carsen vytvořil operu speciálně pro Janáčkovu operu Národního divadla Brno čtyři roky po úspěšné Káti Kabanové. Na složité Janáčkovo libreto zvolil rozhodné řešení. Roli Živného rozdělil do dvou, do role mladého Živného, který zažívá lásku v Luhačovicích, obsadil Enrica Casariho, a do role starého Živného, který o osudovém setkání píše operu, Philipa Sheffielda. Hvězdné obsazení doplňuje Alžběta Poláčková v roli Míly a Natascha Petrinski jako matka. Hudebního nastudování se ujal šéfdirigent NdB Marko Ivanović. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Nejlepší Osud, jaký jsem dosud viděl (a to jsem těch zpracování neviděl málo...). To, co Carsen dokázal vytěžit z nepovedeného libreta slečny Bartošové, jejíž jedinou kompetencí k jeho napsání byl kamarádšoft se slečnou Janáčkovou, je neuvěřitelné a dokonale přesvědčivé. Zdvojením hlavní postavy Živného a použitím retrospekce, které by se striktní realista Janáček (zapomeneme-li na chvilku na broučkiádu...) možná bránil, vnesl Carsen do vyprávění řád a (aleluja!) logiku... Kdyby skladatel výsledný tvar viděl, jistě by si pod knírem spokojeně mručel, co že to s tím jeho nešťastným operním děckem, které nikdo nechce (Janáček se inscenace své komplikované čtvrté opery nedožil), ten šikovný Kanaďan vlastně udělal... Vedle snů, vzpomínek a umně zakomponované retrospekce Carsen zvýraznil autobiografické momenty, čímž se zintenzivnila i ta zvláštní melancholie, která celou operou prostupuje. Nemluvě o práci s psychologií postav, o níž šlo Janáčkovi v případě Osudu především (viz např. skvěle uchopená Mílina "já-nejsem-blázen" matka). Robert Carsen zkrátka spolu s efektní scénografií a výborným hudebním nastudováním Marka Ivanoviće nastavil touto inscenací laťku, kterou budoucí inscenátoři Osudu nebudou moct ignorovat. Moje hodnocení odráží především Carsenovu režii, geniální hudbu a dojmy z dvojího zhlédnutí inscenace naživo. TV přenos je standardní. ()
V titulcích pořadu uvedeno: název Leoš Janáček: Osud; režie Jakub Kořínek; divadelní režie Robert Carsen. ()
Pozoruhodná inscenace s nádherně vystavěnou scénou a režií. ()
Vynikající inscenace Osudu, který se údajně inscenovat ani nedá. Robert Carsen dokázal v Brně opak, stejně jako to před lety dokázal v Národním divadle v Praze Robert Wilson. Každý jinak, zcela po svém, ale vznikla dvě podivuhodná provedení této neprávem opomíjené Janáčkovy opery. Brněnská Carsonova verze je dle mého názoru divácky srozumitelnější a snáze uchopitelná, každá je ale opravdový operní skvost. ()