To Play the King
Domček z karát: Ťah kráľom
Režie:
Paul SeedScénář:
Andrew DaviesKamera:
Ian PunterHudba:
Jim ParkerHrají:
Ian Richardson, Kitty Aldridge, Diane Fletcher, Rowena King, Nicholas Farrell, Nick Brimble, Bernice Stegers, Susannah Harker, Emma Bunton, Richard Durden (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Pre veľký úspech Domčeka z karát sa v jeho pokračovaní môžeme stať svedkami ďalších intríg Francisa Urquarta, ktorý sa konečne dočkal vytúženého kresla premiéra, hoci za cenu mnohých obetí a života novinárky Storinovej. Dostáva sa na Downing Street 10, aby ako ministerský predseda, ale aj ako šéf konzervatívnej strany uskutočňoval svoje zámery. Má však silného protivníka, ktorým je sám kráľ. (STV)
(více)Recenze (9)
Víc než důstojné pokračování Domku z karet. Francis Urquhart coby nekompromisní premiér, řídící zemi pevnou rukou, je sice občas zmítán výčitkami svědomí, ale přesto mu to nebrání v rozehrání další mistrovské hry, která ho má udržet u moci za každou cenu. Jsem velmi zvědavá jak dopadne Konečný tah. ()
Zřejmě nejlepší pasáž celé série. ()
Snímek navazující na "Domek z karet", jemuž dominuje mistrný výkon Iana Richardsona v roli bezskrupulózního britského premiéra. ()
Mám tu deformaci, že jsem četl předlohu, tudíž mi každá odchylka vadila, a že jich tu oproti první sérii bylo fakt hodně. Každopádně mi připadá, že kniha je excelentní v popisování fungování politiky, ale slabá v realistickém vykreslování charakterů, mezitím co zde to funguje opačně. Postavy se mi sice občas také zdály poněkud expresivnější či méně realistické, to je však omluvitelné tím faktem, že se jedná o televizní seriál ze začátku 90. let, a mnou jmenovaný prvek spadá do jisté étosu této doby a platformy. ()
Spojené království má nového premiéra. Nový král je korunován. Co se stane, když v politickém boji o kontrolu nad politickým životem a médiemi v Británii, proti sobě stojí reformní a liberálně smýšlející monarcha a konzervativní premiér? Kdo může tuto bitvu vyhrát? Tyto otázky jsou kladeny v druhé sérii trilogie House of Cards. FU je moderní verzí Shakespearova Richarda III., machiavelistou, ztělesněním elegantního zla. Od konce první série se v přístupu, jehož prostřednictvím dosahuje svých cílů, vůbec nezměnil. Přesto začínáme v jeho chování spatřovat jakousi lidskost, jsou to důsledky událostí z konce první série, kde musel čelit zradě svých nejbližších. K němu protichůdné myšlenky zastává jednoduchý, exaltovaný a populistický král, muž bez principu, z jehož schopného palácového zázemí vyzařuje nadšení pro změnu a sociální reformu. Zápletka druhé série je tak velice uspokojivá. ()
O chlup vlažnější než House of Cards, ale stále si drží vysokou britskou laťku. Ve spojení s králem ale ztráci trochu reality, byť chápu, že se snaží držet literární předlohy. Pokud bychom chtěli srovnávat s americkou verzí od Netflixu, řekl bych, že z politilogického hlediska jsou nesrovnatelné a z řemeslného má každá něco do sebe. Američané umí něco lépe a u něčeho je zase dobré vsadit na britsku "břitvu". ()
"FU je na válečné stezce a cena rakví bude stoupat." Mix anglického a černého humoru je přesně TEN šálek mého čaje. Démonický Francis Urquart s přehledem dokazuje, že nejpatologičtější charaktery mají MOC jako Number One v pořadí svých priorit. Vzhledem k menšímu než malému počtu dílů děj odsýpá přímo gargantuovsky zběsile - asi jako manicky kličkující lachtan vehementně odmítající být na jídelníčku žraloka - a stejně jako predátor vám ani on nedovolí chvíličku vydechnout. Toto spíše dokumentární drama o politické narkomanii mocí by se jistojistě mělo vysílat preventivně před volbami, a to v hlavním vysílacím čase. 95 % ()
Slabšie ako Domček z karát. Francis je viditeľne starší (aj keď od prvého dielu prebehlo len pár mesiacov), intrigy voči protivníkom nemajú tú šírku a hĺbku intríg z prvej série a aj nepriateľov na odstavenie je menej. ()
Pocit, že sleduji příběh odehrávající se ve fiktivním, alternativním světě, kde činy nemají očekávané důsledky, je v pokračování "To Play the King" ještě výraznější než v "House of Cards". Zajímavým prvkem bylo zapojení monarchie do politických intrik, ale způsob, jakým byla královská rodina a její chování prezentováno, se zdálo být vzdálené realitě. Spolu s těžko pochopitelnou motivací některých postav, sledování "To Play the King" mi připomínalo zážitek z filmů na komixové předloze - musím přijmout, že ve světě příběhu platí jiná pravidla. Abych měl silnější zážitek, chyběl mi pocit, že tohle by se mohlo opravdu stát, nebo že se to možná už děje. ()