Tasogare Seibei
Súmrak
Režie:
Jódži JamadaScénář:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Hirojuki Sanada, Rie Mijazawa, Nendži Kobajaši, Ren Ósugi, Micuru Fukikoši, Tošinori Omi, Min Tanaka, Keiko Kiši, Baidžaku Nakamura, Tecuró Tanba (více)Obsahy(1)
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
(oficiální text distributora)
Recenze (111)
ocenenia : Oscar 2004 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
Obyčejný film natočený velmi citlivě a jímavě. Dějem to není kdovíjak zajímavé, ale Japonci už prostě umí roztáhnout prostý příběh do dvou hodin tak, aby to nebylo nesnesitelně nudné. není to kdovíjak akční a ani se tam toho tolik neděje, ale jako vhled do života chudého samuraje (téma propírané horem dolem, pravda) to funguje pěkně. ()
Tisíckrát ohrané téma ,kterak starý unavený veterán bojuje hlavně sám se sebou. Jak mě to někdy v podání té naší bílé kinematografie otravuje (Narozen 4. července,Taxikář/?/,Rambo,aj.),zde podáno s vkusem a bez zbytečné nařvanosti. I proto jsem Sanadovi fandil jako prase. ()
Yoji Yamada nespocetne krat vyhral japonskeho oscara. A tak, v 70 rokoch 77filmom v poradi konecne je aspon nominovany na toho americkeho. Pritom ide o Yamadov prvy historicky/samurajsky film. Pribeh chudobneho samuraja, uradnika na konci tokukavseho shogunatu, pribeh nenaplneje lasky, povinnosti a moralnych kvalit praveho samurajstva podany v citlivom, jemnom filme bez patosu, vo filme, ktory zobrazuje samurajov tak, ako skutocne mohli zit, tako ako sa mohli skutocne spravat, tak ako mohol suboj skutocne vyzerat. ()
zádumčivý biografický příběh o soumraku samurajského věku - ve filmu je krásně vidět japonské politikaření, vyzdvyhování cti a lpění na tradicích, což tvoří krásné pozadí pro vyprávění dcery jednoho zchudlého bojovníka. ()
Nuda k posrání #126. Viz Osvícení. 15% ()
Nádherný lidský příběh o samurajovi, který neměl ambice stát se něčím víc, protože život jaký měl miloval. Zapomeňte na samurajské, či pseudosamurajské filmy jako byl Poslední samuraj. Už jen fakt, že v souboji za celý film zemře jeden člověk napovídá, že tento film je o něčem jiném, než o stylizovaných bitkách a nabubřelých řečech o cti. Popravdě řečeno, vnáší Soumrak trochu zmatku do toho, jak jsem doposud vnímal dobu, ve které samurajové žili. Najednou to vypadá, že to nebyly jen stroje poháněné ctí a povinností. Tedy aspoň Seibei jím rozhodně nebyl. Na zabíjení je třeba zvířecí dravost a pohrdání životem, říká hlavní hrdina. Jenže když vás těší pohled na děti, které vám rostou před očima...nějak se tyto vlastnosti vytratí. O to horší pak je, když vás pošlou do boje na život a na smrt. Pro mě osobně je Soumrak i dokumentem, který ukazuje spoustu činností, kterými se film zpravidla nezabývá. A když k tomu poučení přidám parádní herecký výkon Sanady a příběh který je drsný i něžný tak, jak jen život bývá, vychází mi z toho druhý nejlepší samurajský film, hned po Ame agaru (Samuraje nepočítám, to je zvláštní případ) Vřele doporučuji. ()
Hezky historicky pribeh, ktery muze zaujmout i ty, co si mysli, ze Japonsko a samurajove jsou pro neho spanelskou vesnici... ()
Tklivý a citlivý příběh chudého samuraje, který musí za soumraku z práce ve skladu chodit domů, aby se mohl starat o dvě dcery a senilní matku poté, co mu umřela manželka. Neuvažuje se znovu oženit, ale poté, co se vrátí jeho kamarádka z dětství začíná váhat. Tahle "romance" je nádherná a tak odlišná od všeho, co se na západě točí. Režie na sebe vůbec neupozorňuje, a tak se můžeme soustředit na herecké výkony a příběh podbarvený pěknou hudbou. 8/10 ()
Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek. ()
Po letech útlumu a určité tématické stagnaci v 70. a 80. letech, způsobené nástupem televizní masové zábavy, znamenají léta 90. pro styl chambara oživení a návrat k silným tématům, typickým pro zlaté období let 60. Pro čerstvě ovdovělého samuraje (Hirojuki Sanada - Poslední samuraj, TV seriál Ztracení) není smyslem života zákon bušido (cesta válečníka), ale právě jeho rodina. Ačkoli se z těchto důvodů vyhýbá všem možným soubojům, musí nakonec podstoupit svůj životní souboj s dosud neporaženým soupeřem (skvělá role slavného tanečníka a choreografa Mina Tanaky). ()
Samurajský příběh s hodně neobvyklou ústřední postavou.... mňam. Hiroyuki Sanada hraje samuraje, který nemá žádné ambice a je tak trochu loser perfektně a celý film stojí hlavně na něm. Škoda jen trochu přepálené stopáže, ale kvůli originálnímu hlavnímu charakteru stojí The Twilight Samurai za to. 70 % ()
Na tento film jsem narazil jen tak náhodou, čímsi mi připomíná sedm samurajů, postava skromného mistra, který nadevše miluje své dcery, který je pokorný a věrný.... Opravdu velice příjěmné dvě hodiny, tak nemám jinou možnost... ()
Japonské, čestné, o životě, o místním koloritu. Někomu by mohla vadit délka filmu, ale jak by se tam všechna ta slova vešla? Výborná podívaná o klanu samurajích, pravidlech, o životě jednoho z nich, o tření nouze s bídou, o špinavých dětech, roztrhaných šatech. Nečekejte letající bojovníky, zde se bojuje jen dvakrát a to s bambusovou tyčí. Film není vhodný pro unavené lidi, kteří chtějí číst titulky, hodně se v tomto filmu mluví, a pro ty, kteří nemají rádi dlouhé filmy. ()
Velmi příjemný, poklidně a rozjímavě plynoucí melodramatický snímek, kde se umírněné akce dočkáme jen ve dvou krátkých soubojích. Realisticky zobrazuje temné období konce éry samurajů, i když je vše zaobaleno do značně idealizovaného a romantizovaného hávu (příběh je nahlížen očima pětileté dívky, která ve stáří vzpomíná na svého milujícího otce, chudého, ale čestného a schopného samuraje, který péči o rodinu obětuje vše, málem i svou životní lásku a vlastní život). ()
Spolu s Mibu gishi den filmová ukázka skloubení bushidó a povinnosti a lásky otce rodiny. Soumračný je skvělý charakter, jeho příběh je bohatý a v kontextu feudálního Japonska i kouzelný, ač strastiplný. Výprava i výkony jsou více jak adekvátní, příběh je poutavý, svou dlouhou metráž (přes dvě hodiny) krásně zaplní a řekne vše, co by měl říct. Romance, drama, akce, poetičnost... mohl bych dostat další takový, prosím? Nikdy není dost lekcí o tom, jak být správným samurajem (resp jeho romantickým ideálem), a to především v srdci a duši. ()
Pro mě jeden z nejlepších japonských filmů současnosti. Fakt. Za zdánlivě jednoduchým a obyčejným (pro někoho možná i nudným) příběhem se skrývá neuvěřitelná síla lidskosti. Jo, zní to možná hloupě, ale Tasogare seibei je úžasně lidskou postavou, které to nejen uvěříte, ale do které se dokážete i vcítit. Jak už zde bylo řečeno, ve filmu nejsou žádné efektní bitky, žádní „uřvaní“ samurajové, kteří se s šíleným šklebem vrhají na protivníka nebo na nějakou nešťastnici. Ne, Tasogare Seibei je prostě sympaťák se smutným údělem, kterého si musíte oblíbit. ()
S duší napsáno, s citem zahráno a s umem natočeno. K vrcholu sice ještě chybí nějaký ten krůček, ale to není vada na kráse. Naopak - Twilight Samurai jen dokazuje to, že snímek o samurajích Japonska nemusí být plný potoků krve, a přesto může být dobrý. A že Twilight Samurai dobrým je. ()
Není snadné z Yamadovy brilantní trojice samurajských příběhů vybrat ten nejlepší. Z několika důvodů jsem zvolil soumračného samuraje. Samuraje bojujícího klackem místo katany, aby zbytečně soupeře nezranil. Vdovce, který po práci pospíchá domů starat se o dvě dcery a senilní matku. Chudáka, který se bojí požádat o ruku ženu svého srdce, aby ji nepřivedl z blahobytu do nuzoty. Na rozdíl od druhých dvou filmů je není tento zaměřen pouze na lásku mezi mužem a ženou, ale i na lásku k dětem a k rodičům. Tím je výjimečný. – „Dívat se na své dcery, jak den za dnem rostou, je... Je to jako dívat na zrající úrodu na poli nebo na rozkvétající louku.“ Po druhém zhlédnutí doplňuji: Jednoduše nádhera. Samuraj odsouzený k harakiri chroupající popel vlastní dcery je vpravdě ztělesněním marnosti lidského pachtění. ()
Asi nejromantičtější samurajský film vůbec. Který navíc vlastně ani není samurajským filmem, ale čistým slice of life: výjevy z každodenního života chudého, nepříznivým osudem stíhaného samuraje, který přes den pracuje ve skladu a po večerech doma a pořád nemůže vyjít s penězi, přesto všechno neztrácí sebeúctu a sympatickou lidskost. Miluje rozvedenou sestru svého přítele, ale je přesvědčen, že by si ji nemohl přivést do takové bídy. Zápletka v polovině filmu dá vyniknout jeho v podstatě rytířskému chování (brání svoji dámu proti násilnickému exmanželovi) a následný krátký souboj na břehu řeky má naprosto úžasnou choreografii (katana proti krátké dřevěné holi). Finální nařízené střetnutí s pološíleným velitelem stráží v zabarikádovaném domě je pak už spíš mírně hororové a možná zbytečně natahované a ze Sanadova šermířského umění tam není moc vidět, emoce ale fungují na jedničku. Dokonalá filmařina a zároveň dokonalá ukázka toho, jak má vypadat působivý historický film. Jo, a taky je to moje srdcovka. ()